Domácí násilí

Rašínova vysoká škola

Řízení sociálních služeb

Úroveň informovanosti učitelů základních škol

 o domácím násilí

Vypracovala: Kateřina Kaňová

Vedoucí: doc. PhDr. Jiří Sedlák, DrSc.                    ……………………….
                                                                                              podpis VP

Brno, duben 2012

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a vypracoval(a) jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů jsou úplné a že jsem v práci neporušil(a) autorská práva [ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)].

V Brně, 25. Dubna 2012

…………………………….

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu své bakalářské práce doc. PhDr. Jiřímu Sedlákovi, DrSc. za jeho odborné vedení, připomínky, cenné rady a trpělivost, které mi přispěly k vypracování této práce. 
Dále bych chtěla poděkovat doc. Tomáši Čechovi, doc. Jaroslavu Řezáči a
doc. Mojmíru Vážanskému kteří mi umožnili ve svých hodinách provést výzkum.
Dále všem pedagogům, kteří mi věnovali cenné informace v přednáškách.
Na posledy bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za trpělivost a podporu kterou jsem od nich dostala.

Anotace

Úroveň informovanosti učitelů základní školy o domácím násilí

Bakalářská práce se zabývá především problematikou informovanosti studentů pedagogické fakulty o domácím násilí. Teoretická část nastiňuje obecnou definici domácího násilí důsledky v různých oblastech. Praktická část prezentuje dotazníkový průzkum posluchačů učitelství. Znalost problematiky domácího násilí u posluchačů je značně nerovnoměrná.

Klíčová slova – domácí násilí, oběť, agresor, následky

Annotation

Awareness of primary school teacher on the domestic violence.

Bachelor’s dissertation deals with the awareness of pedagogy students on the domestic violence. In the theoretical part there is defined the domestic violence and its consequences in various fields. The practical part presents the information gained by questionnaires which were filled in by pedagogy students. The results of this analysis are that the awareness of pedagogy students on domestic violence is considerably uneven.

Key words - domestic violence, victim, aggressor, consequences

Obsah

Úvod. 7

1      Definice domácího násilí 9

1.1 Specifika domácího násilí u dětí školního věku. 13

2      Následky domácího násilí 18

2.1 Následky ve fyzické oblasti 19

2.2 Psychické následky. 24

2.3 Příznaky v sociální oblasti 28

2.4 Příznaky v sexuální oblasti 30

2.5 Následky v ekonomické oblasti 32

3      Poznávání následků týrání 36

4        Řešení následků agrese na dětech. 38

5      Prevence. 41

6        Cíle výzkumu. 44

7        Charakteristika souboru. 45

8        Metodologie výzkumu. 46

9        Vyhodnocení souboru. 47

10     Doporučení pro praxi 58

Závěr. 59

Seznam použité literatury: 60

Seznam obrázků: 65

Seznam tabulek: 66

Seznam příloh: 67

Úvod

Domácí násilí se považuje bez výjimky za jev společensky vysoce škodlivý. Řadí se mezi sociálně patologické jevy. Nepovažuje se zúženě za jev pouze klinicko-psychologický. Převažuje hledisko sociální. Při násilných činech různého stupně je jev posuzován také ze zdravotnického hlediska. Psychologické, případně psychiatrické hledisko se uplatňuje především při hodnocení agresivní formy různé intenzity a délky domácího násilí. Protože jde o jev komplikovaný, podmíněný desítkami faktorů, jsou jeho projevy velmi diferencované a také řešení je velmi specifikované.

Praktické řešení společenské škodlivosti má nejen stránku objektivní, ale i druhou stránku, a tou je prožívání a subjektivní hodnocení.

Mezi lidmi stoupá informovanost o domácím násilí. To je obecné konstatování, které se týká především dospělé populace a seniorů. Týká se možné ochrany obětí, různých specializovaných center.

Vědomosti o domácím násilí jsou v populaci nerovnoměrně rozloženy. Obecná informovanost zahrnuje také obecné rady, jak mohou obětem pomoci laikové.

Relativně jsou nejpodrobněji informováni o domácím násilí policisté, kteří prošli a procházejí specializovaným školením a mají k dispozici manuál. Ten je vodícím návodem, podle kterého mohou rozpoznat na základě příznaků, zda jde nebo nejde o domácí násilí, případně zda jde trestný čin řešitelný soudem nebo přestupkovou komisí. Také tedy určuje, jakým způsobem je v praxi řešit. Také lékaři mají k dispozici obecný návod k rozlišování násilí a domácího násilí. Kromě toho jsou vázáni zákonem o ohlašovací povinnosti, který se vztahuje především na zjištěná fyzická zranění a sexuální zneužití. Nezahrnuje poškození psychiky, případně sociálních vztahů, či nedostatků v ekonomické oblasti.

Ovšem pro občany je ohlašování domácího násilí obtížné. Také jeho řešení v praxi, naráží na nedůvěru občanů i obětí k policii, k útvarům sociálně právní pomoci dětem. Naráží též na různé zakořeněné mýty. V lidech existuje pocit, že přiznat podobnou věc znamená velkou ostudu a znemožnění se a sousedů a příbuzných.

Speciální oblast zahrnují školní prostory. Ve školách existuje a řeší se jev, který je k jevu domácího násilí blízký. Je to šikana, která má některé rysy společné a jiné specifické.  Patří ke klasické formě násilí ve školách. V ČR se podle různých průzkumů a odhadů vyskytuje ve většině školní populace. Za mnoha případy šikany ve třídě bývá v pozadí domácí násilí v rodině žáka, i když se to v praxi nerozlišuje. Šikanou ve školách se dlouhodobě zabýval Michal Kolář, etoped, autor mnoha publikací o sociopatogeních jevech. Chybí studie, která by oba příbuzné jevy diferencovala. [1] [2]

Relativně nejvíc jsou zpracované problémy informovanosti dospělé populace o domácím násilí[3] [4] u dospívající mládeže provádí opakované průzkumy a studie o.s.ROSA. Relativně málo studií a průzkumů se týká vědomostí o domácím násilí u žáků základních škol[5] [6]

Nenašla jsem žádnou publikaci o znalostech budoucích učitelů základních škol. Z toho důvodu jsem se zaměřila na studenty I. ročníku Mendlovy univerzity v Brně a na posluchače pedagogické fakulty, I. II. a III. ročníku bakalářského a magisterského studia pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Průzkum umožnili realizovat v rámci své výuky doc. Tomáš Čech, doc. Jaroslav Řezáč a doc. Mojmír Vážanský.

 1       Definice domácího násilí

Jednotné vymezení pojmu domácí násilí (dále jen DN) by mělo být základním východiskem pro všechny aktivity spojené s tímto pojmem.

Různé zahraniční instituce (např. OSN 1985) a odborní pracovníci různých profesí se zabývali problémem násilí. Nejdříve na ženách, později i na dětech. Kromě OSN to později byly orgány Evropské unie, jako je Evropská komise, Evropský parlament, rada Evropy.[7]

U nás se tyto problémy objevily později, zhruba po deseti letech. Bylo to v druhé polovině devadesátých let minulého století. Zásluhou dětského psychologa (Z Matějček) a paralelně lékařů (psychiatra Z. Dytrycha, a pediatra J. Dunovského) byla zveřejněna pozorování příznaků po zranění dětí. Při vyšetřování jejich zranění některé příznaky nasvědčovaly tomu, že na nich měli podíl členové rodiny. Po zobecnění získaných poznatků byl formulován závěr o vztahu mezi příčinami (týrání členy rodiny) a následky (příznaky u dětí). O zveřejnění těchto závěrů se zasloužil Jiří Dunovský a Zdeněk Matějček se Zdeňkem Dytrychem. Autoři dále ve svém zkoumání pokračovali, výsledky zveřejňovali všichni tři (viz roky 1994-1996, 1979, 1987, 1995-1999, 2000). K definici domácího násilí se však, pokud je nám známo, nevraceli. Ale již tehdy byla u nás formulována první definice DN, z dnešního hlediska jednostranná a neúplná. Ale šlo o první pokus v této problematice, která se z širšího hlediska neřešila. Zůstala tehdy na okraji společenského zájmu. Omezovala se na úzký okruh odborníků-specialistů.

Řada doporučení zahraničních institucí měla deklarativní charakter. Praxe ukázala, že nikdy nestačí deklarace k tomu, aby se sociální a politická práva prosadila. Pro to je třeba vytvářet sociální podmínky. Z toho důvodu schválila naše vláda, která je zodpovědná za naplňování našich zákonů, v dubnu 2011 Národní akční plán prevence domácího násilí na léta 2011–2014 (dále jen NAP). Tento Akční plán vznikal několik let a práce na něm zabírala značnou šíři problémů. Zúčastnili se jí odborní pracovníci nejrůznějších oboru.  Návrh je zaměřen na systémové řešení této problematiky. Formuluje hlavní cíle a opatření a usiluje o dlouhodobé řešení velmi složitých úkolů. Opírá se o zákony, např. o zákon č. 135/2006 Sb, o §199 zákoníku čís. 40/2009 §198  a  § 354  Sb., o trestní zákoník č. 306/2009 a další zákony.

Praxe v aplikaci základního vymezení pojmu je u nás značně různorodá a nejednotná. Lze nalézt množství definic (např. M. Huňková aj. Voňková, L. Čírtková a m.j.). Současní odborníci v ČR se shodují při vymezování tohoto pojmu s definicí, která je výčtem čtyř hlavních znaků a vychází z definice Světové zdravotnické organizace.

Jsou to tyto čtyři hlavní znaky:

1. Společné bydlení.

2. Vymezení rolí.

3. Dlouhodobost a stupňování.

4. Absence společenské kontroly.

1. Společné bydlení buď ve stejném bytě  nebo domě je jedním z hlavních znaků DN.

2. Druhým hlavním znakem je jednoznačné určení rolí. Na jedné straně je násilník neboli osoba ohrožující a na druhé straně oběť, tj. osoba ohrožená. Jedna osoba je týraná a druhá osoba prvé ubližuje. Mezi agresorem a obětí existuje blízký vztah. Dochází k němu nejčastěji ve vztahu manžel/manželka, druh/družka, partneři, rozvedení manželé, ale také ve  vztazích vnuk/babička, děti/rodiče, případně sourozenci. Oběť agresora neustále omlouvá a nechce si přiznat v jaké je situaci. Že jí je vlastně blízkou osobou ubližováno.

3. Třetím znakem je opakování, dlouhodobost a stupňování násilí. Obvykle začíná psychickými ataky. Je zasažena lidská důstojnost. Brzy se přidává agrese fyzického typu. Obojími násilník sleduje snížit sebeúctu, sebevědomí oběti a sociálně ji izolovat. Prosby a žádosti se změní ve vyhrůžky jako např. urážky, vydírání nebo ponižování, následuje donucování a také tresty fyzického charakteru jako např. facky, bití, škrcení, tj. útoky na zdraví oběti. Psychické nátlaky se střídají se sociálními a ekonomickými. Agrese nemusí být nepřetržitá. Nejčastěji po projevech násilí následuje klidnější období jako po sinusoidě. Střídají se formy psychického, sociálního, ekonomického, případně sexuálního typu násilí. Tyto projevy oběť snadno zaměňuje za projevy lásky a bagatelizuje.

Násilné aktivity agresora způsobují fyzickou, psychickou, sociální či ekonomickou újmu, v různých formách jako např. ponížení nebo úmyslné omezování svobody, které udržují podřízenost ženy. Pravidla společného soužití určuje násilník, který se s obětí o tom nedohaduje. Nadužívání alkoholu nebo jiná závislost na straně násilné osoby jsou rizikové faktory rychlé eskalace násilí.[8] 

Obrázek č. 1 Násilí probíhá v cyklu. Opakuje se a zhoršuje[9]

4. Čtvrtý znak obsahuje nedostatek kontroly společnosti. Tendence páchat násilí je téměř vždy spojena se snahou skrýt toto násilí před společenskou kontrolou. To je spojeno s nedostatkem přímých svědků a důkazů. To také znesnadňuje obětem domácího násilí shromažďovat hodnověrné důkazy. Veřejnost agresora vidí jako skvělého otce od rodiny. Pokud je agresorem žena okolí si nepřipouští, že by mohla svým vlastním dětem ubližovat.

Z tohoto vymezení budu vycházet ve své práci.