Stresové reakce nezletilých
17. 6. 2010
Jiří Sedlák, Karel Janský
Psychologická poradna Brno,
jirisedlakdrsc@seznam.cz, karel@jansky.cz
verze v PDF ze sborníku
Abstrakt:
Dlouhodobě působící stresové podněty na nezletilé v rámci domácího násilí mohou u nich vyvolat teoreticky až desítky příznaků. Reakce na stres se případ od případu liší. Nejvíce frekventované příznaky stresu ve fyzické a psychické oblasti jsou: zvýšená činnost srdce, rychlé a mělké dýchání, sucho v ústech, pocení, třes, vnitřní napětí, zažívací potíže, plačtivost, bolesti hlavy, potíže se soustředěním, podrážděnost, poruchy spánku, náladovost, výpadky paměti a další.
Klíčová slova:
stres, příznaky a následky stresu
Úvod
Společenské změny v ČR „změnily“ pořadí zájmů, hodnot, postojů, dovedností, stereotypů. Změnila se ochota riskovat při podnikání, snaha mít úspěch, odvaha, snaha, talent, píle. Jejich realizaci brzdí několik záludností. Je to např. schopnost orientovat se v chaotické džungli psychických a fyzických reakcí člověka, který není připraven ani na značné výkyvy a tlaky, ale ani na programování nových životních cest. Není připraven na zvládání zátěží, stresů, na změny sociálních stereotypů. To všechno narušuje pracovní podnikání i běžný život v rodinách.. Narušená křehká lidská psychika převádí dlouhodobé zátěže a stresy do tělesných potíží různého druhu.
V publikacích o stresu, zátěži a přetížení bylo shromážděno ve světové i české a slovenské odborné literatuře obrovské množství informací (Bratská, 1992, Břicháček, Mikšík, 1982, Hladký, Křivohlavý, 1994, Scheuch, Schreinicke, 1986, Schreiber a spol., 1985, Schreiberová, U. Bergen, 1997 aj.). Přes poznatky fyziologů, psychiatrů, endokrinologů, psychologů, pedagogů a dalších odborníků, stále existuje množství oblastí, ve kterých nebyla aplikace informací o stresu a zátěži realizována. Patří k nim i příčiny vzniku, důsledky působení stresu a zátěže u nezletilých i o dospělých, u nichž byla konstatována diagnóza týrané dítě a týraný dospělý člověk, tj. v případech domácího násilí ((dále jen DN). Problematika je bohužel neobyčejně složitá a mnohotvárná, neboť jde o multifaktoriálně podmíněné jevy, které mají závažnou praktickou stránku (Kostolanský, Senka, 1983). Zátěž a stres je nedílnou součástí života každého člověka. V současné době však vzrůstá nejen počet, ale i vážnost situací, které stresují dospělé i děti. Mnozí z nich je bohužel nedokáží překonat a dochází pak u nich k různým poruchám a poškození organismu. Zátěž a stres se beze sporu uplatňuje i v případech DN, avšak projevy stresu a zátěže DN nejsou prozkoumány.
Stresové podněty
Původní pojetí stresu je fyziologické. Z pohledu psychologů vzniká stres u osob ohrožených DN na základě např. očekávání, na základě představ, při konfliktech, při nadměrně hlučném domácím prostředí. Stres mohou vyvolat i středně silné či slabé negativně prožívané podněty, pokud jsou dlouhodobé. Z fyziologického hlediska stoupá při psychickém stresu vylučování kortikoidů, zejména kortizolu.
Odborníci posuzují stres ve dvojím významu. Jako funkci některého ze stresorů a jako odpověď organismu, a také jako poruchu adaptačního syndromu, kdy dochází z fyziologického hlediska ke snížení výkonnosti všech funkcí. K tomu však dochází na základě působení silných, neobvyklých nebo dlouhodobě působících podnětů, jako je tomu u DN. Stres vzniká také při nespokojenosti, nedostatku spánku, při všech vlivech, které naruší ustálený stav organismu (Pavel, 1976, Duchoň, 1976, Sedlák, 1981, 2002, 2003).
Stresem a zátěží je každý zásah, který porušuje rovnovážný stav organismu (Charvát, 1969). Je to vztah mezi tím, co se od jedince požaduje, co se od něho očekává, co na něj z vnějšku doléhá a mezi tím, jak je pro daný požadavek vnitřně vybaven a motivován.
Domácí násilí a stres
Otázka stresu a zátěže patří k jednomu z nejobtížnějších problémů současné psychologie, pedagogiky, fyziologie, a také endokrinologie. Velmi závažné jsou důsledky působení stresu na zdravotní stav a činnost nejen člověka dospělého, ale zvláště dětí (Břicháček, 1982). B. Lagerbäcková (1991) správně upozornila na to, že děti bývají také postihovány stresem nepřímo, a to tehdy, je-li napaden za jejich přítomnosti dospělý (matka nebo otec či sourozenec) a přímo, pokud jsou samy oběťmi DN. K problémům, které se během partnerského vztahu uplatňují, přispívají stresové situace, jako např. přibývající věk, stresy v zaměstnání, různé postoje, různá motivace a různé stereotypy partnerů, pití alkoholu, potíže se srdcem jako je např. infarkt, hádky. Jen málokteré z prací o zátěži a stresu byly zaměřeny na otázky, jak stresové a zátěžové situace prožívají týrané děti, jaké to u nich má následky, případně jaký je vztah mezi prožíváním DN a jeho promítání do stresových reakcí.
Následky
Rozhodující pro hodnocení vlivu zátěže a stresu je tedy v každém případě subjektivní prožívání konkrétní situace u oběti DN. Síla a závažnost stresu nemusí být závislá na síle podnětu. Je však plně závislá na jeho tzv. signálním významu (Machač, Machačová, 1985). Stres u obětí DN vzniká z napětí nebo přepětí svalového, psychického nebo emocionálního. Výsledkem jeho působení jsou velmi reálné fyzické a psychické příznaky jako bolesti hlavy, vyrážky, vředy, poruchy trávení, bolesti břicha, poruchy spánku aj. Násilnické prostředí si vybírá daň nejen na dospělých a na malých dětech, ale i na nemluvňatech a kojencích. Bohužel někteří dětští lékaři nemají zkušenosti s DN, takže málo zřetelné příznaky mnohdy bagatelizují (M. Bentacourtová 1977).
Stres u dětí
Dítě je na svých rodičích v útlém věku i během dospívání zcela závislé a nemůže se proti násilí bránit. Proto u něho vznikají nejrůznější poruchy v tělesné a psychické oblasti (Pospíšil, 1996). B. Lagerbäcková (1991) správně upozornila na to, že děti bývají také postihovány stresem nepřímo, a to tehdy, je-li napaden za jejich přítomnosti dospělý (matka nebo otec či sourozenec) a přímo, pokud jsou samy oběťmi domácího násilí. Chorobné domácí emocionální klima vyvolává u dítěte stres (Schreiberová, U. van Bergen, 1997).
Vlivem zátěže a stresu může vzniknout u dítěte chorobná úzkost s poruchami emoční sféry. Úzkost vždy ovlivňuje výkon. Vyznačuje se bohatým somatickým a aktivačním doprovodem, který vzniká i tehdy, když je ohrožení dítěte nepravidelné nebo slabé, ale dlouhodobé. Výrazný je psychomotorický neklid, poruchy hodnocení, deformace vztahu k okolí i k vlastní osobě, rozpor v motivech, obsese, somatické problémy (Vaněk a spol., 1974).
U dětí se mohou projevit ve většině případů pouze některé stresové reakce, a to v různých kombinacích. Některé z nich mají přechodný charakter, jiné vyvolávají trvalejší změny v psychice dítěte. Dítě, které bylo vystaveno rodinnému stresu, vykazuje některé typické druhy reakcí, poruch nebo onemocnění. Manifestují se pouze tehdy, když není dítě dostatečně schopné snášet neobvyklý stres, tj. když proti němu není dostatečně odolné (Terr, 1991).
U některého dítěte se vyvine pouze některý z příznaků, u jiného více psychických nebo tělesných reakcí. Násilnické prostředí si vybírá daň i na nemluvňatech a kojencích. Bohužel někteří dětští lékaři nemají zkušenosti s domácím násilím, takže i zřetelné příznaky jako jsou např. bolesti bříška, defekace, nausea, nechutenství apod. bagatelizují (Bentacourtová, 1999).
Ještě čtyři roky po násilí na dítěti, tyto děti nesly následky poškození psychiky. Dětské trauma má dlouhodobý účinek. Na obtíže s vyrovnáváním se s násilím u dětí poukazují Z. Matějček a M. Pokorná (1998), V. Schreiber a spol.(1985), G. Schreiberová a U. van Bergen (1997).
Z odborně psychologického hlediska poukazujeme na to, že by při posuzování činů domácích násilníků a následných příznaků u obětí měli policisté, sociální pracovníci, psychologové, lékaři a soudci brát v úvahu jejich sílu, délku trvání, závažnost a intenzitu škodlivých následků.
A.J. Burdick a spol. (1979) zkoumali, jak se promítá stres do zdravotního stavu dětí. Většina stresových podnětů a reakcí na ně je nerozlučně spjata s emocemi. Jsou to emoce velmi různorodé a je jich velké množství. Patří k nim projevy netrpělivosti, očekávání, strachu, obav, úzkosti, agresivity tělesné i slovní.
Nejsou zmapovány fyziologické a endokrinologické příznaky při působení krátko- středně a dlouhodobého stresu nízké, střední a masivní intenzity. Někteří autoři .jsou toho názoru, že krátkodobý stres není nebezpečný (Novák, 2007). Příznaky jsou mnohdy málo nápadné. Avšak pozorovatel je může rozpoznat. Patří mezi ně např. náladovost, výpadky paměti, nedostatek soustředění, noční pocení, celková tělesná ochablost, problémy v sexuální oblasti. Při dlouhotrvajícím stresu se v těle kumuluje napětí, které se projevuje ztuhlou šíjí, bolestmi hlavy, potížemi trávení, vysokým tlakem, zrychleným tepem i dechem zvýšeným prokrvením tkání, apod. Extrémní stres je pro organismus nadlimitní zátěží. Dítě onemocní psychosomaticky a tato nemoc se laicky nazývá „třaslavka.“ Vzniká po razantním stresovém zážitku, nebo po stresových dlouhotrvajících podnětech. . Intenzitu stresu prožívá každý jinak. Je to individuální. Může a také nemusí vést ke vzniku duševního onemocnění.
Reakce na stres se případ od případu liší. V Psychiatrické léčebně Bohnice v Praze u pacientů měla reakce na stres podobné příznaky jako jsou neurotické reakce. To bylo zjištěno u 54,6 % pacientů při ambulantních návštěvách. Na psychosomatických nemocích se nejvíc podílí duševní stav a sociální situace. Dlouhodobý stres narušuje a oslabuje imunitu. Fyzické symptomy vyvolává psychický problém. Úzkost a strach nedovoluje vzniklé potíže řešit nebo se s nimi svěřit další osobě. Některé oběti DN řeší takové situace nějakou formou „útěků“. Buď je to únik fyzický nebo vyhýbání se problému nebo formou uplatnění lži, úniku do snů a nereálného světa, např. do počítačových her, nebo začnou užívat alkohol či brát drogy. Některé oběti „utíkají“ do nemoci a tak se vyrovnávají s tíživou situací. .
Když došlo k vyčerpání energetických rezerv organismu, objeví se u obětí DN bolesti hlavy, nespavost, alergie, poruchy imunity, častá nemocnost, bolesti páteře, kloubů, srdeční bolesti, křeče žaludku, střevní potíže. Lékaři spatřují primární příčiny v dlouhodobém stresu, v nadprahové zátěži, v opakovaných drobných psychických traumatech. Vyčerpání organismu není na první pohled patrné, snadno se přehlédne, mnozí je považují za malicherné, zanedbatelné, řešitelné pouhou vůlí Teprve až se potíže nakupí, hledají se způsoby řešení.
Nejvíce frekventovaným příznakem stresu je zvýšená činnost srdce, rychlé mělké dýchání, sucho v ústech, pocení, třes, ubývání nebo přibývání na váze, trávící potíže, plačtivost, bolesti hlavy, potíže se soustředěním, podrážděnost, poruchy spánku. Pokud žije jeden z rodičů dlouhodobě s dětmi druhého rodiče z jeho předchozího manželství, při soužití dochází mnohdy ke vzniku neshod, takže stres působí dlouhodobě.
Psychosociální vlivy silně působí na změny motoriky střeva. Vzniká tak podle Tomislava Svestky střevní neuróza. Stres uvedené problémy vyvolává, udržuje a dále zhoršuje. Poruchy jsou pak dalším stresovým faktorem pro pacienta. Jaké jsou její příznaky ? Nutká jít na stolici, projevuje se nepravidelností vyprazdňování, bolestmi břicha, přidávají se někdy žaludeční potíže jako je nevolnost, zvracení, nadýmání, větry, říhání, zápach z úst, škrundání v břiše, malátnost, nervozita, nespavost, bolesti v zádech. Uvedené příznaky se mohou objevit občas, pravidelně i trvale (srov.: Jagošová 2006).
Při stresu se pravidelně objevují psychické problémy. Je to strach z neúspěchu, selhání. Časté jsou bolestí hlavy, nespavost, bušení srdce, nepravidelnost srdečního rytmu, poruchy trávení, poruchy stravování, vzniká metabolický syndrom (hromadění břišního tuku), zvýšením hladiny chlolesterolu, snížením citlivosti na inzulin (Výšinová, 2007).
Citlivější jedinci by třeba i chtěli svou nepříjemnou zkušenosti vymazat z paměti. Ale je uložena v dlouhodobé paměti. Připomíná se jim neodbytně, i když sami nechtějí. Např. se jim vrací i ve snech. Stačí také, když s nimi jen promluví určitá osoba, která jim ubližovala a zachvátí je strach, odpor, odmítají s ní mluvit, setkat se s ní. Také jim stačí jen se přiblížit k místu, kde se to stalo a odehraje se totéž. Trpí pokaždé, když se jim událost připomene třeba i jen nějakým náhodným detailem. Bylo prokázáno, že je klíčem k takovým utkvělým vzpomínkám část mozku, která se nazývá AMYGDALA. Při nepříjemném zážitku se na tomto místě aktivizují určité neurony.
Závěr
Příznaky stresu nejpřesněji zkoumají a registrují nejen fyziologové, endokrinologové, ale i psychologové. Pro odborné psychology jsou obtížně rozpoznavatelné. Jejich vnější projevy jsou málo nápadné, takže i když je odborník pozná, obvykle je nespojuje s problematikou domácího násilí. Avšak zaškolený pozorovatel - diagnostik je může zaznamenat a učinit je součástí své zprávy pro policii a pro soud.
Literatura
Bentacourtová, M.: Jak zajistit bezpečí pro děti. Zpravodaj BKB 3, 1999, 18-26.
Bratská, M.: Vieme riešiť záťažové situácie ? Bratislava, SPN 1992.
Břicháček, V., Mikšík, O.: Vztah mezi stylem rodinné výchovy v dětství a strukturou psychických zátěží v dospělosti.Čs. psychol. 26, 1982.214.
Burdick, A.J., Adamson J.D., Chebib, F.S., Duperon, D.F.: Cosine analysis of heart beat data of children in a stressful situation ANS 21, 1979, 97-104.
Duchoň, J.:Lékařská chemie a biologie. Praha, SPN 1976.
Hladký, A: Některé poznámky k pojmům stres a zátěž. Čs. psychol. 22, 1978, 448.
Charvát, J.: Život, adaptace a stres. Praha, SPN 1969
Jagošová, D.: Střevní neuróza. HaNo 10.6. 2006,. II.
Kieholz, P. a spol.: Psychosomatic cardiovascular disorders. Bern, Hans Huber. 1981.
Kostolanský, R., Senka, J.: Psychická záťaž z ontogenetického hladiska. Psychol. a patopsychol. dieťaťa 18, 1983, 423.
Křivohlavý, J.: Jak zvládat stres. Praha, Grada. 1994.
Lagerbecková, B., 1991, 1995, Victims of crime and their reaction. Stockholm. Oběti zločinu a jejich reakce. Praha, BKB 1991, 1995.
Machač, M., Machačová H.: Stručná charakteristika pojmu psychický stres.TPTV 33, 1985, 414.
Novák, T.: Asertivně na stres. Praha, Grada. 2007.
Novák, T.: Jak bojovat se stresem. Praha, Grada. 2007.
Pavel, J.: Fyziologie. Praha, SPN 1976.
Pospíšil, M.:Řešení konfliktů a stresů, manipulace v komunikaci. Plzeň, nákladem vlastním 2007.
Praško, J.:Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti. Praha 2004.
Sedlák, J.: Posuzování následků domácího násilí.XXI. Psychologické dny. "Svět žen a svět mužů. Polarita a vzájemné obohacování." Olomouc 9.- 11.9. 2004. Sborník.
Sedlák, J.: Pracovní únava. Praha, Academia. 1981.
Sedlák, J.: Stresy, asertivita a sexuální zneužívání zdravotně postižených. Praha, SdZP v ČR 2002, 13-19. Sborník.
Sedlák, J.: Zátěže a stresy při domácím násilí. Psychologické dny 2002. "Kořeny a zakořenění." Rodina jako zdroj zakořenění. Olomouc, Psychologický ústav AVČR a ČMPS, katedra psychologie FF UP v Olomouci, 2003,102-108. Sborník.
Selye, H.: Stress without distres. Philadelphia, Lippincot. 1974.
Scheuch, K., Sschreinicke, G.: Stres. Gedanken. Theorien. Probleme. Berlin, Volk und Gesundheit 1982, 1986.
Schreiber, Vl.a spol.: Stres. Praha, Avicenum 1985.
SAcxhreiberová, G., Bergen, U., van: Chronický únavový syndrom. Praha, KK 1997.
Terr, L.C.: Childhood traumas. AmJPsychiatry 148, 191..
Vaněk, M., Hošek, V., Svoboda, B.: Studie osobnosti. Praha, UK 1974.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář