Domácí násilí

UMÍSŤOVÁNÍ NEZLETILÉHO DO VÝCHOVNÉHO ÚSTAVU

SEDLÁK Jiří, Psychologická poradna Brno, jirisedlakdrsc@seznam.cz

BUREŠOVÁ Lenka, RAŠÍNOVA VYSOKÁ ŠKOLA, s.r.o. lenkaburesova@seznam.cz

Abstrakt:

Kazuistika uvádí zkušenosti z poradenské praxe. Jde o křiklavou kauzu. Nezletilý byl určen soudem do ústavní výchovy. Autoři prezentují důsledky necitlivého řešení. Navrhují možné způsoby řešení. Navazují na čtyřletý Národní akční plán vlády ČR (2011), který nemůže brzy napravit odhalené křivdy na dětech v nouzi.

Klíčová slova: Národní akční plán ČR, výchova ústavní, umísťování nezletilých, následky v psychosomatice dětí.

Úvod

Evropský soud pro lidská práva dlouhodobě kritizoval Českou republiku pro velký počet dětí umísťovaných v ústavech a různých zařízeních. Předmětem kritiky byla skutečnost, že státní orgány porušují práva rodiny a právo na soukromý život tím, že často zbytečně odebírají děti rodičům a umísťují je do ústavů (srov.: M. Vančářová  2011, red. 2011, P. Kozelka 2011). V ČR probíhá diskuse o tom, zda a kdy je vhodné či nevhodné zařazovat děti do výchovných ústavů. Ústavy a podobná zařízení jako např. psychiatrické léčebny, léčebny pro tuberkulózní pacienty, dětské domovy, krizová centra, diagnostické ústavy apod. jsou v ČR považována za tzv. indiferentní prostředí. Zahraniční instituce (srov.: Evropský parlament), upozorňovaly, že je u nás umísťováno do ústavů ve srovnání s ostatními státy Evropské unie, nadměrné množství dětí raného věku, předškolního a školního věku i dospívající mládeže. K diskusi přispěli svými zkušenostmi odborníci. Podle nich poškozuje děti pobyt v ústavním zařízení na celý život. Zasahuje nejen tělesnou, ale i emoční stránku, vyvolává vážné poruchy v sociální oblasti, které se promítaly do chování. V letech 1995-2004 opustilo 17 454 dětí dětské ústavy a 8866 z nich (téměř 51 %) pak páchalo trestnou činnost. Získali jsme vlastní zkušenost, která potvrzuje oprávněnost výtek. Jde o případ, řešený v naší psychologické poradně v Brně.

Kazuistika

Nezletilý (14) žil u své babičky (70) po smrti svého otce, který zemřel koncem roku 2009. Jednopokojový byt na sídlišti v maloměstě byl pro dvě osoby, dle názoru sociálních pracovnic malý, ale dle našeho názoru dostačující. Vnuk byl s péčí své babičky, tedy svého prarodiče, spokojený. Jednoznačně se vyjádřil v tom smyslu, že kdyby musel od ní odejít do dětského domova, že by odtud utekl a něco si udělal. Oficiálně nezletilého měla v péči na základě soudního rozhodnutí matka, která se však o něho postarat nemohla kvůli svému velmi vážnému psychickému onemocnění (schizofrenie). Babička vnuka živila, šatila, zaplatila ze svého malého důchodu i dluh matky ve škole. Prala mu, žehlila, spravovala oblečení. Dále nakupovala potraviny, vařila. Pečovala o jeho základní potřeby, jak nejlépe uměla. Od sociálního odboru ani od  města (státu) nedostávala celý rok sociální dávky ani jí nebyla poskytnuta žádná pomoc (asistent, pečovatelka, mimořádná dávka). Protože neměla žádné příjmy kromě svého malého důchodu přivydělávala si prodejem vajec od svých slepic, což sociální pracovnice hodnotila velmi negativně. V lednu 2010 požádala sociální pracovnici (orgán OSPOD), aby jí pomohla a sepsala oficiální návrh pro soud o změnu výchovného prostředí a vnuk byl namísto matce svěřen do její péče a mohla tak oficiálně žádat stát o příslušné dávky a jejich finanční situace by se zlepšila. Ta to však striktně odmítla. Svého práva na sepis tohoto návrhu se babička domohla až po zásahu vyššího správního orgánu. Do městečka v mezidobí unikla informace, že má být její vnuk umístěn do dětského domova. To vyvolalo nejen u nezletilého, ale i u jeho babičky stresové reakce a také nedůvěru k sociálnímu útvaru. Tato nejistota trvala rok. Na naši psychologickou poradnu se obrátil ředitel základní školy, kterou dítě navštěvovalo. Navštívili jsme nezletilého v jeho bydlišti, vyslechli babičku, sousedy, navštívili školu, sociální útvar. Vyslechli a vyšetřili jsme nezletilého. Stěžoval si na slovní fyzické útoky, nadávky, vyhrožování. spolužáků, také členů skautu, dětí ze sousedství. Velmi nepříznivé sociální ovzduší, vzniklé již z doby za života jeho otce vlivem jeho neuspořádaného stylu života, vyvolávalo u nezletilého napětí a vedlo k obranným reakcím. Zjistili jsme u něho poruchy spánku, výpadky paměti, nepozornost, nechuť k učení, třes rukou i celého těla. Byl sice nedůvěřivý, avšak k žádným  poruchám osobnosti nedošlo, došlo však k poruchám sociálních vztahů. Projevoval nadměrný zájem o obsluhu počítače a internetu, ve škole hrál kopanou, navštěvoval oddíl skauta. Průměr školních známek o pololetí činil .2.47, což jej řadilo mezi žáky s lepším průměrem.  

Hodnocení sociálního útvaru a soudu

Situace se vyostřila, když v tomto období proběhlo řízení u Okresního soudu  Brno -venkov. Soud na návrh útvaru sociálně právní ochrany dětí rozhodl o odebrání nezletilého z péče babičky a o jeho umístění v ústavu. Sociální pracovnice se řídily tradičními administrativními postupy, které byly pro ně nejsnadnější. Dle jejich názoru žil nezletilý v  nevhodném prostředí. Babička se o něj údajně řádně nestarala. Dávala prý přednost prodeji vajec. Chlapec prý neměl žádné zájmy. Nechodil do žádného placeného kroužku. Ve škole byl izolovaný, spolužáci se od něho separovali. Byl doma stále zavřený v jedné malé místnosti. Chodil v ušpiněném obleku. Byt, ve kterém žil s babičkou neodpovídal jejich představám. Byl přeplněný předměty po otci. Uvedený posudek však nebyl ve shodě s našimi poznatky. Poskytli jsme jej babičce a stal se součástí jejího odvolání ke Krajskému soudu v Brně. Rozsudek Okresního soudu Brno venkov vycházel z jednostranných informací místního sociálního útvaru. Nevzal v úvahu, že jde o zcela zdravého jedince, bez psychických problémů a, že jeho odebrání  z péče babičky nebylo adekvátní a poškozovalo by jeho psychiku i další vývoj.V určeném ústavu byly umísťovány děti s poruchami chování,  s narušenou psychikou a sociálními vztahy. Ústav byl mimo jiné daleko od jeho nynějšího bydliště a kontakt s babičkou, jeho jedinou žijící příbuznou mimo nemocné matky by tak byl téměř vyloučen.

Hodnocení

Novela občanského soudního řádu umožňuje posílat děti na omezenou dobu do vhodného prostředí, tzv. neutrálního prostředí. Jde o reakci na společenskou potřebu týkající se řádného zacházení s dítětem, když je třeba umístit je mimo rodinné prostředí. Týká se ustanovení § 76a odst. 1, občanského soudního řádu. Pojmem „vhodné prostředí“ se zde rozumí výchovné prostředí u osoby nebo zařízení, které je způsobilé  realizovat předběžné opatření a zabezpečit potřeby dítěte. Cílem sociálního odboru bylo v našem případě oddělit nezletilé dítě od vlivu babičky, aby mohly být, údajně bez jejího rušivého vlivu, účinně uplatněny odborné postupy, směřující k nastolení adekvátního vztahu dítěte ke společnosti. Nepřiměřenost (zde časová neomezenost) tohoto opatření byla však v rozporu s chráněným zájmem dítěte, tj. nebýt odloučeno proti své vůli od svého blízkého příbuzného, tedy od své rodiny. Navíc soud nezletilého ani nevyslechl. Avšak právo dítěte být slyšeno v každém řízení, v němž se rozhoduje o jeho záležitostech, je zakotvené výslovně v čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, v čl. 3 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí, a také v § 31 odst. 3 zákona o rodině a § 100 odst. 4 o. s. ř.. Toto právo poskytuje dítěti možnost, aby se mohlo vyjádřit ke svému postavení v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buďto přímo, nebo prostřednictvím zástupce nebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství. Zaručuje dítěti právo během  řízení projevit své stanovisko k otázkám, jež se ho bezprostředně dotýkají, a umožňuje mu (byť jen do určité míry) vyrovnat nerovné postavení ve vztahu k rodičům, případně ke koliznímu opatrovníkovi. Hodnocení, posouzení zájmu nezletilého dítěte přísluší v projednávané věci obecnému soudu, v jehož dispozici je i oprávnění provést případné korektury představ a názorů dítěte o tom, co je pro něho v konkrétní věci vhodné, případné, resp. obecně prospěšné, a co nikoli. K názoru nezletilého má soud přihlížet s ohledem na jeho věk, rozumovou a citovou vyspělost (srov. P. Kozelka 2011, ÚS 2004, 2005,2007, M. Vodičková 2001).  Podle nálezu ústavního soudu může soud dítě odebrat a umístit do ústavu či domova jen tehdy, když pomoc státu a úřadů nezlepšila životní podmínky dítěte, a když jej vyslechla a nezjistila jeho názor  (srov R. Waltrová 2011). Soud se podle ústavního soudu nemá spokojit s vyjádřením sociálních pracovnic, které navrhují často soudům odnímat děti, protože se řídí tradičními zásadami (srov. P. Uhl 2011).  Judikatura Evropského soudu pro lidská práva a Rady Evropy je v tomto smyslu velmi rozsáhlá. Naše soudy se tím neřídí. Ústavní soud také rozhodl, že odnímání dětí se může realizovat jen ve velmi závažných případech, kdy u dětí jde o úplnou absenci péče nebo kdy jde u dětí o bezprostřední ohrožení. Ústavní soud vyšel z moderního pojetí ochrany dítěte, podle kterého se má dítě chránit v kontextu práva. Soud prvního stupně  nevzal v úvahu ani jedno z doporučení mezinárodních institucí ani stanoviska ústavního soudu. Nové hledisko prospěje dětem a nebude přihlížet ke stanovisku sociálních pracovnic a soudů, které argumentují o údajném odnímání „v zájmu dítěte,“ které u nás bohužel patří k běžné praxi (srov.: jad 2011, P. Uhl 2011, K. Janský, J, Sedlák 2008, 2009)

Závěr

Popsaný a analyzovaný případ dokládá závažné nedostatky naší justice, která svoje rozhodování sice zaštiťuje zájmem dětí, ve skutečnosti však poškozuje jejich zdárný psychický vývoj. V ČR se to týká stovek případů. Očekáváme, že dojde v brzké době k nápravě ve smyslu návrhů obsažených v Národním akčním plánu prevence násilí na dětech v ČR.

Literatura

Evropská úmluva o výkonu práv dětí. Rada Evropy 1950.

Evropský parlament,eppraha@europarl.evropa.cz.obeti.domaciho nasili.cz

jad: OSN kritizuje ČR za neplnění Úmluvy o právech dítěte. HaNo 22.2.2011, s. 2. 21,2011, č. 44.

JANSKÝ, Karel, SEDLÁK, Jiří: Úloha sociálních pracovnic v pomoci obětem domácího násilí. In: Heller, Daniel a spol.: XXVI. Psychologické dny 2008, Já & my a oni. Sb. z konf. Olomouc. Brno 2009.

KOZELKA, Petr: ÚS: Děti nepatří do léčebny kvůli sporu rodičů. Právo 3.8.2011, s. 3.

Národní akční plán prevence násilí na dětech v ČR na období 2011 – 2012 http://www.pressweb.cz/rss/100109-schvalen-narodni-akcni-plan-prevence-domaciho-nasili-na-leta-2011%E2%80%932014

red.: Dcera byla umístěna do diagnostického ústavu.MFD 18.2.2011.  http://zpravy.idnes.cz/holcicku-zavreli-do-lecebny-protoze-se-nechtela-stykat-s-jednim-z-rodicu-140 /domaci.asp?c=A110217_22084 8_domaci_mad,  red.:Holčičku zavřeli do léčebny. MFD 18.2.2011. 18. února 2011  6:04.

SEDLÁK,, Jiří: Porušování Úmluvy o právech dítěte. In: Sb. RAVYS Brno 2009-10, s.  133-148.

UHL, Petr:  Za práva dětí ručí vláda. Právo 2.6.2011. s. 6.

Úmluva o právech dítěte. New York, Valné shromáždění OSN 1989, FMZV ČFR 1991.

Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 707/04, sp. zn. IV. ÚS 288/04, III. ÚS 2150/07.

VANČÁŘOVÁ, M.,.:http://zpravy.idnes.cz/pustte-deti-z-ustavu-do-rodin-a-stat-usetri-vyzyva-projekt-odsouzeni-1ko /domaci.asp?c=A1105 31_134 110_domaci_taj

VODIČKOVÁ, Marie: Sobečtí rodiče. Násilí na dětech z moci úřední.  MFD 18.7.2011, s. A 10.

WALLEROVÁ, Radka: Dítě v ústavu?. MFD 24.1.2011, s. A

Citace: :  In: Mária Bratská (red.): Cesty k modrosti. 29. Psychologické dni. Medzinárodná konferencia Bratislava 5.-6. september 2011. Kniha abstraktov  s. 9-10. ISBN 978-80-8127-027-7, EAN 9788081270277.