Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ústavní výchova

11. 10. 2012

ÚSTAVNÍ VÝCHOVA

 

Jiří SEDLÁK, Lenka BUREŠOVÁ

Psychologická poradna, Klíny 59, 61500 Brno, ČR

Rašínova vysoká škola, s.r.o., Šámalova 60, 61500 Brno, ČR

e-mail: jirisedlakdrsc@seznam.cz; lenkaburesova76@seznam.cz

 

Institutional education

Abstract: A case study introduces experiences from counselling praxis. It concerns a howling cause: An under-aged boy was set to an institutional education by the court. The authors present consequences of the insensitive solution. They propose possible ways of solutions. They link up the National action plan of the government of the Czech Republic (2011) which cannot correct disclosed injustice on children at risk within short time.

 

Key words: National action plan of the government of the Czech Republic. Institutional education. Placement of minors. Consequences for children's psychosomatics.

 

 

Úvod

Evropský soud pro lidská práva dlouhodobě kritizoval ČR. Kritika se vytýkala, že státní orgány porušují práva rodiny a soukromý život tím, že často zbytečně odebírají děti rodičům a umísťují je do ústavů (srov. Vančářová, 2011; red. 2011; Kozelka, 2011). V ČR probíhá diskuse o tom, zda a kdy je vhodné či nevhodné zařazovat děti do výchovných ústavů. Ústavy a podobná zařízení, jako např. psychiatrické léčebny, léčebny pro tuberkulózní, dětské domovy, krizová centra, diagnostické ústavy apod. jsou v ČR považována za tzv. indiferentní prostředí. Zahraniční instituce (srov. Evropský parlament), upozorňovaly, že je u nás umísťováno do domovů, ve srovnání s ostatními státy Evropské unie, nadměrné množství dětí raného věku, předškolního a školního věku i dospívající mládeže. K diskusi přispěli svými zkušenostmi odborníci. Podle nich poškozuje děti pobyt v ústavním zařízení na celý život. Zasahuje nejen tělesnou, ale i emoční stránku, vyvolává vážné poruchy v sociální oblasti, které se promítají do chování. V letech 1995-2004 opustilo 17 454 dětí dětské ústavy a 8 866 z nich (téměř 51%) pak páchalo trestnou činnost. Získali jsme vlastní zkušenost, která potvrzuje oprávněnost výtek. Jde o případ, řešený v naší psychologické poradně v Brně.

 

Kazuistika

Nezletilý (14) žil u své babičky (70) po smrti svého otce, který zemřel koncem roku 2009. Jednopokojový byt na sídlišti v maloměstě byl pro dvě osoby malý, ale dostačující. Vnuk byl s péčí své babičky spokojený. Vyjádřil se jednoznačně, že kdyby musel od ní do domova, že by odtud utekl a něco si udělal. Matka nezletilého o něho pečovat nemohla pro vážné psychické onemocnění. O jeho základní potřeby se starala babička, která mu zajišťovala všechny základní potřeby, živila ho, šatila, zaplatila za něho ze svého malého důchodu jeho dluh ve škole. Prala mu, žehlila, spravovala oblečení. Dále nakupovala potraviny, vařila. Od sociálky ani od Radnice nedostávala celý rok žádnou sociální podporu. Neměla žádné příjmy kromě svého malého důchodu a za prodej vajíček od svých slepic. V lednu 2010 požádala sociální pracovnici, aby jí sepsala žádost pro soud o přidělení vnuka do její péče. Ta to odmítla. Učinila tak až po pokynu magistrátu krajského města. Do městečka unikla informace, že má být vnuk umístěn do domova. To vyvolalo nejen u nezletilého, ale i u jeho pečovatelky stresové reakce a také nedůvěru k sociálnímu útvaru. Nejistota trvala rok. Na naši psychologickou poradnu se obrátil ředitel ZŠ. Navštívili jsme nezletilého v jeho bydlišti, vyslechli babičku, sousedy, navštívili školu, sociální útvar. Vyslechli a vyšetřili jsme nezletilého. Stěžoval si na slovní a fyzické útoky, nadávky, vyhrožování spolužáků, také členů skauta, od dětí ze sousedství. Velmi nepříznivé sociální ovzduší, vzniklé již z doby života jeho otce vlivem jeho neuspořádaného stylu života, vyvolávalo u nezletilého napětí a vedlo k obranným reakcím. Zjistili jsme u něho poruchy spánku, výpadky paměti, nepozornost, nechuť k učení, třes rukou i celého těla. Byl nedůvěřivý, k poruchám osobnosti nedošlo, došlo však k poruchám sociálních vztahů. Projevoval nadměrný zájem o obsluhu počítače a internetu, ve škole hrál kopanou, navštěvoval oddíl skauta. Průměr školních známek o pololetí činil 2,47, což jej řadilo mezi žáky s lepším průměrem.

