Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úroveň informovanosti učitelů základních škol o domácím násilí III.

24. 5. 2012

 3 Poznávání následků týrání

Téměř 22 roků nejen u nás, ale i v mnoha státech kolem nás se změnila struktura v sociální, ekonomické, politické, kulturní, výrobní, spotřebitelské a v dalších oblastech. Došlo také ke změně hodnotové orientace. Množství a závažnost problémových situací se mezi lidmi zvýšilo. Projevy domácího násilí, do začátku devadesátých let minulého století byly odhalovány a řešeny v relativně nepatrné míře. Od té doby se postupně domácí násilí vymezovalo a začaly se poznávat jeho příčiny, formy, následky. Vznikaly poradny a další státní i nestátní organizace.

 
V současné době se odhaduje počet rodin, ve kterých dochází k domácímu násilí, a to ve světě i u nás na jednu třetinu.


Hromadí se konkrétní materiály, které čekají na odbornou analýzu. Na jejím základě se podávají návrhy na upřesnění zákonů, diagnózy i na zlepšování terapie postižených osob, dospělých i dětí. Počet odborníků nejrůznějších oborů se učí rozpoznávat a hodnotit následky činů domácích násilníků.


Poznávání následků domácího násilí se výrazně zlepšilo. Přesto se stále vyskytují omyly, chyby, poškozování obětí. Důvodem je stále málo přesné rozpoznávání příznaků jako následků domácího násilí. Dalo by se říci, že přetrvává v této oblasti nízká gramotnost. Orgány a odborníci v nich, kteří mají v popisu své práce pomoc obětem domácího násilí, neplní své povinnosti.

Stále nízkou gramotnost mají rodiče, děti, učitelé, sociální pracovníci, lékaři, právní zástupci i soudci a široká veřejnost.

Ti, kteří se setkávají s případy tohoto druhu trestné činnosti, nejsou v plné šíři seznámeni ani s fyzickými, psychickými, sociálními a ekonomickými typy domácího násilí, a také ani s příznaky, které vyvolává tento druh násilí u postižených obětí.

Mnohé tělesné symptomy u dětí popsali lékaři na chirurgii, na dětských psychiatrických klinikách psychiatři i psychologové, dále pediatři, neurologové a další odborní a praktičtí pracovníci. Také v pedagogicko-psychologických poradnách se zjištěnými příznaky zabývali pedagogové a psychologové. S výjimkou lékařů, ke kterým se dostávají vážné případy zranění dětí a s výjimkou zaškolených policistů se v ještě nedávné minulosti mnohé zjištěné příznaky nespojovaly s domácím násilím.

Některé z nich může učitel u žáka poznat, protože jsou dostatečně zřetelné. Záleží pak na jeho všímavosti a schopnosti vnímat uvedené příznaky. Záleží i na jeho vědomostech, které získal z masových médií, z vlastní četby, ze zkušenosti, z doslechu apod. V neposlední řadě záleží na tom, aby se o problematice domácího násilí dozvěděl co nejvíc už během studia na vysoké škole. Nelze spoléhat na zacvičování učitelů v různých krátkodobých kurzech, tak jak to bylo u policistů.

Není velký rozdíl v tom, zda je násilí v rodině přítomno dítě jako svědek nebo zda je objektem týrání samo dítě. V obou případech je třeba považovat dítě za týrané. Když je zavolána policie, tak to zapíše do protokolu, zda je nezletilý zahrnutý do případu nebo není. Avšak tím se nerozlišuje, zda bylo dítě týráno nebo zda bylo svědkem násilností.

Učitel pozná nebo nepozná týrání dítěte podle toho, nakolik zná příznaky a jejich projevy u žáka a také zda je informován o domácím násilí a jeho hlavních znacích.

Informovanost odborných pedagogů o příznacích domácího násilí tak, jak se projevují u dětí, se pohybuje na nízké úrovni. Snad proto, že pedagogové právem ve výchově násilí striktně odmítají.

Dalším závažným důvodem je to, že se učitelé při své práci s dětmi občas setkávají s následky domácího násilí. Avšak většinou je neodhalí. Pedagogové nemohou mít v současné době vypracované dovednosti poznat, že jde u konkrétného žáka o projevy domácího násilí. Přitom mnohdy některé příznaky zaregistrují. Nepovažují je však za následky domácího násilí. Důvod jejich selhání záleží v tom, že jsou málo připraveni a mají na příznaky v oblasti fyzické, psychické, sociální a sexuální snížené schopnosti účinně zasáhnout

 

4       Řešení následků agrese na dětech

Nejvíc je u nás rozšířená pro řešení následků agrese, činnost nejrůznějších poraden, jejichž náplní je po setkání s obětí domácího násilí tuto oběť uklidnit, poučit a nasměrovat na další pomocné organizace státní i nestátní, soukromé apod. Většinu poraden navštěvují dospělé oběti domácího násilí, které se o takové pomoci doslechli, dozvěděli od sousedů, od známých, z televize, rozhlasu, četli o ní, dozvěděli se z různých letáků a brožur. Na základě získaných informací se svobodně rozhodnou navštívit poradnu a vyslechnout rady, případně jednat podle rad.

 

U dětských obětí, které zažily domácího násilí nebo byly delší dobu jeho svědky, záleží na jejich věku. Ne příliš dobře na tom jsou děti nejmladší až do začátku školního věku. V této oblasti je nejméně informací o domácím násilí a jeho řešení v terénu. Ale ani o dětech mladšího školního věku není dost informací. Jsou spíše ojedinělé. Informace o dětech školního věku se v poslední době objevují stále častěji. Jsou to dotazníková zkoumání, studie a méně časté empirické výzkumy. Experimentální zkoumání jsou ojedinělá. Nejvíce je informacemi saturováno období dospívání a ještě nejvíce období dospělosti. Všechna dotazníková šetření jsou spíše sondami, a proto přinášejí jen dílčí a někdy zpochybnitelné údaje.

 

Otázka, jaké přístupy by měli uplatňovat dospělí při pomáhání dětem překonávat následky násilí, byla řešena v rozsáhlém průzkumu brněnských a pražských odborníků Persefony. Výsledkem analýzy aktivit pomoci obětem domácího násilí jsou návody, jak mohou rodiče čelit a zmirňovat následky násilí[1] zpracovala stejný problém. Obě publikace jsou zaměřeny na aktivity a pomoc dospělých vůči dětem.

Zvlášť zajímavé informace o znalostech učitelů zveřejnili na tiskové konferenci odborníci občanského sdružení ROSA[2]

Dotazníkový průzkum o zkušenostech učitelů o domácím násilí v rodinách žáků přinesl významné informace.  Téměř třičtvrtina učitelů (65,2 %) situaci spojenou s domácím násilím vůbec neřešila. Důvodem byly u nich nulové znalosti o násilí vůbec, velmi nepatrné vědomosti o domácí násilí. Neměli zkušenosti. Když u nich vzniklo podezření na domácí násilí, nevěděli jak situaci řešit.

Dotazník Barákové[3] použitý v internetovém průzkumu populace 29 položek. Počet zkoumaných byl 297.

Většina z otázek byla obecnějšího charakteru. Z 29 položek se dvě týkaly otázky: Jak by se měla zachovat oběť při napadení a které organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí. O tomto průzkumu se jen zmiňuji, protože se týká dospělé populace a zda autorka zveřejnila výsledky, mi není známo.

 

Názory a postoje 14-16 letých žáků k řešení problému domácího násilí zkoumala u žáků druhého stupně základních škol Baroňová.[4]  Na otázku jaký druh pomoci by žáci volili, odpovědi zněly: rodiče (25%), policii (23%) přátelé (18%), Linku bezpečí (14%), učitele (10%).

Odpovědi u skupiny žáků, kteří měli anebo mají vlastní zkušenosti s domácím násilím, byly poučné.

Linku bezpečí uvedlo (40%) žáků, policii (12 %), Klokánka (10%), Žádnou organizaci neznalo (38%)

Pravděpodobnou příčinou neznalosti byla malá informovanost žáků, protože ve výuce bylo toto téma nedostatečně probráno.

Žáky 14-16 leté podrobila zkoumání také Veselá.[5]  Zajímaly ji vědomosti 9 letých, 14 a 16 letých žáků o domácím násilí na Svitavsku (děti z města n = 54, děti z venkova (n = 100). Její dotazník byl zkonstruován z hlediska tří skupin problémů: co žáci vůbec vědí o domácím násilí, zda se setkali osobně s domácím násilím a kam by se obrátili o pomoc v případě domácího násilí. Z výpovědí žáků, kteří uvedli, že měli zkušenost a měli určité znalosti o domácím násilí vyplynulo, že by se 35 žáků obrátilo o pomoc na policii (59%), na linku bezpečí 16 žáků (27%). Na třetím místě byla škola 8 žáků (14%). Ani jednou nebyla označena poradna, sociální pracovník, psycholog, intervenční centrum. Přímá odpověď na znalost o intervenčním centru byla negativní.

Němcová[6] vypracovala projekt pro výuku problematiky domácího násilí pro učitele základních škol. Navrhuje v rámci tří vyučovacích hodin probrat nejdříve v první hodině problematiku rodiny. Učitel má, žákům vysvětlil, které podmínky zajišťují dobré vztahy mezi členy rodiny, které prvky chování tyto vztahy narušují a jak je možno jim předcházet. Obsahem druhé vyučovací hodiny jsou otázky zvyšování právní gramotnosti. Až ve třetí hodině seznámí učitel žáky s pojmem domácí násilí. Žáky rozdělí do malých skupin, ve kterých žáci vytvářejí tzv. mentální mapy, kdy na velký arch papíru zaznamenávají vše, co je napadne v souvislosti s domácím násilím. Mluvčí každé skupinky prezentuje výsledky tohoto snažení a učitel na tabuli zaznamená podstatné myšlenky ze všech nápadů. Cílem je formulovat společnou definici domácího násilí.

Dále učitel seznámí žáky s jednotlivými druhy domácího násil, s rozlišováním násilí a domácího násilí a také s organizacemi, které pomáhají obětem domácího násilí. Jsou stanoveny obecné cíle hodiny, úrovně znalostí, úrovně dovedností, postojů a aktivity žáků v hodině.

Uvedený projekt by zasluhoval zavést do výuky všech základních škol formou manuálu.  Na vysokých školách, které připravují budoucí učitele pro základní školy, nebyly dosud do přednášek, jak jsem se dozvěděla na pedagogické fakultě v Brně zařazeny poznatky o domácím násilí.

 

5  Prevence

Prevence domácího násilí se všeobecně uznává jako velmi potřebná v zájmu celé společnosti. Je chápána jako skrytá kriminalita. Na základě doporučení Rady Evropy a dalších mezinárodních organizací pracovaly u nás celé týmy odborníků a praktiků na koncepci prevence několik roků.[7] [8]

 

Garanci a východiskem pro řešení práce s osobami ohrožujícími i osobami ohroženými (oběťmi a agresory) má být vláda ČR. Protože vláda je zodpovědná za celostátní řízení a kontrolu všech aktivit v oblasti domácího násilí, schválila Národní akční plán prevence domácího násilí na léta 2011-2014 v dubnu minulého roku. Plán je závazný pro všechny úřady a organizace, které přicházejí do styku s důsledky domácího násilí. Plán je rozvržen do několika oddílů. Z nich je možno poukázat na tyto oblasti:

 

Podpora osob ohrožených domácím násilím. Děti ohrožené domácím násilím. Práce s násilnými osobami. Vzdělávání a interdisciplinární spolupráce. Společnost a domácí násilí, analýzy a studie Legislativy.

 

Program prevence domácího násilí je pojatý neobyčejně široce, aby obsahoval všechny aktivity v uvedené oblasti. Prevenci by však měla předcházet analýza. Zřizování a zavádění profesionálních pečovatelů, zavádění programů osvědčených v několika málo organizacích je také odkázáno na zkušenosti z praxe a nelze se při jejich zřizování nebo rozšiřování opřít o seriózní výzkumné práce zaměřené na současný stav, případně i na přehled a vyhodnocení historického vývoje. Obojí bude třeba provést během čtyř roků a pod vlivem probíhající ekonomické krize. Analýzu autoři projektu zařadili až na předposlední místo. Co se týká analýzy, měla by zahrnovat rozbor činnosti institucí, kterých jsou desetitisíce. Např. sem patří pracoviště OSPOD, zaměstnanci dalších sociálních útvarů, kurátoři, policejní služebny, vysokoškolští učitelé a všichni další učitelé, výchovní pracovníci, obecní úřady, pracovníci poraden, domovů, atd.

 

Požadavek plánu prevence je proškolit přednostně lékaře a zdravotnický personál, učitele, vychovatele a pedagogické pracovníky, sociální pracovníky, včetně pracovníků sociálně-právní ochrany dětí, soudce a státní zástupce, policisty, úředníky, kteří řeší přestupkovou agendu. To je pro tak krátkou dobu nadměrný úkol, který pravděpodobně nebude splněn na sto procent.

 

U nás již naštěstí fungují různé instituce, existují různé diagnostické a terapeutické programy. Mají různou úroveň a jsou rozličně modifikovány v Brně, Praze, v Hradci Králové, Ostravě. V současné době ještě tyto programy nejsou rozšířeny do všech krajů.

 

Zvláštním problémem je práce s násilnými osobami. Cílem plánu je zajistit léčebné služby pro agresory, zřídit v celé republice pracoviště pro systematickou práci s nimi, vypracovat a zavést resocializační programy a podpořit sociální práci s nimi.[9]

 

Avšak oběti nejsou připraveny učit se jinému způsobu komunikace a jinému způsobu jednání s domácím násilníkem. Totéž se týká domácích agresorů a jejich zacházení s osobami jimi ohroženými. Násilníci však jsou v odmítání spolupráce velmi razantní, vinu odmítají, převádějí na oběť, moderátorovi vyhrožují, podávají na něj trestní oznámení, soudí se s ním apod. Ani oběti ani násilníci při nabídce přepracovat pod vedením odborníka své stereotypy chování a konverzaci nejsou až na výjimky vstřícní. Nikdy neslyšeli o tom, že existují u nich zafixované postoje, pevné stereotypy, které se u nich vytvářely mnoho roků, ale které je možno pouze do jisté míry pod vedením odborníka změnit. Návody a manuály, které jsou dobře propracovány, se nedostaly v rámci poradenské činnosti ve státě k obětem a mnohé potřebné manuály nebyly ještě zpracovány[10] [11]

Systematické vzdělávání a vzájemná spolupráce mezi institucemi a odborníky je dalším požadavkem plánu prevence. Jednotlivým profesím by se měly poskytnout komplexní informace o domácím násilí, aby mohly kvalifikovaně a bezchybně s oběťmi i s násilníky pracovat. Informace o právech obětí by se měly dostat ke všem postiženým a také by jim měla být poskytnuta náležitá péče a poskytnuto bezplatné právní zastoupení. To je zatím u nás poskytováno jen agresorům.

Podrobná analýza má být věnována knižním, časopiseckým, sborníkovým publikacím o domácím násilí. Nemá být vynechána analýza bakalářských, magisterských, doktorandských studií ani výzkumných zpráv, příspěvků z našich i mezinárodních konferencí, seminářů a sjezdů odborníků. Počítá se s tím, že výsledky budou sloužit jako podklad pro změny v legislativě. Také tento problém, jak se zdá, bude obtížně řešitelný v horizontu čtyř roků.

Je potěšitelné, že je v plánu vyzvednuta i práce učitelů. Pilotní studie zaměřené na tuto oblast poukazují na nízkou gramotnost učitelů všech stupňů. Zatím se to prokázalo u učitelů středních a základních škol. Poukazuje na to způsob zpracovávání obhájených bakalářských a magisterských prací. S některými jsem se seznámila, mnohé mi nebyly přístupné.[12] [13] [14] [15]

Můj průzkum potvrzuje, že je v této oblasti dost bílých míst.

 

6       Cíle výzkumu

Informovanost žáků základních škol byla zkoumána. Je známo, že se ve většině ZŠ u nás soustavně a jednotně nevysvětlují základní otázky o domácím násilí. V rámci některých hodin učitelé sice žáky informují, ale jen o některých dílčích problémech. Informace jsou nesoustavné, útržkovité, jak ukázala i řada výzkumů, které byly zadány a obhájeny na vysokých školách. [16] [17] [18] [19]


Proto jsem si vybrala téma, zaměřené na budoucí učitele, kteří studují na vysoké škole a studují učitelský směr. Zajímalo mne, zda jsou informováni nejen o pojmu domácí násilí, ale také o bližší podrobnosti jako jsou např. druhy, projevy, možnosti násilí u žáků poznat a adekvátně reagovat.

 

7       Charakteristika souboru

 

Tabulka č. 1 Charakteristika respondentů

 

 

Bakalářské studium

 

 

 

1.

2.

3.

Magisterské studium

Počet posluchačů

49

64

9

28

 

 

 

Muži

44

29%

Ženy

106

71%

 

Doufala jsem, že budou co do počtu pohlaví zastoupena rovnoměrně. Ale to se nepodařilo, mužů byla pouze třetina zkoumaných. Pro malý počet mužů jsem nemohla srovnávat výkony mužů a žen.

Tatáž poznámka se týká možnosti srovnávat výkony jednotlivých ročníků nebo srovnávat výkony prvního s druhým ročníkem vcelku se studenty bakalářského studia, případně první ročník se tře-tím apod.

Studenti přistupovali k vyplňování dotazníku vstřícně. Žádný z nich spolupráci neodmítl. Dotazy z jejich řad byly věcné. Vyplňování trvalo ve všech skupinách 15-20 minut. Časově nebyly zkoumané osoby nijak omezovány. Celý průběh sledoval jejich učitel, který ani jednou aktivně nezasáhl do průběhu experimentu.

Výzkumný vzorek obsahoval 122 respondentů bakalářského směru a 28 respondentů, kteří studují již magisterské studium.

Ve výzkumném souboru převažovali dívky 71%, mužů bylo jen 29%. V jednotlivých ročnících byly počty zkoumaných různé, nejméně jich studovalo ve třetím ročníku.

Celkový počet respondentů je 150.

 

8       Metodologie výzkumu

 

Dotazník jsem zkoncipovala pro empirický výzkum, který mi umožnil zjistit informovanost budoucích učitelů ZŠ. Byl zkoncipován do 20 položek, které jsou členěny do tří částí.

Průzkum jsem realizovala na pedagogické fakultě Masarykovi univerzity ve výuce doc. Tomáše Čecha, doc. Jaroslava Řezáče. Jednalo se o studenty I. II. III. ročníku jak bakalářského tak magisterského. Ještě mi byl umožněn přístup na Mendlovu univerzitu do institutu celoživotního vzdělávání. Zde mi byl nápomocen doc. Mojmír Vážanský a jeho studenti I. a II. ročníku bakalářského studia.


V dotazníku, byly použity tři otázky, kde nebyly uvedeny volitelné odpovědi. Byly to otázky č. l, 15. a 16. První otázka byla formulována záměrně velmi široce, aby měly zkoumaní volnost a mohli odpovídat podle svých vědomostí o domácím násilí. Odpovědí bylo velké množství. Podle předpokladu měly obsahovat znalosti o podstatě domácího násilí.

Byla záměrně zařazena na začátek dotazníku, aby zkoumaní nebyli ovlivněni dalšími dotazy. Také otázky č. 15 a 16 byly zaměřeny na vlastní zkušenosti s domácím násilím. Tak bylo možno zjistit rozdíly, jaké mají názory na žáky jako svědky, na jejich reakce a projevy. V odpovědích se jistě také objeví pramen informací o domácím násilí.
V dotazníku byly otázky s volitelnými odpověďmi, s tzv. nucenou volbou. U jiných byly odpovědi odstupňované.

 Stupňů jsem volila vždy pět a k nim přidávala ještě možnost volné odpovědi. Tázaní měli možnost volit nejen správnou odpověď na danou otázku, ale mohli se vyjádřit i k ostatním uvedeným odpovědím. U dalších otázek byla možnost volit i víc odpovědí, ale zkoumaní měli očíslovat jejich odhadovanou závažnost.

Hlavním cílem výzkumného šetření je zjistit, jaká je informovanost o problematice domácího násilí u budoucích učitelů, kteří studují na vysokých školách.

 



[1] HRONOVÁ, Martina. Tátové a mámy, chraňte své děti před násilím. Praha: Rosa, 2007.  

[2] ROSA. Učitelé nedokáží vždy odkrýt násilí. Dostupné z: http://www.rosa-os.cz/o-nas/informace-pro-tisk/

[3] BARÁKOVÁ, Zuzana. Domácí násilí (výsledky průzkumu), 2012. Dostupné z: na http://domaci-nasili-19084.vyplnto.cz.

[4]BAROŇOVÁ, Veronika. Domácí násilí z pohledu žáků II. stupně ZŠ. Brno: Masarykova univerzita, 2011.

[5] VESELÁ, Jana. Domácí násilí ve vztahu k nezletilému dítěti. Brno: RAVYS, 2012.

[6] NĚMCOVÁ, Jitka. Domácí násilí v ČR a výuka tohoto tématu na druhém stupni základních škol. Brno: MU, 2007.

[7] Závěrečná zpráva o činnosti: Pracovní skupina Rady Evropy pro boj proti násilí na ženách, včetně domácího násilí Dostupné z: <http://www.coe.int/t/dg2/equality/domesticviolencecampaign/Source/Final_Activity_ Report.pdf>

[8] Council of Europe, Recommendation Rec(2002)5 of the Committee of Ministers to member states on the protection of women against violence Dostupné z:<https://wcd.coe.int/wcd/ViewDoc.jsp?id=280915>

 

[9] Pracovní setkání k zavádění Programu terapie osob, kteří mají problémy se zvládáním vlastní agrese ve vztazích. Dostupné z: http://www.persefona.cz/pracovniSetkani.php

 

[10] SEDLÁK, Jiří. Pospíšil Miroslav, Musilová Margita. Aplikace sociálního učení u obětí domácího násilí.. Dostupné z: http://www.psu.cas.cz/konference/spo2009/sbornik_spo2009.pdf,  s. 327-330.

[11] SEDLÁK, Jiří. Otázky sociálního učení. Brno:Univerzita J.E. Purkyně, 1984. ISBN 55-040-44.

[12] DVORSKÁ, DVORSKÁ, L. Stereotypy obětí a pachatelů domácího násilí v po-řadu Sama doma. Brno, 2009. Bakalářská práce. [cit. 2010-11-30]. Dostupný z: <http://is.muni.cz/th/182093/fss_b_b1/TEXT_PRACE_DVORSKA.doc?zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DStereotypy%20ob%C4%9Bt%C3%AD%20a%20pachatel%C5%AF%20dom%C3%A1c%C3%ADho%20n%C3%A1sil%C3%AD%20v%20po%C5%99adu%20Sama%20doma.%20agenda:th%26start%3D1

[13] BAROŃOVÁ, Veronika. Domácí násilí z pohledu žáků II. stupně ZŠ. Brno: MU. 2011.

[14] BARÁKOVÁ, Alena. Násilí mezi mládeží 15 až 18 let. Brno: MU. 2012.

[15] VESELÁ, Jana. Domácí násilí ve vztahu k nezletilému dítěti. Brno: RAVYS. 2012.

[17]ŠVARC, M. Domácí násilí a jeho oběti. Brno: MU. 2004. Diplomová práce. Dostupný z:
<http://is.muni.cz/th/45371/pravf_m/diplomka_24042005.doc?zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3D%C5%A1varc%26start%3D3>

[18]  ULMANOVÁ, B. Institucionální péče o oběti domácího násilí. Brno, 2010. Bakalářská diplomová práce. Dostupný z:
<http://is.muni.cz/th/262594/ff_b/Bakalarska_diplomova_prace.doc?zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Dulmanov%C3%A1%26start%3D1>

[19] ZELENKOVÁ, E. Diplomová práce: Domácí násilí na ženách, Praha: UK. 2001, [cit. 2010-12-1].

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář