Domácí násilí

• četnější a delší dobu trvající klečení oběti jako symbolu trestání,
• opakované bití po všech částech těla,
• údery pěstí na hlavu, oblast žaludku nebo ledvin, do zad
• četné fackování,
• záměrné házení předmětů po oběti s úmyslem ublížit,
• drobné oděrky nebo rány na různých částech těla,
• opakované hučení v uších,
• obavy z tělesných trestů a strachové obranné reakce (úhybný pohyb oběti), například při pohybu ruky agresora

b/ PSYCHICKÁ OBLAST

Soud bere v úvahu a hodnotí jako trestný čin následující příznaky:

• přechodné, ale často se opakující bolesti, například bolesti břicha po stresu,
• opakující se průjem po stresové situaci,
• nevolnost, opakující se každý týden,
• opakující se strnulý postoj celého těla, stresová reakce, kdy za přítomnosti dítěte násilník napadá opakovaně druhého rodiče (házení předmětů po druhém rodiči, záměrné vylévání kbelíku špinavé vody, roztržení šatů, tahání za vlasy, bitím způsobené modřiny na různých částech těla apod.; dítě jako svědek událostí vidí v rukou násilníka chomáč vlasů, spatřuje bodné nástroje v rukou agresora, slovní výhrůžky zabitím, tělesným ublížením atd.),
• stresová reakce, vyvolaná vzpomínkami dítěte na fyzické ohrožování druhého rodiče násilníkem i po výhrůžkách násilí druhému rodiči, spojených s představou fackování a modřin
• stres ze vzpomínek dítěte na občasné a velmi intenzivní výbuchy vzteku násilníka, doprovázené rozbíjením věcí,
• mírný až zvýšený pohybový neklid ze stresů, pozorovaný v psychologické poradně až
• měsíc po stresové události,
• zhoršené usínání, poruchy spánku, neklidné spaní, děsivé sny, křik ze spaní, buzení v noci
• vydírání oběti (násilí, pohrůžka násilí nebo jiné těžké újmy pro vykonání určeného činu, opomenutí nebo trpění; pachatel zneužívá tísně nebo závislosti oběti).

Soud může a nemusí brát v úvahu a hodnotit jako trestný čin:

• zvýšená psychická zranitelnost,
• strachové reakce, slovně vyjádřené obětí formou různých výmluv, které slouží k zamaskování obav z budoucího trestu násilníka a vycházejí ze zákazů násilníka,
• permanentní stres oběti z nestabilního výchovného prostředí domova, typického stálou kolísavou náladovostí trýznitele, kombinovanou vyvoláváním strachu jeho stálým intenzivním křikem, nesmyslnými příkazy, tresty a psychickým nátlakem na oběť,
• občas se opakující stresové reakce oběti, vyplývající z velmi hlasitého křičení pachatele (oběť žije v permanentní nejistotě, poněvadž neví, kdy násilník opět pro maličkosti začne křičet a vyhrožovat psychickými tresty; oběť situaci velmi špatně snáší a není schopna se s obavami vyrovnat), stres oběti ze vzpomínky, jak násilník na druhého rodiče denně křičel a slovně vyhrožoval,
• stresová reakce oběti z násilného vynucování nadměrné přípravy na školní vyučování (až šest hodin denně, kombinace s výhrůžkami typu „budeš zametačem, popelářem, nepustím tě k druhému rodiči“ apod.),
• stresové prožívání oběti z dlouhých a opakovaných „výslechů“ trýznitelem (vždy po návratu od druhého rodiče),
• prožívání stresu až dvakrát v týdnu z opakovaného vysypávání školní tašky nebo věcí ze skříně na zem a následného donucování opakovaného ukládání věcí zpět,
• stresové reakce z očekávaného psychického trestu za obdržení horší školní známky,
• stresové projevy ze stálého psychického napětí z důvodu očekávání oběti, kdy ji násilník psychicky potrestá po období, v němž se trýznitel choval krátkou dobu (týden) relativně umírněně,
• stres ze vzpomínky oběti na hrubé psychické zacházení s druhým rodičem,
• odreagování oběti z psychického stresu bušením pěstí do peřiny, kopáním do zdi, poškozením školní pomůcky spolužákovi apod.,
• opakovaně se vyskytující odreagovávání oběti ze stresu přesunem obav do „virtuální oblasti“, v počítačových hrách (opakované přejíždění chodců v silničním provozu na obrazovce), časté sledování televizních příběhů s násilnou problematikou (oběť se po dotazu vyjadřuje, že ji to „moc baví“),
• střídavé negativní reakce oběti na stres, projevující se okamžitou mlčenlivostí až „zaražeností,“ „ztuhnutím“ a následným „divokým“ chováním (i několik hodin po odchodu od násilníka),
• projevy nervozity oběti ze stresových situací, způsobených násilníkem (kousání nehtů, tiky, denní nebo noční pomočování, které se předtím nevyskytovalo),
• poruchy paměti oběti během vyučování i mimo školní prostředí (zapomínání věcí v dopravním prostředku, zapomínání úloh, částí oděvu), dlouhodobě,
• časté poruchy pozornosti oběti (oběť je při vyučování duchem nepřítomná, nedává pozor, nereaguje na vyvolání učitelem apod.),
• ztráta životních iluzí oběti,
• vymizení radosti ze života s převahou negativistických reakcí a záporných emocí,
• dlouhodobý pokles až ztráta sebevědomí, nedůvěra ve vlastní síly (slovní nadávky ze strany násilníka („blbče, idiote, krávo, pitomče“ apod.),
• projevy nejistoty z přetrvávajících obav,
• strachové reakce oběti před příchodem, případně v přítomnosti násilníka (dítě v předškolním věku se schovává za matku, pod postel, ve skříni),
• strachové reakce ze stálých příkazů, spojených s trvalým nadměrným hlukem násilníka (v předškolním věku dítě trýznitele nazývá „zlou osobou“, které se bojí; strach se promítá do chování oběti),
• stres z obavy oběti sdělit násilníkovi, že jí vadí téměř každodenní křik, vyhrůžky, tresty,
• stres ze strachu oběti, že u ní došlo k výpadku paměti nebo snížené pozornosti (například ze ztráty klíčů od domu nebo bytu, aktovky, batůžku, tašky, tenisek, žákovské knížky aj.),
• slovní projevy strachu oběti, zda smí v přítomnosti násilníka převzít dárek od druhého rodiče,
• slovní vyjádření obav oběti, že rodič, který byl pověřen soudem pečovat o její výživu a výchovu, jí nemůže porozumět a že jí nerozumí „jako ženě,“
• citové projevy ve formě pláče při výpovědi oběti ve škole a u sociálního pracovníka, doprovázené přáním utéci ke druhému rodiči,
• zvýšené hodnoty úzkosti a strachu při opakovaném komplexním psychologickém vyšetření oběti v psychologické poradně,
• zřetelné motivy ubližování, obav a nejistoty při opakovaném komplexním vyšetření oběti v psychologické poradně,
• nápadně strachové pozorování trýznitele obětí, když v jeho přítomnosti měla odpovědět na dotaz druhého rodiče,
• slovně opakovaně vyjadřovaný strach oběti z návratu k násilníkovi, intenzivní strach oběti „ze všeho“, i ve dne za plného slunečního světla (například i z keře, vyrůstajícího na okraji silnice),
• deprivační reakce oběti ze situace, kdy násilník za trest pro nedodržení jeho příkazu předal zakoupený dárek jejímu sourozenci,
• prožívání deprivace oběti ze zabavení oblíbených hraček na delší dobu, a její umístění trýznitelem mimo dosah, avšak v zorném poli dítěte,
• deprivace ze zabaveného nebo zničeného mobilu (případně jiného předmětu běžné denní nebo oblíbené potřeby oběti).

c/ SOCIÁLNÍ OBLAST

Soud bere v úvahu a hodnotí to jako trestný čin:

• pachatel brání v užívání osobní svobody, je-li bránění nesnadno překonatelné,
• násilný únos, který znemožňuje řádně pečovat o dítě

V praxi se vyskytují ještě další situace, které může soud podle vlastní úvahy v rozsudku (ne)vzít v úvahu:

• poruchy sociálních vztahů oběti při násilném omezování kontaktů se druhým rodičem, s prarodiči, dalšími příbuznými, i ve dnech, soudem určených ke kontaktu,
• poruchy sociálních vztahů oběti při násilném omezování kontaktů s kamarády, násilné držení oběti v domácím vězení nadměrnou dobu (například týden i déle),
• stres oběti ze zákazu styku a her si s kamarády,
• stres oběti ze striktního zákazu násilníka (i na delší dobu, například na déle než týden), hrát na oblíbený nástroj, přehrávat oblíbené písně,
• ze stresu vzniklá neschopnost nebo snížená schopnost společenského uplatnění po dobu delší než sedmi dnů,
• silný křik předškolního dítěte, doprovázený jeho slovními obavami ze strachu setkat se s trýznitelem nebo s trýznitelem druhého rodiče,
• stresem způsobené pocity nejistoty oběti z nestabilních a střídavých partnerských vztahů násilníka ke druhému pohlaví (dítě je přítomno například souloži násilníka s jeho partnerkou a následně v přítomnosti prarodičů nebo druhého rodiče napodobuje kopulativní pohyby; je „zatahováno“ do proměnlivých měnlivých vztahů, kdy si násilník vodí do bytu různé ženy, chová se k nim za přítomnosti oběti důvěrně),
• ponechávání oběti o samotě (celé hodiny až dny), zatímco se násilník věnuje svým koníčkům,
• zanedbávání aktivního odpočinku oběti trýznitelem (nikdy nebo jen výjimečně jde s obětí na procházku apod.),
• zanedbávání kulturních potřeb oběti násilníkem (absence návštěv kulturních a jiných zařízení v průběhu roku - divadlo, kino, muzeum, sportovní utkání) – oběť se doma cítí „jako ve vězení,“ „jako v koncentráku“,
• zanedbávání výchovy oběti při její přípravě do školy (chybí kontrola úkolů ze školy, vysvětlení obtížnějšího učiva, nezajištěné doučování – uvedený styl „výchovy“ se odrazí v náhle, kolísavě nebo stále zhoršeném školním prospěchu),
• četné útěky oběti ze strachu před násilníkem ke druhému rodiči, vysvětlované obětí strachem z násilníka (například během roku v průměru šestkrát, když násilné chování trýznitele „překročilo určitou únosnou“ míru),
• strachové reakce oběti z vyhrožování umístěním „do pasťáku“, nejen ze strany otce, ale i ze strany oddělení sociálně právní ochrany dětí a mládeže (promítnuté do častých útěků ke kamarádkám, do jejich rodin, skrývání se s nimi na neznámém místě před násilníkem, tj. přesun lokace útěků místo k matce ke kamarádkám),
• strach z výhrůžek násilníka, že oběť „unese“, takže druhého rodiče už nikdy neuvidí a již se s ním nesetká,
• zřetelné projevy „ochranářské tendence“ vůči rodiči – trýzniteli,
• opakované reakce „psí oddanosti a poslušnosti“ vůči násilníkovi,
• opakované a zřetelné „destruktivní tendence“ oběti vůči zvířatům i předmětům denní potřeby (ničení a poškozování věcí), vůči osobám nejen cizím, ale i blízkým,
• verbální strachové reakce s následným útěkem před setkáním se známou osobou, ke které dříve cítila oběť kladné vztahy,
• slovně vyjádřený strach oběti ze šikany násilníka,
• stresová reakce při zákazu trýznitele otevřít uzamčené vstupní dveře do bytu druhému rodiči, kterému násilník zabraňuje při příchodu do bytu, kde má trvalý pobyt,
• stresová reakce při násilném otevírání dveří zámečníkem za přítomnosti oběti, násilníka, policistů a svědka.

d/ EKONOMICKÁ OBLAST

Zákon ekonomickou formu domácího násilí neuznává.

