Sociální formy domácího násilí
Psychologické dny 2008, Olomouc
Rudolf Kohoutek, Jiří Sedlák
Pedagogická fakulta Brno, Psychologická poradna Brno
rudolfkohoutek@seznam.cz, jirisedlakdrsc@seznam.cz
Abstrakt
Opírat se při posuzování činů i následků sociálních forem domácího násilí, tzv. psychosociálních závad (dificilit) o novelu trestního zákona je možné, ale jenom omezeně.Zákon vypočítává jen několik příladů, v praxi se jich vyskytuje daleko víc. Nejsou k dispozici normy, které by umožňovaly hodnotit např. na sedmibodové škále častotu a délku trvání agresivních činů násilníků a jejich následků u obětí. U frekvence výskytu lze zjišťovat nepravidelnost, např. výskyt jednou za měsíc až každodenní výskyt. U délky trvání potíží se také nabízí sedmibodová škála, a to od krátkodobého, měsíc trvajícího až po obtíže trvající několik roků. Jsou uvedeny výsledky zkoumání u obětí v naší poradně.
Klíčová slova: dificility, novela tr.z.215a, typy sociálních násilných činů
Úvod
Sociální formy domácího násilí jsou v trestním zákoně vyjmenovány. Soud bere v úvahu a hodnotí jako trestný čin takové případy, kdy pachatel brání druhému užívat osobní svobodu, je-li toto bránění je nesnadno překonatelné. Soud sem řadí také násilný únos, který znemožňuje pečovat řádně o dítě. Zákon nikdy neuvádí všechny možnosti, které mohou v praxi nastat. Důležité je, že je sociální násilí charakterizováno jako trestný čin.
Když jsme zaznamenávali kazuistiky obětí DN, vyčlenilo se nám daleko více násilných činů, které patří do sociální oblasti. Kromě v trestním zákoně uvedených situací se v praxi vyskytují další situace, které může soud podle vlastní úvahy v rozsudku vzít nebo nevzít v úvahu: Je to např. nenadálé, překvapivé zhoršení školního prospěchu dítěte. To je nejčastějším sociálním symptomem toho, že se s dítětem něco nepříznivého děje. Dále je možno sem přiřadit poruchy sociálních vztahů u oběti nezletilých i dospělých při násilném omezování kontaktů s druhým rodičem, s prarodiči, s dalšími příbuznými, u nezletilých i ve dny určené soudem ke kontaktu. Mezi obětí a agresorem neexistuje při DN sociální rovnost.
Sociální izolování oběti
Někteří rodiče izolují své děti od kamarádů za trest, případně jsou někdy v pozadí národnostní neboreakci, která může zpomalit nebo zabrzdit psychický vývoj dítěte na určitou dobu. Taková izolace je také omezováním jeho práv. Kvalifikuje se jako agresivní typ manipulace s dítětem. Stává se,že jeden rodič po rozvodu omezuje styk dítěte s druhým rodičem nebo s nejbližšími příbuznými, např. s prarodiči, strýci a tetami (M.Pospíšil
Snaha, vyloučit druhého rodiče ze styku s dítětem zabere mnoho času a energie. Účelnější je zařídit, aby podmínky styku s druhým rodičem byly volným pokračováním rodinného vztahu. Rodičovské vztahy k dítěti je třeba zachovat. Je možno dohodnout, aby druhý rodič měl dítě vcelku delší dobu, např. týden o vánocích, týden o pololetí, i dvakrát po 14 dnů během školního roku. Pro dítě je krajně nepříznivá situace, kdy je pro jednoho z rodičů rozvod příležitostí konflikt udržovat nebo prohlubovat a snaha činnosti sociálního oddělení by měla směřovat k tomu, aby taková situace vůbec nenastala (Z. Matějček, Z. Dytrych 1994). e důležité, aby dítě mělo dostatek volnosti, ale také stanovené hranice, v nichž se může pohybovat.
O sociální typ domácího násilí jde i tehdy, když dojde k zanedbávání výchovy nezletilého při jeho přípravě do školy, kdy rodič úkoly do školy nekontroluje, obtížnější látku nevysvětluje, nezajistí doučování, takže se tento styl „výchovy“ odrazí ve zhoršeném školním prospěchu, který se buď náhle zhorší nebo se stále víc zhoršuje nebo značně kolísá. Četné útěky oběti před násilníkem ze strachu k druhému rodiči, které oběť vysvětluje strachem z násilníka (např. v průměru během roku šestkrát, když násilné chování trýznitele „překročilo určitou únosnou“ míru). Strachové reakce oběti z vyhrožování umístěním „do pasťáku,“ a to nejen ze strany otce, ale i ze strany oddělení sociálně právní ochrany dětí a mládeže nebo ze strany krizového centra či poradny, je třeba hodnotit jako nátlakovou formu sociálního typu násilí
Následky sociálního násilí
Jestliže se projevuje u dítěte nenávist k rodičům, jde o poruchu sociálních vztahů. Běžně se vyskytují následky týrání dítěte různého druhu v sociální oblasti, které se projevují v tendenci utéci s dítětem k druhému rodiči. Když rodič požádá o pomoc rodinné příslušníky, sousedy, sociálního pracovníka, aby chránili dítě před násilníkem; je vhodné, aby přitom předložila hodnověrné důkazy. Někteří autoři sem řadí stres způsobený z pocitů nejistoty dospělé osoby i nezletilého z nestabilních a střídavých partnerských vztahů rodiče-násilníka. V praxi se vyskytl případ, kdy bylo dítě přítomno souloži násilníka s jeho partnerkou a následně napodobovalo v přítomnosti prarodičů nebo druhého rodiče kopulativní pohyby. Sociální pracovník na toto upozornění nereagoval. V těch případech, kdy je dítě „zatahováno“ do měnlivých partnerských vztahů, kdy násilná osoba si vodí do bytu střídavě různé partnery, chová se k nim za přítomnosti dítěte důvěrně, jde též o druh sociálního trýznění nezletilého. Také když je dítě ponecháváno o samotě, zatímco se násilník věnuje svým koníčkům, a to po celé dny, když rodič zanedbává aktivní odpočinek nezletilého, když jde o zanedbávání kulturních potřeb dítěte, když s dítětem nenavštíví během roku ani jednou např. divadlo, kino, museum, sportovní utkání, oběť se pak cítí doma „jako ve vězení“nebo „jako v koncentráku.“ Uvedená formulace se vyskytla u dítěte v pubertě. O formu sociálního DN jde i tehdy, když bylo dítě obvykle na návrh sociálního pracovníka či soudního znalce umístěno do krizového centra proti jeho vůli. Pozorovali jsme,že takové opatření neslo dítě jako silně zatěžující, omezující osobní svobodu a jako nespravedlivé. Přitom k tomu došlo na návrh matky-agresorky. U nezletilého třídní učitel u něho objevil sebepoškození ruky a nohy. Kromě sebezranění nezletilý svůj protest vyjádřil i písemně. Přitom je-li toto umístění nařízeno soudem, i v tom případě jde o pokračování v domácím násilí.
.
Vyhrožování agresora partnerovi nebo dítěti se může promítnout do velmi častých útěků u dospělého k vlastním rodičům, u dítěte ke kamarádkám, do jejich rodin, skrývání se s nimi na neznámém místě před násilníkem, tj. přesun lokace útěků místo k matce, ke kamarádům Strach z vyhrůžek násilníka, že dítě„unese“, takže druhého rodiče už nikdy neuvidí a nesetká se s ním, je možno hodnotit také jako typ sociálního útlaku.U dětí nejen předškolního věku, ale i u dospělého se mohou objevit zřetelné projevy tzv. „ochranářské tendence“ stranit trýzniteli. Případy opakovaných reakcí tzv. „psí oddanosti a poslušnosti“ vůči násilníkovi je obtížné v praxi rozeznat. Zřetelnější jsou opakované a zřetelné „destruktivní tendence“ oběti vůči zvířatům, věcem (ničení a poškozování věcí), vůči osobám nejen cizím, ale i blízkým.
Slovní strachové reakce, s následným útěkem, který se stal před setkáním se známou osobou, která oběť dříve trýznila a ke které dříve cítila kladné vztahy, signalizuje vážnou sociální poruchu. Strach ze šikany ze strany násilníka, bývá vyjadřován slovně. Když agresor zamkne dveře nebo u vstupních dveří do bytu vymění zámek a zabraňuje tím druhému rodiči vstoupit do bytu a dítěti zakáže otevřít zamčené dveře druhému rodiči, který s nimi bydlí a má v bytě trvalý pobyt, je zřetelné sociální násilí. Výsledkem je vznik stresové reakce oběti. Pozorovali jsme i vyhraněný případ, kdy se vyskytla stresová reakce dítěte, které bylo přítomno při násilném otevírání dveří zámečníkem za přítomnosti druhého rodiče, policistů a svědka. Patologické jednání sociálního typu není v ČR výjimečné a ojedinělé. Příkladem je nejen kuřimská kauza, kde se prokázal kromě patologického fyzického, psychického i sociální typ týrání nezletilých. Případů se v poslední době podařilo odhalit více (Brno, Vyškov, Karviná, Praha a jinde). Podle našeho názoru muselo u obětí DN dojít k těžkému, možná nevratného poškození psychiky.
Ukázka kazuistik
Příklad 1. Když se od agresora partnerka (poř. č. 17) s dítětem odstěhovala, vloupal se do jejího bytu. U této oběti vznikl záporný postoj k mužům a obavy komunikovat s nimi. Po čase vznikla u oběti tzv. „psí oddanost“. Omlouvala násilníka a plnila všechny jeho příkazy.
Příklad 2. U jedné z dalších ohrožených osob – byl to muž (pořadové číslo 22), jeho žena bránila v užívání místností, vystěhovala ho do jiné miniaturní místnosti. Uvedená násilnice prováděla výslechy dětí i svého muže. Zaměřovala se na to, kde byl, co dělal, s kým mluvil apod. Děti využívala k vydírání manžela, a to po dobu dvou roků. Prováděla kontrolu jeho osobního majetku, zakazovala mu, aby se stýkal se svými rodiči i kamarády. Dvakrát ho uzamkla v bytě.
Příklad 3. Násilník vyhazoval oběť (poř. č. 25) násilím z bytu na ulici, bránil jí v užívání místnosti, přestěhoval ji do kuchyně. Vyměnil třináctkrát zámek od vstupních dveří do bytu, ve „svém“ pokoji, v kuchyni, takže se do bytu dostávala s pomocí zámečníka a za asistence policie. Zabraňoval jí připravovat jídlo dítěti. Zakazoval jí styk s rodiči a bratry.
Příklad 4. Domácí agresor pomlouval oběť (srovnej u poř. č. 26) u příbuzných, zakazoval styk s matkou. Oběť žádala vícekrát o ochranu rodiče, bohužel marně. Nechtěli se ze strachu před násilníkem aktivněji angažovat. U oběti se po několika letech soužití s partnerem objevily projevy tzv. „psí oddanosti“. (Někteří autoři užívají také termín fenomén poslušnosti.).
Příklad 5. Další násilník (srov. poř. čís. 27) zakazoval manželce stýkat se s rodiči, Několikrát únesl dítě na neznámé místo. Jeho sociální agrese trvaly čtyři roky
Příklad 6. Jednu dobu (srov. u poř. č. 32) došlo k únosu dvouapůlletého dítěte k matce agresora. Po tu dobu zabraňoval styku matky s dítětem. Oběť několikrát volala policii. Násilník vyhrožoval, že zařídí, aby jí byla odejmuta dcera „pomocí zásahu vysoce postavených přátel“. Projekce násilností do sociální oblasti vedla k podřizování se násilníkovi a končila v umístění oběti s dítětem do domova pro matky s dětmi v tísni. Ani pak násilnosti nepřestaly. Proto je oběť pokaždé hlásila písemně i ústně policii, sociálnímu oddělení, bohužel bez náležité odezvy a ochrany. Žádala o pomoc i BKB, Fond ohrožených dětí, sousedy. Efektivní pomoc získala jen v psychologické poradně.
Příklad 7. Muž (29) týral pět roků ženu (24) a také ji zneužíval. Ani jí, ani dětem (2 a 3) nedopřával odpočinek, žena mu musela odevzdávat svou mzdu. Nutil je k převedení nemovitostí na jeho osobu, nedával jí jídlo, když mu odepřela poslušnost. U ženy se projevilo úplné fyzické a psychické vyčerpání, byly zjištěny projevy podvýživy (srov.u poř. č. 16).
Příklad 8. V naší poradně jsme našli při zkoumání sociálního násilí i některé kuriozity (sr. u poř. č. 19). Soud omezil osobní svobodu dítěte. Nařídil umístit 16 letého do krizového centra, aby si „zlepšil svůj postoj k matce-agresorce“ (naprosto chybný postoj sociálního pracovníka, dvou soudních znalců, krizového centra, matky). Druhý rodič (otec) neměl právo celý měsíc se s ním stýkat, kdežto matka násilnice měla povoleno docházet ze nezletilým denně. Otec, kterému byl nezletilý svěřen předběžným opatřením svěřen do péče, nesměl podle ÚS podat stížnost jménem svého potomka. Podle zákona o rodině rodič nemá právo zastupovat dítě v právních úkonech. Mohlo by dojít ke střetu zájmů mezi rodiči. Uvedené právo má soudem přidělený kolizní opatrovník (srov.: ČTK 2008).
Závěr
U násilníků je brzdou to, že má obavu zbavit se možnosti vítězství nebo jiného druhu zisku.
Literatura
Betacourtová, Marian: Jak zajistit bezpečí pro děti. Zpravodaj BKB 8, 1999, č. 3, s. 18-26.
ČTK: Matka Terezky neuspěla u ÚS. Právo 18, 2008, č. 130, s. 7, 4.6.08.
Guziová, K.: Prosociálny výchovný štyl. Predš. výchova 52, 1977, č. 3, s. 8-9-
Máderová, Lucie: Projevy domácího násilí. Brno, OA a VOŠS 2005. Diplomová práce.
Matějček, Zdeněk, Dytrych, Zdeněk: Děti, rodina a stres. Praha, Galén 1994.
Sedlák, J., Musilová, M., Máderová, L.:Skryté formy nekvalitného fungovánia rodín. Medzinárodná konferencia "Psychosociálné a zdravotné aspekty nekvality života. Prešov, Prešovská univerzita 2005. Zborník, s. 45-51.
Sedlák, Jiří: Sociálně právní ochrana dětí v praxi, psychologické problémy domácího násilí. Násilí na dětech. "Násilí nezná hranice, ale zanechává stopy." Sborník z 2. národní a 1.středoevropské konference konané pod záštitou veřejného ochránce práv. Praha, Humanitas-Profes, o.p.s. 2003, s. 91-96.
Troníček, Jakub: Rozhodování soudců je nejednotné. Právo 18, 2008, č. 121, s. 7, 24.5.08.