Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úroveň informovanosti učitelů základních škol o domácím násilí II.

24. 5. 2012

 1.1 Specifika domácího násilí u dětí školního věku

Nezletilá oběť domácího násilí, která navštěvuje základní školu, se vyznačuje některými typickými projevy (příznaky), jejichž původcem mohlo být domácí bezprostřední týrání žáka některým z rodičů nebo mohly vzniknout násilnými činy, zaměřenými na jednoho z rodičů, kterých byl žák svědkem. Mohlo jít i o vzájemné hádky mezi rodiči, kdy byl žák přítomen a spoluprožíval je s rodiči či s jedním z rodičů. V každém z uvedených případů je třeba považovat žáka podle Úmluvy o právech dítěte za žáka týraného. Mohly ovšem vzniknout i vlivem šikany ve škole.


Okolí tyto příznaky buď nevnímá, nebo je přisuzuje onemocněním žáka. Málokdy se vztáhnou na domácí násilí. Nejen okolí, ale i učitelé reagují většinou stejně. Nepoznají nebo přehlédnou příznaky. Nebo je interpretují chybně či je ignorují.

 
Potíž je v tom, že seznam příznaků byl publikován před řadou let v odborném tisku.[1] [2] Bohužel nevešel do obecného povědomí. Ani současní, ani budoucí učitelé jej obvykle dostatečně neznají, i když jsou publikovány další studie v poslední době.


Některé příznaky si žáci uvědomují, i když nechápou, že vznikly s vysokou pravděpodobností vlivem domácího násilí. Když si jich učitel povšimne, měl by vždy zjišťovat, zda nemají původ v domácím týrání. Například se u žáka základní školy objevily některé typické projevy, které okolí nevnímalo, učitel je nezaregistroval, okolí je bagatelizovalo. Šlo o časté opakované projevy, kdy byl žák jakoby zaražený, smutný, nedával pozor, byl jakoby „duchem nepřítomný,“ zřejmě nevyspalý, náhle se mu výrazně zhoršil školní prospěch, během vyučování byl nepozorný, nesoustředěný, zapomínal pomůcky i součásti oděvu, často ho bolela hlava, stěžoval si, že ho bolí břicho, byl často nemocný, chodil „za školu,“ měl nadměrný počet neomluvených hodin, nedokázal vysvětlit svoje četná zranění, poškozoval pomůcky i předměty ve škole, i spolužákům, mluvil o sebevraždě, dokonce se i pokusil o sebevraždu.[3]

Některá specifika žáků základních škol, týkající se domácího násilí byla zkoumána. Týkalo se to problému šikany, vědomostí žáků o šikaně a o domácím násilí, příznaků, které jsou typické pro šikanu a pro domácí týrání, možností předávat žákům poznatky o obou uvedených jevech. Některé průzkumy byly zpracovány podrobněji, jiné méně podrobně. Nenašla jsem zkoumání dalšího specifika, které se týká znalostí vyučujících učitelů a učitelů, kteří se teprve připravují na vysoké škole a budou učit na základních školách.

Největší pozornosti se dočkala zkoumání o informovanosti studentů středních škol v ČR. Řadu průzkumů a studií realizovalo o.s. ROSA v Praze. Byly publikovány výsledky sondy mezi našimi studenty středních škol na téma násilí ve vztahu, vnímání násilí a bezpečí. Zjištění jsou velmi zajímavá, bohužel se týkají starších žáků, nikoli žáků základních škol. Tak např. s násilím ve vztazích hoch-dívka měla zkušenost více než každá desátá česká studentka, každou desátou partner uhodil. Každá desátá se dočkala ponižování, více než každá desátá prožila sexuální nátlak. Průzkum ROSY se opakoval v roce 2011, a to na pražských středních školách. Zkoumáni byli studenti ve věku 16 - 20 let. Bylo to dotazníkové šetření. Celkem odpovídalo 172 studentů, (137 dívek a 35 chlapců). S násilím ve svém okolí se setkal téměř každý druhý student. Pro srovnání. Ve studii z roku 2006 každý pátý student nebo studentka věděli o násilí ve svém okolí. O násilí ve vztahu kamarádky nebo kamaráda v roce 2011 věděl více než každý pátý student (v roce 2006 to byl více než každý šestý). Téměř pětina studentů v roce 2011 uvedla, že zažili doma násilí mezi rodiči - v roce 2006 ve stejné studii to uvedl jenom každý 8. student. Pouze 5,1 procent studentek a žádný student označily variantu zažil/a jsem sám/sama násilí ve svém vztahu. Odborníci ROSY zhodnotili také průzkumy zahraničních odborníků a srovnali je s výsledky průzkumů v Česku. Podle zahraničních průzkumů měla každá třetí studentka střední školy zkušenost s nějakou formou násilí ve vztahu. Dále 40 % děvčat ve věku 14 až 17 let uvedlo, že zná někoho ve svém věku, kdo byl udeřen nebo bit svým blízkým přítelem[4].


Pro potřeby učitelů středních škol je přístupný manuál.[5] Pro učitele základních škol manuál není k dispozici.

 
Vědomosti o domácím násilí u žáků ZŠ byly zkoumány v poslední době v rámci studia na RAVYS[6]. Týkaly se 152 žáků staršího školního věku. U žáků byla zjištěna velmi nízká informovanost.


Také v rámci studia na RAVYS byl zkoumán rozsah šikany na základních školách[7]. V rámci tohoto průzkumu byly zkoumány rozdíly ve výpovědích žáků nestejného stáří. Byly znatelné. Byl také potvrzen výskyt specifických stupňů šikany.

 

Němcová[8] zpracovala téma domácí násilí v ČR a výuka tohoto tématu na druhém stupni základních škol. Její studie mi nebyla přístupná.


Zkušenosti s nižší intenzitou násilností, které probíhají mezi studenty středních škol byly u nás objektem několika průzkumů. Např. Občanské zpružení ROSA nabízí komplexní pomoc ženám – obětem domácího násilí. Příspěvky tohoto druhu jsou vhodné pro všeobecné i specializované použití. Jejich přístupnost je však omezená na informovanost pomocí kampaní. Byly uskutečněny různé projekty. Např. výuka na ZŠ, zaměřená speciálně, v rámci rodinné výchovy na domácí násilí s cílem zvýšit vědomosti žáků o společenské nebezpečnosti tohoto jevu. Obsahovala informace o násilí obecně, návod jak se mu konkrétně bránit v rodinách a co proti němu prakticky činit.[9] [10] Domnívám se, že jsou uvedené pokusy začlenit u nás do výuky informace o domácím násilí spíše ojedinělé a jsou spíše výjimkou než pravidlem. Je to např. střední škola v Uherském Brodě, v Soběslavi.

Snahou projektu v Uherském Brodě bylo využít dramatickou výchovu. Jejím prostřednictvím měli studenti možnost nahlédnout podle Spáčilové[11] do pozadí tohoto fenoménu jiným než teoretickým způsobem. Na střední pedagogické škole se např. dozvěděli, co všechno se považuje za domácí násilí, které instituce mohou nabídnout pomocnou ruku, koho může tento jev zasáhnout. Studenti pracovali s pocity obětí domácího násilí, získávali náhled na to, kdo může být násilníkem. Mohli se setkat s fiktivní postavou „Alice,“ která do programu vnesla svůj vlastní příběh a otevřela téma z osobního pohledu oběti. V další části programu měli účastníci možnost zpracovat své zážitky kreativním způsobem. Mohli navrhnout plakáty pro kampaň. Ty rozvěsili na chodbách školy. Součástí programu bylo promítání videí z již existujících kampaní ve světě a v ČR. Azylový dům pro matky s dětmi v tísni v Uherském Brodě od roku 2011 začal spolupracovat se Střední průmyslovou školou a Obchodní akademií, a to podle programu ROSY Vzdělávací program sociální činnosti školy měl v programu exkurzi s odborným výkladem, demonstraci techniky malování na sklo a přednášku o domácím násilí páchaném na ženách s použitím definice, uvedením klíčových znaků, projevů, rizikových faktorů apod.). Byla, také využita kasuistika bývalé klientky Azylového domu.


Ve školách se také mohou vyskytnout násilnosti typu přepadení, oloupení, pokusu o vraždu či vražedné útoky. Naši žáci základních a především středních škol ani v minulosti, ani v současnosti nevykazují sklon k násilí takového stupně, že by docházelo až k těžkému ublížení na zdraví s následkem smrti na spolužácích. Jednotlivé případy u nás, kdy došlo ke zranění, nebo usmrcení spolužáka měly charakter náhodnosti. V zahraničí zjištěny a řešeny byly. U nás se o jejich zpracování a hodnocení pokusil.[12] Zabýval se násilnostmi, které byly páchány v různých státech ve škole. Z odborné literatury vybral případy, kdy došlo k masovému násilí ve školách s následkem smrti. Analyzoval soubor 29 osob. Získával o nich informace z internetu, pomocí metody snowball sampling.

 

 

 2 Následky domácího násilí

 

Domácí násilí má z hlediska vymezení tohoto pojmu deset základních dimenzí. Je to:

  1. Samotná existence domácího násilí.
  2. Odhalování.
  3.  Ohlašování.
  4. Formy (fyzické, psychické, sociální, ekonomické, sexuální).
  5. Délku.
  6. Intenzitu.
  7. Příznaky (v rámci všech pěti forem).
  8. Řešení.
  9. Trestání.  
  10. Terapii.

V této kapitole se budu zabývat příznaky domácího násilí u dětí.

 

 2.1 Následky ve fyzické oblasti

 

Fyzická formy týrání zasahují především tělesné orgány dítěte. Avšak nejen ty. Doprovodným jevem jsou příznaky psychického charakteru, mnohdy i sociálního. Týrání tedy nevyvolává v organismu jen jednu odezvu, ale vždy odezvy, tj. projevy (příznaky) v dalších dimenzích osobnosti.

Při tělesném ubližování dítěti může nastat situace, že mu nikdo nezabrání, nebo že nikdo nezabrání jeho následné utrpení. Takové případy naše orgány trestají zákon č. 40/2009 Sb., zákon č. 35/2004 Sb.

Výsledky různých průzkumů[13] vedly k závěru, že se v praxi u obětí vyskytují masivní fyzická poškození. Toto tvrzení podporovaly aféry, publikované v denním tisku. Pozdější průzkumy[14] ukázaly, že ve skutečnosti není fyzické násilí tak časte a že nepřevažuje nad psychickým. V tělesné oblasti obětí se vyskytovaly velmi často příznaky, jejichž  vztah k násilí unikal pozornosti okolí i odborníkům. Např. to byl třes rukou nebo celého těla, také pohybový neklid, nevolnost, bolesti břicha, poruchy spánku, děsivé sny, zvýšená potivost, hučení v uších, migréna, strachy, tendence k agresivitě obětí, útěky od násilníka. Také prožívání stresu a vznik stresových reakcí dětských obetí byly přehlížené.

Výčet příznaků, které byly zjištěny u dětských oběti, během mnohaleté poradenské činnosti a byly uveřejněny v odborném tisku[15] [16] by se mohly stát podnětem k sestavení manuálu pro učitele základních škol. V něm by mohly být uvedeny na prvním místě nejčastěji v praxi frekventované příznaky, a měly by být zvýrazněny ty, které jsou nejčastěji přehlíženy.

Výsledky zmapování příznaků (J. Sedlák, R. Kohoutek) v tělesné oblasti dítěte po násilných akcích agresorů poukazují na několik desítek možností, které se v praxi mohou vyskytnout. Po jejich utřídění na předních místech uvádím nejčastěji se vyskytující a nejčastěji přehlížené příznaky. Některé se mohou objevovat samostatně, jiné sdružené s dalšími příznaky.

 

V základní škole k nejčastěji se vyskytujícím a nejčastěji přehlíženým úkazům po týrání dítěte v domácím prostředí patří:

·         Mírný až středně silný pohybový neklid žáka, strnulý postoj celého těla

·         Déletrvající bolesti hlavy, nevysvětlitelné hučení v uších

·         Nevolnost, často se opakující, zvracení, průjem obvykle po stresovém podnětu

·         Strachové obranné pohybové reakce při pouhém pohybu ruky druhé osoby

·         Projevy nedostatku sebedůvěry „stažení se“ do sebe

·         Stres při umístění do krizového centra

·         Projevy provokace, agresivita vůči osobám

·         Náhlá změna chování

·         Stopy po vytržených vlasech

·         Projevy nervozity, vystrašenosti, nestálosti,

·         Poruchy pozornosti, paměti, roztěkanosti, vznik nezájmu

·         Náhlé zhoršení prospěchu ve škole

·         Dočasné nevysvětlené absence školní docházky

·         Stresové reakce za přítomnosti násilné osoby

·         Odmítání setkávat se s agresorem a komunikovat s násilnou osobou

·         Agresivita vůči zvířatům

·         Projevy zuřivosti, rozbíjení věcí, ničení předmětů a pomůcek

·         Vandalismus vůči majetku školy

·         Časté oděrky a ranky na různých částech těla

·         Stopy na tvářích a krku z častého a silného fackování, uších z tahání za ně dítěte do výšky[17] [18]

 

K méně častým příznakům po týrání je možno řadit:

·         Modřiny po bití řemenem nebo vařečkou či jiným nástrojem, po mačkání či štípání do rukou a nohou

·         Potivost těla, rukou

·         Zrychlený tep, zvýšený krevní tlak

·         Porucha jemných pohybů ruky

·         Tržné, řezné rány, stopy po pálení cigaretou nebo zápalkou

·         Projevy obav z vyhrožování tělesnou újmou

·         Stopy po polití části těla horku nebo vařící vodou, po píchání špendlíkem, hřebíkem nebo nožem

·         Stresová reakce při vzpomínce na týrání

·         Zlomení ruky, nohy nebo žeber, otřes mozku, zhmoždění mozku

·         Modřiny po dušení, škrcení

·         Strachové reakce po znemožnění pohybu na delší dobu

·         Zhoršení nemoci, zvýšení intenzity a trvání onemocnění

·         Následky po neposkytování přiměřené stravy po delší dobu

·         Stopy po bití pěstí do hlavy, zadech, zadku, rukou, nohou

·         Stopy po úderech do žaludku, ledvin

·         Stopy o zranění hozeným předmětem (knihou, židlí)

·         Stres z pouhé přítomnosti během týrání blízké osoby

·         Strach kvůli svědectví o násilí na policii, a následné nutnosti svědčit o násilí na soudu

·         Stres při pouhé vzpomínce na fyzickou újmu druhého

·         Stres ze vzpomínky na intenzivní výbuchy vzteku násilníka[19] [20]

 

Závažnost projevů strachuj, obav, stresu může být v jednotlivých případech rozdílná a také měnlivá. Z uvedených příznaků se mohou u daného žáka vyskytnout pouze některé. V seznamu se uvádí teoreticky možný výskyt kteréhokoliv příznaku.

V této souvislosti je třeba poukázat na značnou úlohu strachu a stresu i stresových reakcí u žáků. Většinou unikají pozornosti. Učitelé nemohou znát a také si nemusejí povšimnout všech fyziologických procesů, které probíhají při strachových a stresových reakcích. Na stresové reakce ukazuje např. zrudnutí obličeje žáka, jeho zvýšené pocení, zrychlený tep, zvýšený krevní tlak, porucha jemných pohybů ruky apod.

Uvedené reakce učitel odhalit prakticky nemůže. Hrají však významnou úlohu při prožívání následků nejen přímého týrání dítěte, ale i při prožívání násilností blízkého člověka v úloze svědka.

Dlouhotrvající stres především po fyzické agresi, vyvolává vnitřní napět. O vnitřním napětí svědčí např. ztuhlá šíje, bolesti hlavy, potíže s trávením, s vysokým tlakem, se zrychleným tepem i dechem, zvýšeným prokrvením tkání apod.[21] Stres doprovází vyšší produkce hormonu kortizolu. U dětí vzniká např. při odloučení od rodičů přikázaným umístěním dítěte v tzv. neutrálním prostředí v případech, kdy se nemohou rodiče po rozchodu domluvit na výchově dítěte. Dětský mozek reaguje v tomto případě podobně jako na fyzickou bolest.



Krátkodobý stres dítěte není podle J. Sedláka příliš nebezpečný.[22] Závažné je jeho opakování a extrémní stres intenzita. Ta je pro organismus nadlimitní zátěží. Dítě může onemocnět psychosomaticky. Takové případy se řadí pod nemoci psychosomatické. Vznikají po razantním stresovém zážitku, kdy např. dítě uslyší velkou ránu z padajícího kusu nábytku při fyzickém napadení druhého rodiče nebo při dlouhotrvajícím nadměrném křiku.

  

 2.2 Psychické následky

Dítě se v rodině, ve které dochází k domácímu násilí, obvykle ocitá ve dvojím postavení. Buď je jeden z rodičů, nebo oba rodiče přímo týrají, takže se z něho stává týrané dítě podle diagnózy T 147 a zároveň je hodnoceno jako tzv. ohrožená osoba, nebo je svědkem týrání druhého rodiče a v tom případě se stává obětí domácího násilí.

Žáci nižšího stupně základní školy, kteří jsou doma týraní, nejsou většinou schopni vyhledat pomoc sami, protože nejsou dostatečně informováni o projevech a důsledcích takového násilného jednání. Uvědomují si, že se děje něco špatného, prožívají strach, chovají se podle toho. Někdy se svěří spolužákovi nebo babičce, tetě, ale nenapadne je prezentovat svoje pocity a obavy „úředním osobám.“ Stává se, že je jeden z rodičů přivede k sociálnímu pracovníkovi či na policejné stanici, kde o svých zkušenostech s násilím vypoví, ale následně to ze strachu odvolají.

Při sporech rodičů se dítě dostává do „dvojího ohně.“ Většinou se přiklání na stranu rodiče týraného. Týrající rodič následně dítě obviňuje, že s ním druhý rodič-oběť manipuluje. To způsobuje potíže odborníkům v pedagogicko-psychologických poradnách i v krizových centrech, soudním znalcům rozlišit, zda docházelo nebo nedocházelo k manipulacím.

Žáci vyššího stupně základní školy se bojí následků, pokud by žalovali na rodiče. Jsou na rodičích, ale i na blízkých příbuzných, závislé. To, že je rodiče týrají, považují mnohdy za svou chybu, protože zlobily nebo přinesly špatnou známku.

Učitelům ZŠ by podle mého názoru pomohlo, kdyby měli k dispozici manuál pro poznávání příznaků domácího násilí u svých žáků. Měl by obsahovat pokud možno úplný soupis příznaků, které se mohou, ale také nemusí objevit v chování a prožívání žáků.  Soupis si nemusí klást za úkol, aby v něm byly absolutně všechny možné příznaky. Měl by vycházet ze seznamu příznaků, zjištěných empirickými průzkumy více autorů. Konečně by měl  upozorňovat na nutnost diferencovat při odhalování příznaků domácího násilí příznaky, vzniklé u konkrétního žáka šikanou nebo domácím násilím. Oba jevy totiž mají některé znaky stejné či podobné, ale také rozdílné.

Mohla by vzniknout námitka, že diagnostikovat příznaky domácího násilí a provádět diaferenciální diagnostiku příznaků šikany a domácího násilí u dětí není úkolem učitelů, ale je úkolem odborníků, kteří k tomu mají příslušné vysokoškolské vzdělání a jsou specializovanými odborníky. To je sice pravda, ale podle mého názoru by měl a také může učitel v ZŠ přispět svým způsobem k tomu, aby aspoň o některých příznacích věděl, znal je,  poznal je a přispěl tím k řešení a nápravě.

 

V psychické oblasti byly popsány a poublikovány několika autory desítky typických příznaků v oblasti  psychiky žáků[23] [24] (sr. např.: K. Janský 2010, J.Sedlák a G. Michalicová 2008, M. Vážanský 2008, Š. Tonarová 2008, J. Blažková 2008 aj.).

. Některé probíhají krátkodobě, jiné mají dlouhodobý dosah a jsou sdruženy s různými potížemi  tělesných orgánů žáka. Se stresem jsou spojeny nejen tělesné obtíže způsobené násilím ale i psychické potíže po násilných aktivitách agresora.  Příznaky v psychické oblasti žáků, které se manifestují u obětí DN po násilných činech domácího agresora, mohou být různého typu, nejrůznější intenzity a také mohou mít odlišnou dobu trvání. Mohou být pro pozorného pozorovatele, pečlivého a poučeného učitele zjistitelné.  Pozorováním bylo potvrzeno, že děti, které byly vystaveny domácí verbální agresi buď přímo, nebo když byli i jen „nepřímo“ vystavení takovému násilí, jsou mnohem méně sebejistí než jejich vrstevníci (srov. M. Vážanský 2008).

 

V následném výčtu uvádím nejdříve psychické příznaky

nejčastěji se vyskytující a také nejlépe patrné, které může učitel snadno objevit. Jde však o to, aby uvedené příznaky považoval za dostatečně alarmující, aby u něho vzniklo podezření na domácí násilí a aby v takovém případě splnil svou ohlašovací povinnost.

Vybrala jsem je z více pramenů[25]

V psychické oblasti se mohou vyskytnout tyto příznaky:

  • Poruchy paměti, pozornosti, žák není schopen koncentrace
  • Vlivem stresu zapomíná vypracovat úkoly, zapomíná pomůcky do školy
  • Žák často nedává pozor, při vyvolání neví, oč jde nebo nereaguje
  • Projevuje se vliv úzkosti na dlouhodobou sémantickou paměť
  • Zhoršené chápání a interpretování informací, zpomalení myšlení, nedostatky ve slovní zásobě, poruchy při vyslovování slov, poruchy hodnocení
  • Poruchy v psaní, čtení, neschopnost jasně myslet
  • Disociační dočasné vyřazení některých psychických funkcí
  • Výrazné jsou změny citových reakcí, vyskytují se depresivní stavy, lze pozorovat změnu postojů, vznikají poruch zájmů, projevy zmatenosti, kolísavá náladovost
  • Dlouhodobý pokles až ztráta sebevědomí, nervózní kousání nehtů, nejistota, mlčenlivost, vymizení radosti ze života, denní nebo pomočování z napětí, častý pláč
  • Obava z pohrůžky psychickým násilím, strach z pohrůžky těžkou újmou na zdraví, stresové reakce z hlasitého křičení, stres z omezování návštěv prarodičů, z dlouhých „výslechů“, odreagovávání ze stresu přesunem do „virtuální oblasti,“
  • Prožívání stresu z opakovaného vysypávání školní tašky, stres z vyhazování věcí ze skříně, z donucování skládat věci opakovaně do skříně, z očekávaného psychického trestu za školní známku, ze stálého psychického napětí
  • Odreagování oběti z psychického stresu bušením pěstí do lavice, kopání do zdi, do předmětů po prožitém stresu, ničení věcí spolužákům
  • Sledování televizních příběhů s násilnou problematikou
  • Strach z prohledávání kapes, převzít dárek od druhého rodiče
  • Obavy a nejistota při opakovaném komplexním vyšetření
  • Slovně vyjádřený strach z návratu k násilníkovi
  • Prožívání deprivace ze zabavení oblíbených hraček, nebo zničeného mobilu
  • Žák napíše dopis, v něm hrozí násilím jednak na sobě nebo na společnosti

 

 2.3Příznaky v sociální oblasti


Sociální oblast byla také předmětem průzkumů. Příznaky u dětí školního věku popsali již dříve citovaní autoři.[26] Učitel se setkává s největšími potížemi při odhalování příznaků v sociální, ekonomické a sexuální oblasti. Sociální oblast má svoje specifika. Příznaky dětí lze v této oblasti obtížné posuzovat, protože probíhají většinou mimo školu. Vyžadují dlouhodobé pozorování. Příznaky splývají s činy, které provádí agresor. Prožívání obětí je skryté. Své pocity a prožitky žák jako ohrožená osoba odmítá sdělit, vyjadřuje je v obecné rovině nebo je pro složitost vyjádřit ve školním věku neumí. Prožívání oběti se přesouvá do oblastí, která je obtížně postižitelná relativně krátkodobým pozorováním a zkušeností učitele. Také se projevuje po relativně dlouhé latenci. Přesto je možno situací a následných prožitků řadu zachytitelných příznaků uvést.
Během poradenské, diagnostické a terapeutické činnosti autoři uvedli při řešení problémů domácího násilí několik desítek konkrétních činů se sociálním obsahem, jejichž účinky se promítly do psychické a sociální sféry.


Z příznaků ze sociální oblasti je možno uvést tyto skutečnosti:

ze stresu vzniklá snížená schopnost společenského uplatnění

poruchy sociálních vztahů při omezování kontaktů s rodiči, prarodiči a kamarády

deprivace z domácího vězení, absence v zajišťování základních potřeb

 obava z trestu setkat se s druhým rodičem po zákazu

ze strachu časté útěky před násilníkem, maření styku s násilníkem

strach z výhružek, že druhého rodiče nikdy neuvidí, „únosu do zahraničí, umístění do krizového centra

vznik frustrace po zákazu věnovat se zájmové činnosti, sledování televize

utíkání před agresorem z domu ke kamarádům, na neznámá místa

vznik „psí oddanosti“ ze strachu

zřetelné ochranářské tendence vůči trýzniteli ze strachu

 

 

 2.4 Příznaky v sexuální oblasti

Příznaky, které vznikají vlivem sexuálního zneužívání, jsou v odborné literatuře i v trestním zákoně popsány, definovány a uváděny podle věku obětí.


Sexuální zneužívání. Je nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá.

 
O sexuálním zneužívání žákyň středních škol informuje výzkum o. s. ROSA z roku 2011. V tomto roce zkoumali středoškoláky ve věku, který se na ZŠ nevyskytuje. Nezkoumali výskyt domácího násilí, nýbrž jen násilí ze strany spolužáků, případně známých dospělých. Pro zajímavost uvádím výsledky. Celkem 6 z 10 znásilnění mladých žen uvedeného věku se stalo v jejich vlastním domově a ne ve tmavé uličce. Proto je naprosto alarmující, že si 69 % studentů i studentek myslí, že jsou doma lépe chráněni před sexuálním útokem. Více než polovina sexuálně motivovaných činů se odehrálo v bytě útočníka. Znásilnění na schůzce představovalo 67 % všech sexuálních útoků. Více než dvě třetiny mladých žen (68 %) znaly toho, kdo je znásilnil - byl to jejich přítel, kamarád, známý. Jako příčina se v závěru uvádí, že je to špatné ovládání vlastní síly, agrese a zlosti.[27]


Obrázek č.
2 Znásilnění[28]

 

2.jpg

 

 

 

V rámci zkoumání syndromu CAN použila Ivona Seidlová[29] dotazník o 14 položkách, zaměřených na sexuální zneužívání, V řízených rozhovorech s pracovnicemi OSPOD použila 14 dotazů a analyzovala dokumenty OSPOD v Pardubicích za léta 2000-2010. Srovnala celkový počet případů syndromu CAN s případy týkajícími se pouze sexuálního zneužívání v agendě OSPOD.

 
Sexuální násilí u žáků učitel základní školy obtížně poznává. Odhalené případy řeší soud. Stopy u nezletilého zanechává ve fyzické, psychické i sociální oblasti. Poškození jsou velmi často trvalá.

Z literatury je možno vyabstrahovat tyto možné příznaky jako následky:

  • Pocit opuštění, úzkosti, bezmoci, přizpůsobení
  • Ztráta sebedůvěry, pocit společného tajemství
  • Pocity zoufalství, nejistoty, strachu, paniky
  • Neschopnost koncentrovat se, změna postojů, změny nálad
  • Potřeba stranit se společnosti[30]

 

2.5 Následky v ekonomické oblasti



Mezi formy domácího násilí většina autorů nezařazuje násilí ekonomické. Proto jsou důsledky nedodržování povinnosti výživného relativně málo zkoumané i zpracované. Publikace vztahující se na následky ekonomických forem tohoto druhu násilí jsou řídké. V posledních letech, pokud je mi známo, zpracovali je tři autoři, a to Paňáková, Janský a Sedlák.[31] Kromě nich je možno se opřít o statistické údaje.


Autoři uvádějí, že jedním z důvodů je různý pohled na jeho kontrolu i důsledky. Někteří odborníci žádají při neplnění povinností přísnější postih pachatelů, jiní požadují zkrátit doby na určování výše výživného a opět jiní lepší vymahatelnost. Někteří prosazují zrušení § 213 tr. zákona 140/1961 Sb., aby vůbec nebylo zanedbání této povinnosti trestným činem. Jiní, dosud marně spojují styk s nezletilým s placením nebo neplacením výživného.
Z Paňáková výstižně poukazuje na to, že by to znamenalo, kdyby se to převedlo do důsledku: „nedáš mi dítě nedostaneš alimenty.“ Dítěti by však v takovýchto případech nebylo zaručeno uspokojování jeho základních potřeb. Názory, které jsou prezentovány odborníky, institucemi i jednotlivými občany jsou nejednotné, některé jsou vyloženě společensky neakceptovatelné.


Zajímalo mne, zda byl zkoumán a také zda byl zpracován problém dopadu neplacení výživného na rodiče a na děti.

Podle mne patří vyhýbání se vyživovací povinnosti k typickým znakům jednání mnoha domácích násilníků. V tom souhlasím se Z. Paňákovou, která poukazuje na to, že zákon ČR číslo 140/1961 Sb. – trestní zákon - v § 213 jednoznačně určuje skutkovou podstatu trestného činu „Zanedbání povinné výživy“ ale že neupravuje finanční zisk agresora ani úroky z prodlení. Takže zákon přesně vymezuje povinnost otce nebo matky dítěte. Kdo neplní jeho ustanovení,, byť jen z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, má být potrestán odnětím svobody až na jeden rok. V odstavci 2 řeší tento zákon ČR vyhýbání se vyživovací povinnosti, za kterou ukládá trest odnětí svobody až na dva roky. V případě, že pachatel vydá oprávněnou osobu nouzi, v odst. 3 ukládá trest od šesti měsíců až na tři roky. Tento trestní zákon pořád platí. Stanoví tedy, že je neplacení výživného trestným činem. V této oblasti, jak poukazuje autorka, je u nás situace složitá. Záleží v tom, že je rozhodování soudců nejen při určování výše výživného poznamenáno subjektivismem, ale že ani zákon z roku 1963 (viz zákon č. 94/1963 Sb. – zákon o rodině) žádná pravidla nezavedl. Bylo od té doby ponecháno rozhodnutí na úvaze soudce. Není divu, že je jejích případné vymáhání poznamenáno jistými potížemi. Bezprostředně pro rodiče a v důsledku toho i pro děti z toho vznikají ekonomické problémy.


Statistické údaje uváděli obecný údaj, že soudy v ČR ročně projednávají kolem 11.000 tzv. neplatičů. V roce 2007 bylo za neplacení výživného v ČR odsouzeno kolem 7.000 lidí. Počet domácích násilníků neplatičů statistiky samostatně neuvádění.


Ani v roce 2005 ani v roce 2007 a dokonce ani v roce 2008 nebyly do výzkumu zařazeny samostatně případy obětí DN. Odborníci uznávají, že jsou ekonomické podmínky obětí DN s dětmi neúnosné, neboť jsou permanentně v krizové situaci. Po odchodu oběti ze společné domácnosti se jim výrazně zhoršují životní podmínky. Příčin živoření obětí DN je řada. Týkají se i problémů např. se zajištěním bydlení.
[32]

Bylo provedeno několik průzkumů, které aspoň vzdáleně k tomuto tématu přinášení určité údaje. Např. podle Českého statistického úřadu z února 2008 se do chudoby dostali ti občané, jejichž hrubý příjem činí měsíčně 4.700 - 5.916 korun. To se týká přibližně 5 % občanů, tj. asi sto tisíc občanů., kteří jsou v ČR chudobní. Když se sečtou základní výdaje jako je vodné, stočné, poplatky za elektřinu, za dopravu, za odvoz komunálního odpadu, za nájem a za další služby, nezbývá mnoho na provoz domácnosti. K. Janský
[33] v rámci diplomové práce pomocí ankety (589 mužů a 504 žen) zjistil, že 96 % mužů a 51 % žen považovalo za potřebné, aby se výživné určovalo na základě majetkových poměrů obou rodičů. 3 % mužů a 46 % žen bylo přesvědčeno, že se má při určování výše výživného přihlížet k zájmovým aktivitám dětí. Škoda, že autor nezkoumal a neuvedl důsledky zadržování nebo neplacení alimentů. Renomovaná agentura STEM zveřejnila výsledky průzkumů veřejného mínění, zaměřené na kvalitu životní úrovně občanů ČR. Horší úroveň financí bylo zaznamenáno v roce 2008 u 42 % tázaných. Bližší údaje jsem neměla k dispozici (citováno podle Janský). Uvedené výsledky průzkumů agentury STEM, se týkaly celé populace v ČR. Průzkum situace v rodinách s dětskými oběťmi DN a s neplacením výživného nebyl blíže zkoumán.

Předpokládá se, že existuje hodně vysoké procento týraných, kterým dluží výživné a ještě vyšší počet těch, kteří to neplatičům promíjejí.
[34]

Nedostatek financí je po rozvodu pro oběti domácího násilí velmi frekventovaný a téměř vždy vyvolává stres, nejen u rodičů jako obětí domácího násilí ale i u dětí, které se stávají oběťmi domácího násilí.


Samoživitelů je u nás 232.000. Mezi ně patří i rodiče - oběti domácího násilí s dětmi. Průzkum skutečných počtů pokud vím, nebyl proveden. Takže jen pouhým odhadem jde o několik desítek tisíc týraných dětí. Není divu, že u dospělých obětí, které se starají samy o děti, přibývá psychických poruch a poruchy se odrážejí i na jejich dětech. Neplacení výživného má kvůli poměrně velkému množství stresorů (stres vyvolávajících podnětů) vážné důsledky psychického i fyzického charakteru. Může dojít ke vzniku nouze a k omezování základních potřeb dítěte. Může vzniknout krizová situace, dluhy, exekuce.


To jsou zjištění velmi zajímavá a varující. I když nejsou k dispozici přesná čísla, i uvedené odhady nutí k zamyšlení z toho důvodu, že se v ČR i jinde ve světě odhaduje, že se domácí násilí vyskytuje ve třetině rodin. Nouzí může být odhadem zasaženo možná několik desítek tisíc a snad i více dětí.


Podle odhadu Z. Baudišové
[35] je jich v ČR kolem 40.000. Absence základních financí a krizové jevy ve společnosti nejsou podle mne hlavními faktory, které vyvolávající domácí násilí. Považuji je za zesilující faktor domácího násilí. Většina dětí v těchto rodinách žije převážně v neúnosných podmínkách. Přitom mají oběti značné psychické, sociální i ekonomické problémy.[36]


Potíže tedy vznikají v ekonomické sféře. Řadím je k formám domácího násilí. Dětské oběti, mnohdy nuzují a promítá se to do jejich psychiky.

 

Prožívání dětí v rodinách a partnerských vztazích vyjádřím jako typy možných příznaků:

  • Stres z posměchu spolužáků pro chudé oblečení, lyžařské vybavení
  • Pocity studu kvůli nemožnosti zúčastnit se školy v přírodě, jet na dovolenou
  • Pocity úzkosti při vychloubání spolužáků drahým mobilem
  • Poškození psychiky z dlouhodobých ekonomických nedostatků
  • Pocit nespravedlnosti ze zabavení dárků, peněz od příbuzných
  • Opakovaný stres s důvodu vyhazování knih, časopisů do kontejneru
  • Stres z uzamčení části oblečení oběti na delší dobu
  • Poškození citového vývoje z nedostatku peněz na výživu
  • Depresivní stavy z ponižování od spolužáků kvůli chudobě

 

V praxi se mohou vyskytnout i další příznaky, u konkrétního žáka jen některé a v různých kombinacích.

Děti dovedou být velmi zlé, pokud jde o posmívání ohledně majetku. Je časté, že se posmívá, skupinka žáků ne jednotlivec.



[1] SEDLÁK, Jiří. Posuzování následků domácího násilí. XXI. Psychologické dny. “Svět žen a svět mužů. Polarita a vzájemné obohacování“. Olomouc 9.-11.9.2004. ISBN80-86471-04-8.

[2] KOHOUTEK, Rudolf. Úvod do psychologie: Normalita a abnormalita psychiky a osobnosti. Brno: PFMU, 2005. ISBN 80-210-3795-4.

[3]  SEDLÁK, Jiří. Musilová, M. Máderová, L. Skryté formy nekvalitného fungovánia rodín. Medzinárodná    konferencia  "Psychosociálné  a  zdravotné  aspekty nekvality života. Prešov, Prešovská univerzita, 2005. Sborník s. 45-51. ISBN 80-

[4] HRONOVÁ, Martina. Násilí ve vztahu, zkušenosti s násilím. Praha, 2006 [cit. 2011-10-22 ] Dostupné z: www.rosa-os.cz/o.nas/statistiky/

[5] HRONOVÁ, Martina. Násilí ve vztazích teenagerů: Manuál pro učitele SŠ. Praha: Rosa.

[6] VESELÁ, Jana. Domácí násilí ve vztahu k nezletilému dítěti. Brno: RAVYS, 2012.

[7] JURAČKOVÁ, Jana. Šikana na základních školách. Brno: RAVYS, 2012.

[8] NĚMCOVÁ, Jitka. Domácí násilí v ČR a výuka tohoto tématu na druhém stupni základních škol. Brno: Ped. MU, 2007.

[9] NĚMCOVÁ, Jitka. Domácí násilí v ČR a výuka tohoto tématu na druhém stupni základních škol. Brno: Ped. MU, 2007.

[10] SPÁČILOVÁ, Štěpánka. Domácí násilí na středních školách. Soběslav: MFD, 2012.

[11] SPÁČILOVÁ, Štěpánka. Domácí násilí na středních školách. Soběslav: MFD, 2012.

[12] BADOŠEK, Radim. Prezentace: Extrémní násilí ve školách. Olomouc: XXVI. Psychologické dny. 2008.

[13] PIKÁLKOVÁ, S. Mezinárodní výzkum násilí na ženách – Česká republika/2003: příspěvek k sociologickému zkoumání násilí v rodině, Sociologický ústav Akademie věd České republiky, [03.08.2010]  Dostupné z: URL <http://studie.soc.cas.cz/upl/texty/files/200_042%20opr%20zformatovany%20text%204%20pro%20tisk.pdf>

[14] Občanské sdružení ROSA . Domácí násilí: Sociologická sonda klientek o.s. ROSA a jejich dětí za rok 2008,[30.12.2010] URL <http://www.rosa-os.cz/fileadmin/rosa/statistika_ROSA_za_2008_verze_10062009.pdf>

[15] KOHOUTEK, Rudolf. Úvod do psychologie: Normalita a abnormalita psychiky a osobnosti. Brno: PFMU, 2005. ISBN 80-210-3795-4.

[16] SEDLÁK, Jiří. www.domscinsili.estrsnky.cz/clanky...2002,2003,2004,2005,[5.4.2012].

[17] KOHOUTEK, Rudolf. Úvod do psychologie: Normalita a abnormalita psychiky a osobnosti. Brno: PFMU, 2005. ISBN 80-210-3795-4.

[18] SEDLÁK, Jiří. www.domscinsili.estrsnky.cz/clanky...2002,2003,2004,2005,[5.4.2012].

 

[19] KOHOUTEK, Rudolf. Úvod do psychologie: Normalita a abnormalita psychiky a osobnosti. Brno: PFMU, 2005. ISBN 80-210-3795-4.

[20] SEDLÁK, Jiří. www.domscinsili.estrsnky.cz/clanky...2002,2003,2004,2005,[5.4.2012].

[21] SEDLÁK, Jiří. www.domscinsili.estrsnky.cz/clanky...2002,2003,2004,2005,[5.4.2012].

[22] SEDLÁK, Jiří. Posuzování následků domácího násilí. XXI. Psychologické dny. “Svět žen a svět mužů. Polarita a vzájemné obohacování“. Olomouc 9.-11.9.2004.

[23] JÁNSKÝ, Karel. Psychické formy domácího násilí:Sociální procesy a osobnost . 13. ročník medzinárodnej konferencie Stará Lesná 20.9..02010, Zborník abstraktov  s. 19. Zborník s.169.176. Přístupno na CD.

[24] VÁŽANSKÝ, Mojmír. Učitelé a domácí násilí: Sociální procesy a osobnost. 13.ročník medzinárodnej konferencie Stará Lesná 20.9..02010, Zborník abstraktov  s. 47. Zborník s. 399-405. Přístupno na CD.

 

[25] VÁŽANSKÝ, Mojmír. Učitelé a domácí násilí: Sociální procesy a osobnost. 13. ročník medzinárodnej konferencie Stará Lesná 20.9..02010, Zborník abstraktov  s. 47. Přístupno na CD.. Zborník s, 399-405.

JÁNSKÝ, Karel. Psychické formy domácího násilí: Sociální procesy a osobnost.13. ročník medzinárodnej konferencie Stará Lesná 20.9..02010, Zborník abstraktov  s. 19. Přístupno na CD.. Zborník s. 169-175.

ŠÁMAL, P. Novela trestního zákona. Kvalifikovaný výklad § 215a. Zpravodaj BKB 13, 2004, č. 1, s. 32-33. ISSN 12-13- 8282.

PROKOP, M. Právní ochrana dětí a obětí domácího násilí. Praha, Liga lidských práv 2004.
HARTL, Pavel, Hartlová Helena. Velký psychologický slovník. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-686-5.

[26] VÁŽANSKÝ, Mojmír. Učitelé a domácí násilí. 13. ročník medzinárodnej konferencie Stará Lesná 20.9..02010, Zborník abstraktov  s.47.  Přístupno na CD.

[28] ROSA. To si líbit nenechám. Praha: ROSA. 2011. s.23. Dostupné z:www.stopnasili.cz

[29] SEIDLOVÁ, Ivana. Syndrom CAN. Brno, RAVYS, 2012.

[30] VYTOUŠKOVÁ, Petra. Pomoc obětem kriminality. Praha: BKB, 2010. ISSN 978-80-86284-82-8.

    SEIDLOVÁ, Ivana. Syndrom CAN. Brno, RAVYS, 2012.

[31] PAŃÁKOVÁ, Zdeňka. Jánský Karel, Sedlák Jiří. Výživné a domácí násilí: Psychologické problémy pomoci obětem domácího násilí. Brno. 2008. ISBN 978-80-210-4938-3.

[32] NEUGEBAUER. Citováno podle Sedlák, Jiří Paňáková, Zdenka Janský Karel: Placení výživného v ČR. In:Jitka Gurňáková, Lenka Goledcká, Imrcih Ruisel (red.): Sociálne procesy a osobnosť 2008. Osobnosť a procesy zvládania. Kniha abstraktov, Také na CD ROM.

[33] JÁNKSÝ, Karel. Zjevné zločiny českých soudů a jejich důsledky na úseky rodinného práva. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. 2008.

[34] JÁNKSÝ, Karel. Zjevné zločiny českých soudů a jejich důsledky na úseky rodinného práva. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. 2008.

[35] BAUDIŠOVÁ 2008 Dostupné z: www.nasedite.cz

[36] Zoubková, Ivana: Kriminalita páchaná na mládeži. Policejní akademie ČR, čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi XXXIV 2/2001, Praha. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/casopisy/kriminalistika/2001/01_02/zoubkova

                                                               

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

XEvil 4.0 crack

(Latonyachell, 26. 3. 2018 5:09)

Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!

Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.