Jdi na obsah Jdi na menu
 


Útočné, obranné a specifické mechanismy domácích agresorů

22. 5. 2012

Útočné, obranné a specifické mechanismy domácích agresorů

 

Attacking, defensive and specific mechanisms of domestic aggressors

 

Zdenka Paňáková

 

Abstrakt

Jsou popsány formy útočných mechanismů, které agresoři nejčastěji používají vůči svým obětem v domácím prostředí. Jsou to formy komunikativní i mimokomunikativní. Mají různou intenzitu,  různou dobu trvání, různé důsledky a následky.  Jsou klasifikovány obranné mechanismy domácích násilníků, které uplatňují vůči okolí (širší rodina, sousedé, učitelé, ředitelé škol) a vůči orgánům (OSPOD, policejní orgány, správní orgány), soudům a jednotlivcům, kteří mají vliv na rozhodování soudů (soudní znalci, poradny).

Ke specifickým formám, a to jak k útočným, tak i obranným patří zejména široká medializace ve sdělovacích prostředcích, která bývá velmi účinná a ve svých důsledcích ovlivňuje nejen širokou veřejnost, ale i rozhodování orgánů a soudů.

Klíčová slova: Útočné mechanismy, obranné mechanismy, specifické mechanismy, domácí agresoři.

 

Abstrakt

Forms of aggressing mechanisms are described that aggressors most frequently use against their victims in the home environment. They are communicative and non-communicative forms. They have different intensity, different time of duration, different consequences and  results. Classified are defense mechanisms of domestic violators, used against the environment (a broader family, neighbors, teachers, school headmasters) and towards organs (OSPOD, police organs, administrative bodies) law courts and individuals, who can affect the decisions of the courts (court specialists, councelling Office). Specific forms, both attacking 0very effective in its consequences affects not only a broad public, but also the decisions of organs and courts. Types of the behaviour of domestic aggressors in the court procedures are characterised, both in civil and in criminal courts. The problem described, concerning the behaviour of domestic aggressors is negatively projected into the sphere of physical and psychic health of the victims, but also into the social and economic  spheres.

Key words: aggressive mechanisms, defense mechanisms, specific mechanisms, domestic aggressor

 

Úvod

Útočné a obranné mechanismy domácích agresorů se navzájem prolínají. V Brně byly zhodnoceny nedostatky v pomoci obětem DN v Jihomoravském kraji, avšak pouze  v obecné rovině. Publikace je zaměřena na informování veřejnosti o tom, jakým způsobem je zajišťována pomoc obětem DN, jaká jsou práva oběti a informace o tom, jak je může oběť prakticky uplatnit. Týká se zejména jednání oběti na policii, na Orgánu sociálně právní ochrany dětí, na přestupkové komisi, v intervenčním centru apod. ( M. Čechová a spol.,2008).   

 

Nejasnosti ve vymezení základního pojmu

V České republice v zásadě platí co autor a co organizace, to odlišné způsoby vymezování podstaty domácího násilí (dále jen DN). Z toho plyne, že je nutné definici DN sjednotit, a to proto, aby mohly byt případy jednotně evidovány, vyhodnocovány  a mohly být stanoveny postupy, na základě kterých by bylo možné jednoznačně rozlišit, zda se jedná nebo nejedná o DN. Také sjednocená metodika posuzování DN by měla být dána k dispozici všem pomáhajícím institucím, včetně jednotlivých odborníků (psychologů, sociologů, poradců, právníků, sociálních pracovníků, soudních znalců. soudců apod.), kteří se ve své praxi setkávají nebo se mohou setkat  s různými formami  DN. Vymezením pojmu DN se zabývala OSN, která DN chápe jako „projev rodově podmíněného násilí, které má nebo by mohlo mít za následek tělesnou, sexuální nebo psychickou újmu nebo utrpení žen, včetně hrozby takovými činy, zastrašování a úmyslného omezování svobody, a to jak ve veřejném tak soukromém životě.“ V rámci Evropského společenství vymezila definici, t.j. podstatu DN  Rada Evropy (1977, 1979, 2007) jako „násilné chování v rodině, které se týká jakéhokoliv činu nebo opomenutí, spáchaného v rámci rodiny některým z jejich členů, které narušuje život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozuje rozvoj jeho osobnosti“. Obě definice jsou trochu rozdílné od definice DN Světové zdravotnické organizace, která je v České republice také často používá  a od definice Ministerstva vnitra ČR  (http://www.mvcr.cz/2003/odbor/rovnost3.doc), které definuje domácí násilí jako „dlouhodobé násilné chování v rodině, které zahrnuje jakékoliv činy nebo opomenutí spáchaná v rámci rodiny některým z jejích členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují vývoj jeho osobnosti“. DN se od násilí v širším slova smyslu vymezuje typickým osobním vztahem mezi pachatelem a obětí, týká se tedy blízké osoby jako oběti, trvá delší dobu a má tendenci zesilovat se. DN způsobuje oběti újmu na zdraví, která má různou, kolísavou intenzitu, různě dlouhé trvání s tím, že akce agresora mohou být  přerušované, ale vždy se stupňují a mají různé následky .

Újmy oběti zahrnují jak formu fyzickou, tak i psychickou, sociální, ekonomickou a sexuální.

Útočníci většinou zachovávají tradiční postoje v rodině (muž/žena), kdy na straně oběti je žena. Domácí násilníci, tedy většinou muži, často chápou svůj vztah k partnerce jako vztah nadřízeného k podřízené. Vycházejí z tradičniho pojetí úlohy ženy ve vztahu .k muži, živiteli rodiny. Žena musí, podle jejich představ, být svému muži vždy podřízená. Musí se  o muže starat a vyhovět jeho potřebám. Jako podřízená, musí poslouchat a musí se také trestat. Muž se k ní může chovat podle svého vlastního uvážení, většinou se stejně tak chová i k dětem, staví ženu a děti na roveň. Žena není jeho rovnocennou partnerkou. Násilník má právo rozhodovat, nařizovat a také donucovat Když neposlechne na slovo, má právo ji k poslušnosti donutit.. Tato tradice v mnoha rodinách přežívá dodnes.

Útočné, obranné a specifické mechanismy domácích agresorů se navzájem prolínají a mají různé formy, tj. formy komunikativní, nekomunikativní a formy specifické.

 

Formy komunikativní

Ke komunikativním formám patří především manipulace ohrožené osoby (lži), přímé i nepřímé manipulace okolí, pokud násilí vyjde najevo, tj. výklad své verze (ovlivňování a obcházení sousedů, ovlivňování svědků, orgánů, osob, které mají vliv na rozhodování opatrovnických, rozvodových či trestních soudů) s evidentní snahou zlepšit svou pozici, omluvit či bagatelizovat své jednání, případně očernit oběť. Ke komunikativním formám patří bezesporu i verbální útoky (křik, nadávky, ponižování oběti a vydírání), verbální útoky spojené s vyhrožováním a zastrašováním oběti (jestli odejdeš, zabiji Tě, připravím Tě o děti, tak Tě pomluvím, že se budeš muset odstěhovat, unesu děti, budu Tě pronásledovat do konce života….). Verbální útoky mohou být spojeny s agresivní akcí, kdy násilník aktivně fyzicky na oběť zaútočí (nadávky spojené s fackami, agresor oběť současně  kopne, přirazí ke zdi …). Výsledkem bývá zranění oběti různé intenzity. Pokud jsou verbální útoky spojeny s fatálním následkem výsledkem je zabití oběti, případně těžké ublížení na zdraví.

 

Fyzické formy

Při fyzických formách násilí obvykle zasahuje v první linii policista, který je přivolán, případně i sousedy. Po příjezdu na místo činu policie zhodnotí situaci a podle metodických pokynů, které má k dispozici a svých vlastních poznatků rozhodne, zda skutečně o domácí násilí jde. Má k tomu také pomůcku, kterou vydal před časem Bílý kruh bezpečí. Už v této chvíli násilník manipuluje tak, že z činů obviňuje partnerku, která ho údajně vyprovokovala a snaží se dokázat, že se nejedná o jednostranný útok, ale o vzájemnou rvačku manželů, což domácím násilím není. Převažující reakcí násilníka je obviňování oběti, popírání vlastních agresivních činů,  kterých se dopouštěl opakovaně. Svoje útočná  tvrzení ničím nedokládá a používá tyto formy jako protiútok, tedy svoji obranu. Akce útočníka bývají velmi různorodé. Většinou agresor nepřizná, že rozbil nábytek, kopal do věcí v bytě, přirážel obličej  partnerky k nábytku, podrážel jí nohy, či jinak partnerku zranil, t.j. bil ji rukou, pěstmi, způsobil jí zlomení ruky, strkal do ní,  tahal ji za vlasy, silně s ní třásl, povalil ji na pohovku, ohrožoval ji nožem tak, že jí nůž přiložil na krk, případně ji škrtil, vyvrátil jí palec u ruky, opakovaně ji fackoval, ze vzteku jí zničil mobil, bil ji hřbetem ruky či dlaní, házel po ní různými věcmi, bil ji různými předměty, poléval ji špinavou vodou i horkou tekutinou, např. kávou, gulášem apod., pohmoždil jí záda, žebra, způsobil oděrky po celém těle, klečel na ní, šlapal po jejím těle, poranil jí hlavu hozenými kameny, pokusil se ji podřezat, dusil ji polštářem, nařizoval jí klečet, vypínal v bytě energetické zdroje jako např. vodu, plyn, elektřinu.

 

Psychické formy

Z dlouhodobého stresu , strachu a obav se mohou u oběti projevit různé formy psychického utrpení, které se mohou projevovat i jako psychosomatické potíže, t.j. bušení srdce, úzkost, zvýšení krevního tlaku , třes končetin , poruchy spánku, zvýšená únava, netečnost, snížené seběvědomí.

 

Kombinované fyzické a  psychické formy 

S kombinací fyzických a psychických forem se v praxi setkáváme nejčastěji. Také i v těchto případech obviněná osoba při jednání u soudu „zatlouká“ a „zatlouká,“ obviňuje ohroženou osobu, manipuluje s fakty,  zvláště tehdy, když svá tvrzení oběť není schopna důvěryhodně doložit. Běžně se vyskytují vyhrůžky fyzickou újmou na zdraví oběti, např. vyhrožování  zabitím, zabitím motorovou pilou, únosem dítěte do ciziny. Patří sem také sexuální formy DN, kdy  převládají útoky, které se snadno prokazují u soudu tehdy, když zanechají stopy. Pokud jde jen o tvrzení patnerky, že se ji jednou násilník pokusil  znásilnit, že ji donucoval

k extrémním sexuálním praktikám, že ji proti její vůli nutil svlékat se, tak je dokazování velmi obtížné.

 

Formy smíšené

Jedná se zejména o formy sociální , t.j. používání sociálních typů vyhrůžek a činů je obzvlášť u agresorů oblíbené. Frekvence jejich výskytu není tak častá jako u forem psychických a fyzických, ale přesto se vyskytují. Bohužel u soudů bývá málokdy zřetelně vyhodnoceno. Oběť uvádí určité skutečnosti, které však není schopna  doložit např. svědecky, útočník to popírá a naopak ji z toho samého obviňuje nebo jako protiútok použije obvinění z jiného typu útoků. Takže nestačí, aby oběť uvedla, že partner kontroloval její osobní věci a tím ji ponižoval, že ji pomlouval na sociálním oddělení, u sousedů, u své rodiny a svých známých, na policii a pod. Je třeba to doložit. Oběť obtíženě prokazuje, že ji agresor opakovaně  bránil v užívání místností nebo, že právě on ji zamykl na balkoně, v kuchyni, uzavřel v miniaturní   místnosti a další.. Obtížně se prokazuje i to, že jí agresor zakazoval  stýkat se s rodiči, kamarádkami, sourozenci, případně jí bránil v užívání místnosti,  prováděl ponižující výslechy dětí, znemožňoval jí přístup k telefonu. zabraňoval jí připravovat jídlo dítěti a další.

Chování domácího násilníka neodpovídá standardnímu chování partnera v manželství, ale vyznačuje se tlakem a také ekonomickým násilím. Tomu pak  odpovídá právní situace, ve které se oběť ocitá během trvání manželství i v době, kdy se např.  po dlouholetém násilí rozhodne od agresora odejít. Kromě neplacení výživného sem patří manipulativní způsoby jednání agresora. Běžně se vyskytuje popírání toho, že najednou  z domácnosti zmizí mobil, elektronika, šperky, části oblečení. Objeví se např. poničení (rozstříhání sukně) oblečení oběti. Oběť nemá důkaz, že to všechno násilník prodal nebo vyhodil, případně zničil.

 

Formy nekomunikativní

K nekomunikativním formám řadíme zejména podplácení (přímé o nepřímé, dárky, peníze, služby), zneužití sexu, únosy dětí, fyzické útoky bez verbální akce, podvody (cílené zadlužování, zadlužování sebe sama na úkor oběti, padělání podpisu oběti na různých listinách), finanční útoky (neplacení výživného na děti, poškozování majetku oběti, bydlení na úkor oběti, zneužívání instituce dosud existujícího manželství do doby rozvodu na úkor oběti).

 

Formy specifické

Domácí agresoři často vystupují v médiích (rozhlas, televize, denní tisk) na společenských akcích  a často se „vetřou“ na veřejné odborné konference, kde rozsáhle účelově diskutují a často se snaží postavit do role oběti (P. Komárková, 2009).K častým metodám domácích agresorů patří podávání trestních oznámení na oběť (pro křivé obvinění), na znalce (zpracování nepravdivého znaleckého posudku, pokud jim nevyhoví), na pomáhající odborníky a pomáhající členy rodiny s úmyslem je zastrašit (dejte ruce pryč od mé ženy nebo to také odnesete), dokonce i na soudce, který agresorovi nevyhovuje (zneužití pravomoci veřejného činitele, čímž soudce získá poměr k věci a je následně z jednání vyloučen).

 

Současný systém ochrany obětí DN

Náš současný systém ochrany oběti DN má své kladné i stinné stránky, které souvisejí  s celospolečenskou situací, která ovlivňuje nejen postoj útočníků vůči obětem DN, ale i způsoby jejich chování  a úzce souvisí s nejednotností aplikace různých definic DN.

Domácí agresor dobře ví, že oběť musí u soudu prokázat, že ji agresor napadl úmyslně. Jen v takovém případě je možné ho trestně stíhat. Ví však také, že pokud jej oběť nepravdivě obviní, tj. neprokáže jí tvrzené skutečnosti, může být sama trestně stíhaná pro trestný čin křivého obvinění. Proto agresor často podává trestní oznámení jako akt sebeobrany, a to zcela v duchu hesla „ tvrzení proti tvrzení.“ Oběť obviňuje ze lži, ze ziskuchtivosti, z pomsty, ze snahy jej připravit o děti a mnohdy se snaží i dostat sebe do role poškozeného. Obrací tvrzení oběti proti ní. Např. uvede, že „opak je pravdou“ a sám byl obětí týrán.  Snaží se také, aby  jeho násilí nezanechalo viditelné stopy na těle oběti. To z toho důvodu, protože tím proti němu nemůže oběť předložit  důkazy o trýznění. Agresoři zneužívají důkazní nouze oběti

a s oblibou používají různá křivá tvrzení a spoléhají na to, že i když následně nepředloží žádný důkaz svého tvrzení, slova však již byla vyřčena a mohla cíleně určitou osobu ve vztahu k oběti i ve vztahu k násilníkovi ovlivnit.

Právní ochrana obětí DN je v současné době dostatečně zajišťována právními předpisy. Také zásluhou občanských sdružení a nestátních organizací byly na ochranu obětí DN schváleny dvě důležité právní normy, které se úzce váží na problematiku DN.

Je zde v první řadě nový Trestní zákoník,  tj. zákon č. 40/2009 Sb., a to § 199 „Týrání osoby žijící ve společném obydlí“, který nahradil dříve platný § 215a) zákona č. 140/1961 Sb.) „ Týrání osoby žijící ve společně obývaném domě nebo bytě“, kterým se právě rozumí domácí násilí a  zpřísnil tak postih osob páchajících DN. Se shora uvedeného je zřejmé, že jak současná právní úprava účinná od 1.1.2010, tak dřívější právní úprava účinná od 1.7.2004 skutkovou podstatu trestného činu „domácího násilí“ váže bohužel pouze na společně obývaný prostor násilníka s obětí, což je velmi úzké pojetí DN. 

Zákon č. 40/2009 Sb. také v § 354 nově zavádí trestný čin „Nebezpečné pronásledování“, které většinou následuje ze strany domácího agresora po odchodu oběti ze společné domácnosti, případně po rozvodu manželství.

Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před DN nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2007 a  rovněž znamená velký pokrok v ochraně obětí DN. Jde sice o občanskoprávní řešení v podobě vydávání předběžných opatření, které umožňují přikázat násilné osobě, aby dočasně opustila společné obydlí a nevstupovala do něj a jeho bezprostředního okolí, nebo také je možné agresorovi zakázat kontakt s ohroženou osobou. Zákon také řeší formy konkrétní pomoc obětem DN a osobám ohroženým DN, a to ať už se jedná o pomoc ambulantní nebo o pomoc azylové povahy. V každém kraji byla zřízena  intervenční centra, která  ohroženým osobám zprostředkují nebo přímo  poskytnou pomoc

a to zejména sociální, lékařskou, psychologickou a právní..Jsou to specializovaná pracoviště, která na základě § 60 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, poskytuji sociální, právní a organizační pomoc osobám ohroženým domácím násilím, případně obětem DN bezplatně.

Je však pravdou, že oběti DN se na tato centra často neobracejí nebo jim nedůvěřují.Nevěří, že centra jsou schopny je před agresorem ochránit. V ČR se nachází celkem 15 intervenčních center ( L. Čírtková, P. Vitoušová,2007). Bohužel v praxi se v jejich práci vyskytují značné nedostatky při praktické aplikaci shora uvedených zákonů. Probíhá složité dokazování zda o DN jde či nejde a domácí agresor často ovlivňuje okolí a sám se často staví do role oběti. Navozují složitá a několikaletá řízení trestní, opatrovnická, rozvodová a majetková, kdy násilník má dostatek sil, proostředků i prostoru k obraně, manipulaci s fakty, lidmi, zkreslováním skutečností, ovlivňováním okolí, úřadů, soudů i svědků,  která jsou pro oběť vyčerpávající.

Průběžně vychází řada publikací, které mají pomáhat obětem DN. Také na některých vysokých školách (např. na Institutu mezioorových studií v Brně) jsou zpracovávána témata z oblasti DN (M. Bargel a spol. 2004, M. Prokop a spol. 2004), ať jde o pomoc relativně vzdálenou praktickým potřebám. K jisté nápravě přispěl výběr soudců (J. Dan, 2010).

Domácí násilí je třeba řešit sjednocením jednotlivých druhů služeb. Dokud je každá služba v kompetenci jiného ministra,  nemůže fungovat vzájemná výměna informací ani spolupráce mezi nimi. Vždy se pak budou vyskytovat duplicity, nejednotnost a nedostatky, které mohou ve svých důsledcích poškozovat zájmy obětí DN. Dopady bývají  tragické Přičiny se hledají v administrativním pochybení, v selhání oběti. Útěk oběti od násilníka se často chybně hodnotí jako negativum pro oběť. Když opustí dítě, je to její pochybení. Když kvůli stresům ztratí zaměstnání, když se dostane do finančních potíží, do psychické krize, když se léčí kvůli depresím, když ztratí životní spokojenost, hodnotí se to chybně jako zavinění ze strany oběti.

 

Výcvik  členů pomáhajících profesí

Persefona, o.s. v Brně připravilo projekt pro školení odborníků sociálních služeb, například zaměstnanců azylových domů, občanských poraden, kteří budou kvalifikovaně obětem DN pomáhat.  Ohrožené osoby mohou využívat tísňových linek,  poradny na internetu (sr.: ICM 2010). Bílý kruh bezpečí již několik roků pořádá výcvikové kurzy pro policisty (L. Čírtková a spol. 2008). Také četná další o.s. pomáhají poradensky i jinak obětem DN (J. Vargová, 2006, Rosa 2009).

 

Závěr

Typy chování domácích agresorů jsou velmi různorodé. Popsané ukázky se týkaly chování domácích násilníků se negativně promítá nejen do oblasti fyzického a psychického zdraví Poukazujeme na to, že důvodem nedostatků je to, že nejsou stanovena přesná pravidla, která by omezovala  DN. Odborníci v BKB správně už před lety postihli, že pomoc  obětem DN vyžaduje průběžné školení těch, kteří se zabývají pomocí obětem DN. Protože policisté jsou v první linii, začalo se školením policistů, částečně i lékaři dostali letáky, podle kterých se jim doporučuje postupovat v případě, že při vyšetření pacienta u nich vznikne podezření ze spáchání trestného činu domácího  násilí. U problémů pomoci obětem DN neexistuje bohužel ani základní shoda pro řešení klíčových otázek. I když došlo a dochází postupně ke školení příslušníků jednotlivých druhů policejních služeb,  kvalitní a profesionální služby policie na okresech a menších  obvodech nelze zajistit jednotný postup. Speciální přípravu by proto měli absolvovat policisté na obvodech, sociální pracovníci, soudci, advokáti a další pracovnici soudů.  Měli by si osvojit zásady, kdy a za jakých okolností mohou vyslýchat dospělou oběť,  nezletilé.  Kromě policie, soudců a také advokátů by měli speciální přípravou projít lékaři,  zdravotnický personál sociální pracovníci, pedagogičtí pracovníci. V rámci školeni by se  seznámili se svými kompetencemi a vhodnými postupy při  kontaktu s obětí DN. Také

u poradců neziskových  organizací, by mohlo dojít ke zkvalitnění jejich působení.

Nelze pominout důležitou úlohu soudních znalců při hledání pravdy , tj. spolehlivosti jednotlivých výpovědí, hodnocení lžiskóre .


Literatura

ČECHOVÁ, M, ČECHOVÁ, J,HORINOVÁ, A, MRÁZKOVÁ, Z, 2008:Bílá místa v péči o oběti domácího násilí. Brno, Persefona.

BARGEL, Miroslav a spool, 2004::Domácí násilí jako společenským problém. Sborník seminárních prací studentů IMS. Brno.

ČÍRTKOVÁ, Ludmila, VITOUŠOVÁ, Petra, 2007: Pomoc obětem / svědkům trestných činů. Praha, Grada.

DAN, Jiří, 2010: Využití psychologie při personální práci v justici: psychologická vyšetření soudců a státních zástupců. Spolek absolventů a přátel MU Brno.

eppraha@europarl.europa.eu

(http://www.mvcr.cz/2003/odbor/rovnost3.doc),
KOMÁRKOVÁ, Pavla, 2009:Přijít o dítě? Klidně i ze dne na den. Podle znalců je otec nevyrovnaný manipulátor s poruchami osobnosti. Podle soudu se o syna starat může. MFD 18.12. s. B 1 a B 2.

RADA EVROPY, 1977, 1979, 2007

ROSA, 2009: Manuál pro efektivní interdisciplinární spolupráci v případech domácího násilí,

http://www.rosa-os.cz/index.php?id=14)

VARGOVÁ a spol., 2006: http://www.rosa-os.cz)

ZÁKON č. 40/2009 Sb.

ZÁKON č. 108/2006 Sb.

ZÁKON č. 135/2006 Sb.

 

Citace:

In: Blatný, M., Vobořil, D., Květoň, P., Jelínek, M., Sobotková, V., Kouřilová, S. (red.):  Sociální procesy a osobnost 2009. Člověk na cestě životem: rizika, výzvy, příležitosti.  Třešť 12. ročník - 16. až 18. září 2009 – Spolupořádali: Psychologický ústav Akademie věd ČR, v.v.i., Psychologický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Ústav experimentálnej psychologie SAV v Bratislavě,

Spoločenskovedný ústav SAV v Košicích. Brno, PsÚ AV ČR, v.v.i. 2010, s.   ISBN: 978-80-86174-15-0. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

XEvil 4.0 solve 99% types of captchas

(Latonyachell, 27. 3. 2018 19:25)

Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!

Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.