Domácí násilí

Úskalí důkazního břemene oběti domácího násilí

Difficulties of the proof burden of the HV victim.

Zdeňka Paňáková

zpanakova@seznam.cz

Resumé.

Soudy požadují po oběti hodnověrné a nenapadnutelné důkazy, a to nejen o formách agresivního chování partnerů, ale i o jejich následcích. Oběť na rozdíl od násilníka je povinna důkazy shromáždit a předložit v takové formě, která je dána předpisem. Oběť je povinna předkládat soudu důkazy. V trestním řízení je předkládá policii, která je shromažďuje. Státní zástupce ji dozoruje. V občanském řízení je důkazní břemeno na žalobci. Agresor může lhát, oběť nikoliv. Formální a věcné nedostatky důkazů snižují podstatně šanci oběti na uplatnění a prosazení jejích práv. Začíná to u policistů, pokračuje to u sociálních pracovníků, soudních znalců a končí to u soudu.

Summary

The courts require from the victim authoritative and indisputable proofs of the forms of aggressive behaviour of the partners. The victim, unlike the aggressor, is obliged to collect and supply the proofs in such a form, as is given by the regulation. The victim is not obliged to submit the proofs to the court. In the criminal proceedings they are collected by the police and the state representative supervises it. In the civil proceedings the proof burden is on the accuser. The aggressor may lie, the victim may not. Formal and material drawbacks of the proofs reduce substantially the chance of the victim for asserting and enforcing his /her rights. It begins with the policemen, court specialists and ends at the court.

Klíčová slova: Základní práva obětí, způsob shromažďování důkazů, důkazní břemeno.

Key words: Basic rights of the victim, the method of collecting proofs, the proof burden

Úvod

Oběť domácího násilí (dále jen DN) většinou neví, že může svá práva uplatnit nejen na policii, na sociálním oddělení, ale také během soudního řízení. Nezná konkrétní způsob jejich uplatňování. Z tohoto hlediska má neúplné informace, které získala. V praxi se vyskytují velmi různé situace. V poradnách oběť profesionálně uklidní, poskytnou jí cenné rady, adresy a telefony dalších poraden v místě. Cílem tedy je především oběť uklidnit a poté poučit. Závažné nedostatky v práci poraden a policie se netýkají jen velkých měst, ale hlavně měst menších. Pro oběť jsou velmi potřebné rady toho druhu, že má např. možnost prosazovat svá práva, jakým způsobem to může konkrétně udělat, čeho se má vyvarovat apod. To je ponecháno na oběti samé, jak to udělá. Chybí manuál, který by jim mohl pomoci.

Bariéry při sbírání důkazů

Bez oznámení není řešení. Neřešení prodlužuje a zhoršuje potíže obětí, proto je nutné navštěvovat poradny a dbát na rady odborníků. Oběť je velmi dlouhou dobu pod tlakem násilníka, čelí jeho manipulacím a tím je v neustálém stresu. Objevují se u ní různé psychosomatické poruchy. To ji brzdí v aktivitě (sr.: S.Engel 2003). Často si neuvědomuje, že bez oznámení nemůže být ani pomoci. Oznámení znamená pro oběť teprve první krok, který je však největší bariérou pro většinu obětí. K dalším bariérám patří strach, stálé napětí, závislost na násilníkovi, nerozhodnost, víra ve změnu jednání agresora, zafixované sociální stereotypy, její nízké právní vědomí a další. S využíváním zákonů nemá oběť téměř žádné zkušenosti. Konkrétní rady se mnohdy nedozví ani od svého právního zástupce. K bariérám lze přiřadit také absenci dovedností při shromažďování důkazů, formální nedostatky v podání návrhu, nedůvěru ve výsledek obrany, neúplné a rozporuplné informace, teré jsou jí z různých stran poskytovány a mnohé další. Stává se také, že oběť násilníka o svých krocích dokonce i předem informuje. Za zvlášť závažnou bariéru považujeme obtížnou obranu proti manipulacím násilníků, kteří jsou mistři manipulace. (sr.: A. Vröbel 2007, M. Pospíšil 2008).

Zajištění důkazů

Ještě dříve než se oběť rozhodne, že se bude bránit, měla by shromáždit dostatek důkazního materiálu. Pokud proti ní partner používal opakovaně fyzické násilí, nesmí se stydět a měla by vyhledat lékaře, a to nejen praktického lékaře, ale i specialistu, např. chirurga, internistu, gynekologa a další podle typu zranění. To je nutno učinit dříve než se obrátí na policii. Pokud se jí to podaří před partnerem zatajit, získává výhodu pro další řízení, zejména ho tím překvapí a také zamezí její ovlivňování násilníkem. Měla by si také zajistit určitou finanční rezervu a krizový plán pro případ, že bude nucena z domova utéct.

Příklad 1. U jednoho z našich případů byly fyzickým trestům vystaveny děti (12 a 16). Po rozvodu manželství byly svěřeny do výchovy matce. Ta si do bytu nastěhovala svého milence, který si uzurpoval právo na jejich výchovu. To mu však nepříslušelo. V rámci soužití s matkou a s jejím souhlasem i pobízením obě děti fyzicky, psychicky i sociálně týral tím, způsobem, že je opakovaně ponižoval, fackoval, házel po nich předměty, a to i na veřejnosti. Bránil jim v kontaktu s otcem, babičkou a okolím např. tak, že když s partnerkou odcházel za zábavou, uzamkl děti v bytě a odnesl komunikační prostředek, tj. telefon proto, aby děti nemohly nikoho kontaktovat bez jeho kontroly Otec se dlouho obával situaci řešit, i když měl signály od dětí. Měl strach, aby se to matka nedozvěděla, protože by mu pak děti přestala předávat ke styku. Trvalo to víc než půl roku, než se odhodlal a dal několikrát ošetřit lékařem několik menších zranění staršího syna. Časem však došlo k jeho vážnějšímu poranění. Musel být ošetřen v nemocnici. Vyšlo najevo, že jde o týrání dítěte ze strany druha matky. Na návrh otce soud rozhodl o změně výchovného prostředí a syn byl následně soudem svěřen do výchovy otce ( sr. J. Sedlák 2007).

Pokud však jde o týrání psychického nebo sociálního druhu, je situace složitější a hůře se prokazuje. Avšak i v těchto případech je třeba zajistit listinné důkazy, vyhledat lékaře (psychologa, psychiatra), jeho zprávy si vyžádat a pečlivě uschovat pro příští dokazování. Kromě lékařských zpráv je možné jako důkaz předložit např. také korespondenci nebo i písemné záznamy telefonických rozhovorů s násilníkem, kteří s oblibou i telefonicky nebo po SMS oběti vyhrožují. Fixování telefonické korespondence s násilníkem se také často podceňuje. Je si však nutné uvědomit, že obsah rozhovoru se brzy zapomene a je nutné si připomenout, že co je psáno to je i dáno, proto se obsah rozhovoru musí zapsat přesně a ihned, protože podle zákona zapomínání oběť do druhého dne polovinu slyšených vyhrůžek a jejich přesné znění zapomene. Měla by uchovávat písemnou korespondenci. SMS zprávy může předložit notáři k sepsání notářského zápisu a jako důkaz předložit soudu. Obsah zpráv obsažených v telefonu, v e-mailové a SKYPové korespondenci by měla vytisknout. Měla by vědět, že to vyžaduje trpělivost, vytrvalost, námahu i náklady. Málokterá oběť ví, že je možné rozhovory s agresorem nahrávat na vhodný nosič (např. MP3), nahrávku uchovat a přepsat do písemné podoby. Poté ji předložit spolu s nahrávkou soudu. Všechno, co jsme shora uvedli, slouží poté jako listinný důkaz. Svědectví sousedů nebo dalších svědků násilností na oběti je možné si také zajistit formou jejich čestných prohlášení, ve kterých uvedou, čeho a kdy byli svědky. Často se stává, že svědci jsou následně předvolaní k soudu a poté si věci již nepamatují. Často je možné, že je v mezidobí násilník zastrašil nebo zmanipuloval. Je třeba jim věc znovu předestřít.

Soudu a orgánům činným v trestním řízení lze předložit i nepřímé důkazy. Ty podpoří tvrzení oběti. Většinou logicky navazují na tvrzení oběti a na jí předložené přímé důkazy. Jsou s nimi v souladu dějovém i časovém. Mohou sloužit jako doplňkový materiál. Je vhodné, aby oběť DN předložila deníky o průběhu týrání. Nemělo by v nich chybět datum, případně hodina. Oběti, pokud deník vedou, mají tendenci provádět zápis formou povídky. Vhodnější je uvádět rozhovory v přímé řeči. Roztržené nebo potřísněné šaty, fotografie škod v domácnosti patří také mezi důkazy. Oběť by měla vědět, jakou přesně formu a obsah by důkazy měly mít, aby je policie a soud nezpochybňoval. Většinou to to nevědí. Měly by dostat návod k tomu, jakým způsobem mají důkazy shromažďovat, uchovávat. Opakovaně je třeba zdůraznit, že to vyžaduje nesmírnou trpělivost, neboť shromažďování důkazů přímých a nepřímých vyžaduje určitý sytém, čas a námahu. Oběť se chybně domnívá, že jí stačí jedna nebo dvě zprávy od lékařů, případně od poradenského psychologa nebo že stačí jeden svědek, a že pravda sama vyjde u soudu najevo. Často není schopna si ani vést základní deník. Podceňuje to a někdy to dokonce odmítá. Psycholog potom nemůže zpracovat ani základní kasuistiky a vyhodnotit je. Oběť by proto měla být poučena, jakým způsobem má deník vést, aby byly zápisy vyhodnotitelné. Za situace, kdy násilník disponuje ekonomickými prostředky, ovládá manipulační techniky (sr.: J. Sedlák 2008, M. Pospíšil 2008, J. Sedlák, R. Kohoutek 2008) a je schopen oběť i psychiatrizovat, bez důkazů, je naděje na vítězství oběti mizivá, pokud nemá dost důkazů. Kdo by měl uvedené návody oběti poskytnout, není mezi odborníky jednota a nikdo to zatím neurčil. K nejistým výsledkům soudního řízení přistupuje i nejednotnost při rozhodování soudů (sr.: J. Troníček 2008).

Důkazy v trestním a občanském řízení

Když oběť oznámí policii podezření ze spáchání trestního činu DN ve smyslu § 215a zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen trestního zákona nebo TZ) je policie ve smyslu § 158 zákona č. 141/1961 Sb. (dále jen trestního řádu nebo TŘ) povinna toto oznámení přijmout a co nejrychleji je vyřizovat.

Příklad 2. Oběť DN se obrátila na policii. Měla žlutý naražený nos. Měla bolavý krk a naražená žebra. Na krku a obličeji několik modřin. Po uvedený svých potíží jí policista řekl:“Pokud nemáte neschopenku, nebudeme dělat nic.“ Oběť odpověděla: „Mě jde o to, aby se to neopakovalo. Nerada bych byla bez zubů. Manžel mne a syna (9) zahrnuje jen výčitkami, kritikou a tluče mne.“ Odešla bez opatření. Jaké chyby udělala? Měla trvat na záznamu o ohlášení napadení. Měla se obrátit na nadřízeného.

Co to znamená? Policie oběť vyslechne, převezme od ní důkazní materiál, požádá o uvedení svědků, oběť poučí o důsledcích nepravdivého podání a sepíše s ní protokol o trestním oznámení. Protokol oběť jako oznamovatel podepíše. Jeho opis by si měla vyžádat, pokud jí ho policista sám nevydá. Nesmí zapomenout požádat policejní orgán o vyrozumění o učiněných opatřeních. K prověření oznámení opatří policejní orgán potřebné podklady, zajistí nezbytná vysvětlení a ve smyslu § 158, odst. 5 TŘ také vyslechne agresora i svědky, se kterými sepíše úřední záznam. Nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán věc odloží usnesením (viz §159 TŘ), jestliže není na místě věc vyřídit jinak, případně může věc také předat k projednání přestupku podle přestupkového zákona. Přestupek násilníka se řeší podle § 49, odst. 1, písmene a,b,c, zákona č. 200/1999 Sb. V praxi se však často setkáváme s případy, kdy řízení o přestupku je zastaveno, z důvodu uplynutí jednoroční prekluzní lhůty, protože zanikla odpovědnost za přestupek ze zákona. Násilník úmyslně protahuje přestupkové řízení tak dlouho až zanikne možnost jeho řešení. Máme zkušenost, že jeden z agresorů takto úspěšně zmařil pět přestupkových jednání za přestupky nesoucí znaky pronásledování oběti DN.

Pokud oběť nesouhlasí se závěry policie, co může udělat? Má právo podat stížnost proti usnesení policie podle § 142 TŘ. Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení a musí mít předepsanou formu.

Oběť má právo být informována o opatření policie podle § 158, odst. 2 TŘ. Toto přání musí uvést na konci svého písemného podpisu na protokolu. Uvede např. : bylo zjištěno, že byl spáchán trestný čin, že je dostatečně odůvodněn závěr, že se toho dopustil určitý člověk (srov.: P.Uhl 2009). Vyšetřovatel zahájí neprodleně trestní stíhání (§ 160 TŘ). Je-li jednáním násilníka, proti kterému návrh směřuje vážným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost oběti, může na návrh policie předseda senátu předběžným opatřením uložit účastníku, proti kterému návrh směřuje, -aby: a) dočasně opustil byt nebo dům společně obývaný s navrhovatelem (dále jen "společné obydlí"), jakož i jeho bezprostřední okolí, nebo do něj nevstupoval, b) aby se zdržel setkávání s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním. Policie takto vykáže násilníka ze společného bytu nebo domu. K tomu má policie vypracován manuál, ve kterém jsou přesně uvedena pravidla postupu policie.

Vyšetřování konají vyšetřovatelé policie. Činnost policie dozoruje státní zástupce. Policista sice podle zákona postupuje nezávisle na státním zástupci, ten však může rozhodnutí policisty zrušit (sr. P. Uhl 2009 a, b). Vyšetřovatel postupuje při vyšetřování tak, aby byly objasněny všechny skutečnosti, opatřuje i samostatně důkazy bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či v neprospěch obviněného

Oběť by tedy měla vyšetřovateli předložit všechny důkazy, které se jí podařilo nashromáždit, aby vyšetřovatel mohl správně rozhodnout. Je také možné, aby oběť DN z vlastní iniciativy předložila vyšetřovateli ve smyslu § 110a TŘ znalecký posudek opatřený příslušnou doložkou a provést tak důkaz znaleckým posudkem, což je jedním z nejvýznamnějších důkazů v každém soudním řízení. Oběť je v pozici osoby poškozené a proto musí být důkazy, které předloží policii věrohodné. Věrohodnost zvyšuje řada věcí a mimo jiní i znalecký posudek zadaný obětí DN.

Oběť jako osoba poškozená má právo nahlížet do spisu podle § 65 TŘ, činit si ze spisu výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie. Pokud se oběť domnívá, že policejní orgán protahuje činnost, může požádat o nápravu tím, že se obrátí na státního zástupce, který věc dozoruje. Násilník může být také souběžně stíhán pro trestný čin podle § 221 TZ – ublížení na zdraví, § 222 TZ – způsobení těžké újmy na zdraví, § 224 TZ – způsobení těžké újmy na zdraví nebo smrti.

Po skončení vyšetřování předloží vyšetřovatel státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby, protože jen státní zástupce je oprávněn podat soudu obžalobu (§ 175 TŘ).

U soudu proběhne hlavním líčení, jehož nejdůležitější součástí je dokazování, tj. výslech obžalovaného, výslech poškozené, výslech svědků a další důkazy, tj. znalecké posudky, listinné důkazy, zvukové záznamy a jejich přepisy. Soud hodnotí jednotlivé důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech. Důkazy slouží soudu jako podklad pro rozhodnutí. Smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení a má se opírat o důkazy, které byly v hlavním líčení provedeny. Rozhoduje rozsudkem.

Oběť má tedy u soudu možnost zúročit všechny svoje dřívější aktivity a tím se spolupodílet na prokázání viny obžalovanému. Dosáhne spravedlnosti a případně i odškodnění. Je tedy vhodné, aby se na výslech u soudu řádně připravila, nic nezamlčovala a soudu předložila veškeré důkazy, které má k dispozici. Může se také odvolat na důkazy, které již předložila v přípravném řízení. Také doporučujeme na pomoc přibrat právního zástupce, který ji je celým trestním řízením schopen provázet.

Závěr

Závěry soudů jsou proto mnohdy různorodé až protikladné, I když není vždy kvalita předkládaných obžalob na žádoucí úrovni, soud má možnost rozhodovat také na základě vlastního uvažování, nejen na základě materiálů celého soudního spisu. Bohužel tak nečiní vždycky. Podstatné zlepšení může přinést další zkvalitnění práce policie za spolupráce odborníků, kteří pro ně připraví příslušné podklady. Za důležité považujeme činnost všech pomáhajících profesí i institucí, včetně bezplatného stálého právního servisu pro oběti DN. To z toho důvodu, protože kvalifikovaná právní pomoc po celé trestní a s tím související i občanská řízení je pro svou náročnost, složitost, dlouhodobost pro většinu obětí nedostupná. To je ovšem pro většinu obětí DN téměř vždy velmi dlouhá cesta.

Literatura

Engel, Siegbert( 2003): Bez stresu za 15 minut. Grada, Praha.

Pospíšil, Miroslav (2008): Slovní manipulace v komunikaci, jak vyzrát nad lží a chytráctvím, aneb jak se lépe vyznat v manipulaci, bránit se zákeřnostem, pomluvám, reklamě,

vydírání, jak lépe vychovávat a netrápit děti a efektivněji  komunikovat. Nákladem vlastním, Plzeň.

Toníček, Jakub (2008):Rozhodování soudců je nejednotné. Právo 18,1231,7, 24.5.

Sedlák, Jiří (2008):Manipulace domácích násilníků a program pomoci a podpory obětem domácího násilí. In: M. Pospíšil (2008): Slovní manipulace v komunikaci, jak vyzrát nad lží a chytráctvím. Nákladem vlastním, Plzeň, 350-360.

Sedlák, Jiří (2007): Styk s násilným rodičem. Universita 39, 4, 3-6.

Sedlák, Jiří, Kohoutek, Rudolf (2008): Manipulace násilníků. In: J. Šturma a spol.:XXVI. Psychologické dny, Já my a oni. Olomouc. Abstrakta přednášek a posterů, 59. Viz též CD.

Uhl, Petr (2009 a): Houba neměl poslouchat Veseckou. Právo 19, 67, 8.6.

Uhl, Petr (2009 b): S Wolfem dělají totéž co s Čunkem. Právo 19, 65, 6, 18.3.

Vröbel, Alina (2007): Výchova a manipulace. Grada, Praha.

Trestní zákony, Trestní řád.

Citace:

In: Blatný, M., Vobořil, D., Květoň, P., Jelínek, M., Sobotková, V., Kouřilová, S. (red.):  Sociální procesy a osobnost 2009. Člověk na cestě životem: rizika, výzvy, příležitosti.  Třešť 12. ročník - 16. až 18. září 2009 – Spolupořádali: Psychologický ústav Akademie věd ČR, v.v.i., Psychologický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Ústav experimentálnej psychologie SAV v Bratislavě, Spoločenskovedný ústav SAV v Košicích. Brno, PsÚ AV ČR, v.v.i. 2010, s.   ISBN: 978-80-86174-15-0.