V psychologických poradnách byly zjištěny následující příznaky:

• stres ze zabavení dárků násilníkem, od druhého rodiče i příbuzných,
• stres z násilného odnětí peněz, darovaných druhým rodičem nebo příbuznými,
• stres kvůli bezdůvodně zabavenému mobilu, darovaného druhým rodičem,
• opakovaný stres z důvodu častého vyhazování u oběti oblíbených knih a časopisů do kontejneru,
• stres z uzamčení některých částí oblečení oběti (na delší dobu),
• opakovaný stres z dlouhodobého uzamčení audio- a videonahrávek oběti.

e/ SEXUÁLNÍ OBLAST

Závěry

Vyburcovat z letargie

Bojovat proti brutalitě

Pomáhat člověku v nouzi

Zvýšit pozornost k problémů starých osob

Posoudit význam klasifikace příznaků syndromu domácího násilí

Mladí a domácí násilí

= Jedna z nejrozšířenějších, nejvíce podceňovaných nejméně

kontrolovatelných forem násilí

Otazníky života mladé generace

• problémy osob se syndromem CAN

• přístup dospělých

• úroveň znalostí členů pedagogických sborů o otázkách týrání, zneužívání a zanedbávání dětí

• hodnocení postižených dětí 

Zkušenosti z jiných zemí

AUSTRÁLIE

- povědomí o rizikových faktorech

- povědomí o speciálních potřebách

- povědomí o kontaktu s rodiči

- narušení výuky

USA (Arkansas)

- problémy s učením

- pokles sebeúcty

- učitelé mají dobré znalosti o dopadech syndromu CAN na děti

- podpora upevňování sebevědomí učitelů

a trvalého rozvoje schopností poznávat příznaky týrání

Velká Británie (West Midlands)

- 1 144 případů týrání, zneužívání a zanedbávání dětí v období let 1988 až 1994

- 620 případů fyzického týrání

- 510 případů sexuálního zneužívání

- 7 případů, zahrnujících obojí

- 97% násilníků – důvěra dětí

Statistiky z VB (West Midlands)

Rusko, Egypt, Libanon, Indie, Malajsie, Kolumbie, Kyrgyzstán

- chlapci častěji oběťmi fyzického násilí než dívky

- výhružky rodičů:

u chlapců: zranění, zabití

u dívek: opuštění, vyhození z domu

- u sexuálního zneužívání dominance pohlaví neprokázána

tabulka sl.32

SHRNUTÍ

- obecné znalosti učitelů o rizikových faktorech v oblasti DN

- vědomí téměř poloviny učitelů o vyústění DN ve výukové problémy obětí

- oběťmi fyzického týrání ve VB nejčastěji děti ve věku do 2 let; nejméně ohrožená věková kategorie 15 až 17 let

- oběťmi sexuálního zneužívání ve VB nejčastěji děti ve věku mezi 12 a 14 lety; nejméně ohrožené děti do 2 let

Egypt: časté případy fyzického násilí, urážek a osahávání

Libanon: ojedinělé případy fyzického násilí a osahávání

(dáno strukturou, povahou, myšlením, životní filozofií obyvatelstva, jejich náboženskými a kulturními tradicemi...)

„Říká se, že čas zhojí všechny rány. Nesouhlasím. Rány přetrvávají. Čas a rozum chrání duševní zdraví, rány zakrývají jizvy a bolest ustupuje, ale nikdy nezmizí.”

Rose Kennedy

DUNNE, M.P. et al. ISPCAN Child Abuse Screening Tools Retrospective version (ICAST-R): Delphy study and field testing in seven countries. Child Abuse & Neglect, 2009, Vol. 33, 815–825.

MORRIS, I., SCOTT, I., MORTIMER, M., BARKER, D. Physical and sexual abuse of children in The West Midlands. Child Abuse & Neglect, 1997, Vol. 21 (3), 285–293.

YANOWITZ, K.L., MONTE, E., TRIBBLE, J.R. Teachers’ beliefs about the effects of child abuse. Child Abuse & Neglect, 2003, Vol. 27, 483–488.

Děkujeme za pozornost 

PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc.

mojmir.vazansky@mendelu.cz

Ing. Irena Hubálková 

irena.hubalkova@mendelu.cz