 

Hodnocení sociálního útvaru a soudu

Situace vyvrcholila, když v tomto období proběhlo řízení u Městského soudu Brno venkov. Soud na návrh útvaru sociálně právní ochrany dětí navrhl odebrat dítě z péče babičky a umístit je do dětského domova. Sociální pracovnice se řídily tradičními zásadami a uplatnily převážně administrativní způsob řešení situace. Podle nich žil nezletilý v nevhodném prostředí. Babička se o něho údajně řádně nestarala. Dávala prý přednost prodeji vajec. Chlapec prý neměl žádné zájmy. Nechodil do žádného kroužku. Ve škole byl izolovaný, spolužáci se od něho separovali. Byl doma stále zavřený v jedné malé místnosti. Chodil v ušpiněném obleku. Byt, ve kterém žil s babičkou, neodpovídal běžné normě. Byl přeplněný předměty po otci. Uvedený posudek nebyl ve shodě s našimi poznatky a byl zaujatý, nepravdivý. Také rozsudek Městského soudu Brno venkov vycházel z jednostranných informací místního sociálního útvaru. Nevzal v úvahu, že jde o zcela zdravého jedince, bez psychických problémů. A jeho odebrání z péče babičky nebylo adekvátní a poškozovalo by jeho psychiku i další vývoj. V určeném domově byly umísťovány děti s poruchami chování, s narušenou psychikou a sociálními vztahy. Domov byl daleko od jeho nynějšího bydliště. Naše vyjádření jsme poskytli odvolacímu Krajskému soudu, který rozsudek soudu nižší instance zrušil.

 

Hodnocení (podle stávajících předpisů)

Novela občanského soudního řádu umožňuje posílat děti na omezenou dobu do vhodného prostředí. Jde o reakci na společenskou potřebu týkající se řádného zacházení s dítětem, když je třeba umístit je mimo rodinné prostředí. Týká se ustanovení § 76a odst. 1 o. s. ř. Novely občanského soudního řádu. Pojmem „vhodné prostředí“ se zde rozumí výchovné prostředí u osoby nebo zařízení, které je způsobilé realizovat předběžné opatření a zabezpečit potřeby dítěte. Cílem sociálního odboru bylo v našem případě oddělit nezletilé dítě od vlivu babičky, aby mohly být, údajně bez jejího údajně rušivého vlivu, účinně uplatněny odborné postupy, směřující k nastolení adekvátního vztahu dítěte ke společnosti. Nepřiměřenost (zde časová neomezenost) tohoto opatření byla však v rozporu s chráněným zájmem dítěte nebýt odloučeno proti své vůli od svého blízkého příbuzného. Soud nezletilého nevyslechl. Avšak právo dítěte být slyšeno v každém řízení, v němž se rozhoduje o jeho záležitostech, je zakotvené výslovně v čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, v čl. 3 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí, a také v § 31 odst. 3 zákona o rodině a § 100 odst. 4 o. s. ř.. Toto právo poskytuje dítěti možnost, aby se mohlo vyjádřit ke svému postavení v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buďto přímo, nebo prostřednictvím zástupce nebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství. Zaručuje dítěti právo během řízení projevit své stanovisko k otázkám, jež se ho bezprostředně dotýkají a umožňuje mu (byť jen do určité míry) vyrovnat nerovné postavení ve vztahu k rodičům, případně ke koliznímu opatrovníkovi.

Hodnocení, posouzení zájmu nezletilého dítěte přísluší v projednávané věci obecnému soudu, v jehož dispozici je i oprávnění provést případné korektury představ a názorů dítěte o tom, co je pro něho v konkrétní věci vhodné, případné, resp. obecně prospěšné, a co nikoli. K názoru nezletilého má soud přihlížet s ohledem na jeho věk, rozumovou a citovou vyspělost (srov. Kozelka, 2011; ÚS 2004, 2005, 2007; Vodičková, 2001). Podle usnesení ÚS může soud dítě odebrat a umístit do ústavu či domova jen tehdy, když pomoc radnice a úřadů nezlepšila životní podmínky dítěte, a když jej vyslechla a zjistila jeho názor (srov. Wallerová, 2011). Soud se podle ÚS nemá spokojit pouze s vyjádřením sociálních pracovnic, které navrhují často soudům odnímat děti, protože se řídí tradičními zásadami (srov. Uhl, 2011). Judikatura Evropského soudu pro lidská práva Rady Evropy je v tomto smyslu velmi rozsáhlá. Naše soudy se tím neřídí. Ústavní soud také rozhodl, že odnímání dětí se může realizovat jen ve velmi závažných případech, kdy u dětí jde o úplnou absenci péče, nebo kdy jde u dětí o bezprostřední ohrožení. Ústavní soud vyšel z moderního pojetí ochrany dítěte, podle kterého se má dítě chránit v kontextu práva. Soud prvního stupně nevzal v úvahu ani jedno z doporučení mezinárodních institucí ani stanoviska ÚS. Nové hledisko NS u nás prospěje dětem a nebude přihlížet ke stanovisku sociálních pracovnic a soudů, které argumentují o údajném odnímání „v zájmu dítěte,“ které u nás bohužel patří k běžné praxi (srov. jad., 2011; Uhl, 2011; Janský, Sedlák, 2008, 2009). Pokus o nápravu stávajících nedostatků je obsahem Národního akčního plánu prevence domácího násilí na léta 2011-2014.

 

Závěr

Popsaný a analyzovaný případ dokládá závažné nedostatky naší justice, která svoje rozhodování sice zaštiťuje zájmem dětí, ve skutečnosti však poškozuje jejich zdárný psychický vývoj. V ČR se to týká stovek případů dětí předškolního i školního věku. Očekáváme, že dojde k nápravě ve smyslu návrhů obsažených v Národním akčním plánu prevence násilí na dětech v ČR.

 

 

Literatura

Evropská úmluva o výkonu práv dětí. Rada Evropy, 1950.

Evropský parlament, eppraha@europarl.evropa.cz obeti.domaciho.nasili.cz

jad: OSN kritizuje ČR za neplnění Úmluvy o právech dítěte. HaNo, 22. 2. 2011.

JANSKÝ, K. – SEDLÁK, J. 2009. Úloha sociálních pracovnic v pomoci obětem domácího násilí. In: HELLER, D. et al. (Eds.): Psychologické dny 2008: Já & my a oni. Brno : MU, ČMPS.

KOZELKA, P: ÚS: Děti nepatří do léčebny kvůli sporu rodičů. Právo, 3. 8. 2011.

Národní akční plán prevence domácího násilí v ČR na léta 2011-2012. Dostupné na http://www.pressweb.cz/rss/100109-schvalen-narodni-akcni-plan-prevence-domaciho-nasili-na-leta-2011%E2%80%932014

red.: Dcera byla umístěna do diagnostického ústavu. MFD, 18. 2. 2011. http://zpravy.idnes.cz/holcicku-zavreli-do-lecebny-protoze-se-nechtela-stykat-s-jednim-z-rodicu-140 /domaci.asp?c=A110217_22084 8_domaci_mad, red.:Holčičku zavřeli do léčebny. MFD, 18. 2. 2011. 6:04. 442

 

SEDLÁK, J. 2009. Porušování Úmluvy o právech dítěte. In: Sb. RAVYS. Brno 2009-10, s. 133-148.

SEDLÁK, J. 2010. Řešení domácího násilí v Evropském parlamentu. In: Sociálne procesy a osobnost 2010. Zborník abstraktov. Košice : Spoločenskovedný ústav SAV, s. 39. CD.

UHL, P. Za práva dětí ručí vláda. Právo, 2. 6. 2011.

Úmluva o právech dítěte. New York, Valné shromáždění OSN 1989, FMZV ČFR 1991.

Ústavní soud, sp. zn. III. ÚS 707/04, sp. zn. IV. ÚS 288/04, III. ÚS 2150/07.

VANČÁŘOVÁ, M.: http://zpravy.idnes.cz/pustte-deti-z-ustavu-do-rodin-a-stat-usetri-vyzyva-projekt-odsouzeni-1ko /domaci.asp?c=A1105 31_134 110_domaci_taj

VODIČKOVÁ, M. Sobečtí rodiče. Násilí na dětech z moci úřední. MFD, 18. 7. 2011.

WALLEROVÁ, R. Dítě v ústavu? MFD, 24. 1. 2011.

 

 

 

Citace:

In: Bratská, Mária (Eds.): Cesty k modrosti. Wais to Wisdom. 29.Psychologické dni.. Medzinárodná konferencia venovaná životnému jubileu Prof. PhDr. Ericha Ruisela, DrSc., .International Conference 5.-6. september 2011, Bratislava, Slovenská psychologickáá spoločnosť při SAV a Českomoravská psychologická společnost. Zborník príspevkov, s. 438-442.

ISBN 978-80-8127-046-8, EAN 9788081270468.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář