Posuzování fyzických činů domácích násilníků
17. 6. 2010
Jiří Sedlák
Psychologická poradna Brno
jirisedlakdrsc@seznam.cz
Abstrakt:
V současné době se stíhání domácích násilníků v ČR zaměřuje na brutální fyzické činy vůči obětem. Ty také mohou být soudně postihovány, pokud o nich oběť shromáždí důvěryhodné důkazy a podá návrh na podezření z páchání trestného činu. Středně a slabě intenzivní činy by mohly být zákonem trestány tehdy, kdyby zákon přihlížel k délce trvání těchto činů, a také k intenzitě a délce jejich odezvy v psychické a fyzické oblasti oběti. K rozlišení, zda jde nebo nejde o domácí násilí by se měla brát v úvahu přítomnost všech čtyř hlavních znaků definice domácího násilí. To se neděje, protože psychologové nejsou připraveni uvedené činy a jejich následky přesně diagnostikovat ve vztahu k domácímu násilí.
Klíčová slova
brutální fyzické činy, odezvy v psychické oblasti, diagnostika
Úvod
Zákon o fyzických trestech funguje v 18 zemích EU, (např. ve Švédsku, Dánsku, Rakousku, Německu) a také na Haiti, kde významně ubylo tělesných trest v rodinách. Z toho čtvrtina případů řešených policií odpovídala definici týrání. Jaké procento se vyskytlo v případech domácího násilí (dále jen DN), prameny neuvádějí. V ČR by bylo vhodným řešením vznik poradenství v obcích s rozšířenou nabídkou služeb pro rodinu, kde by pracovali dětští psychologové. OSN uvádí značnou variabilitu v oblasti tělesného násilí. rozdíly v termínech poplácání, plácání a výprask rukou nebo předmětem, zesměšňování a ponižování (srov.: L. Nejezchlebová 2008).
U nás byly ve škole zakázány fyzické tresty již od roku 1870. Bylo to bití rákoskou, klečení v koutě. Nebylo dovoleno používat také tresty za neznalost. Bylo to však např. dovoleno za nemravnost, závist, pýchu a nadutost. Nejvyšší soud potvrdil, že je třeba považovat tělesné tresty jako výchovné metody za nevhodné a porušující Úmluvu právech dítěte, která zaručuje zajišťovat kázeň ve škole takovým způsobem, aby byla zaručena lidská důstojnost. V jedné škole se stalo, že učitel tahal žáka za vlasy, cvrnkal mu do hlavy a porušil mu klečet na zemi. Použil neadekvátní metody a hrubá slova. Byl propuštěn (srov.: V. Horáček, V. Janouškovec, ČTK 2008)¨.
Definici násilí slovníky uvádějí v obecné rovině jako uplatňování síly k překonávání odporu. Na základě vymezení pojmu fyzické násilí a jeho intenzit a následků používají lékaři ve svých zprávách. Agrese je ovšem prostředkem v boji o dominanci (sr.: P. Hartl, H. Hartlová 2005, J. Poněšický 200).
Z hlediska psychologického jsme se u nás s přesným vymezením pojmu fyzického týrání v rámci DN nesetkali. Definice DN by měla zohledňovat nejen u fyzických, ale i u psychických,, případně i sociálních a ekonomických agresí jejich intenzitu, trvání a také vymezovat její charakteristiku u jednotlivých věkových skupin a také u zdravotně postižených. Obecná definice agresivity existuje. Avšak agresivita v případech DN by měla být upřesněna (sr.: P. Hartl, H. Hartlová 2005).
Tělesné tresty v rodině by se i z hlediska právního měly klasifikovat podle hlavních znaků DN. Kolem tohoto problému se v posledních měsících rozvířila široká diskuse v mediích, a to k navrženému zákonu o zákazu používání tělesných trestů nejen v rodině, ale i ve škole a v ústavních zařízeních. Diskuse stále pokračuje. V návrhu byla také formulace, aby v novele zákona o rodině a také ve školském zákoně byla věta, že tělesné tresty, zesměšňování a ponižování jsou ve výchově nepřípustné (O. Novotný 2008, P. Švédová 2008, J. Pokorný 2008).
Rodičové by se neměli bát stíháni kvůli pohlavku právním postihem. To se ovšem vztahuje především na děti útlého věku. Je však třeba odlišovat výchovný pohlavek od hrubého bití a vyloženého násil (sr.: L. Nejezchlebová 2008)..
Agentura Median pomocí ankety zjistila, že 42 % tázaných přiznalo, že je rodiče bili. V dalším průzkumu Eva Vaníčková zjistila, že 15 % by souhlasilo se zákazem a soudním fyzickým trestáním a podmínkou, že by to nemohlo být zneužíváno (sr.:L. Frydecká 2008).
Veřejná diskuse
Nejen v posledních letech, ale i v současnosti se pozornost masmédií u nás soustřeďovala na brutální fyzické činy domácích agresorů, často končící letálně. Není divu, protože novináři mají tendenci referovat především o brutálních případech fyzického násilí a opomíjet násilí psychické, sociální a ekonomické. Způsobeno je to honbou za senzacemi.
Na stránkách denního tisku a mezi odborníky různých profesí se rozvíjí hodnocení tělesných trestů v rodině a ve škole, a to nejen v souvislosti se soudním řešením tzv. kuřimské kauzy, ale i dalších kauz, jako je např. kauza brněnská, pražská, vyškovská, bílinská a řada dalších. Pomocí nového navrhovaného zákona se asi odhalí větší procento týraných dětí. Odborníci uvádějí, že nejméně 25 % případů v případech tělesných trestů už odpovídá definici týrání. Norma, kterou prosazuje OSN se aplikuje ve většině zemí EU. U nás tomu tak ještě není.
Autoři většiny příspěvků ve veřejné diskusi nerozlišují faktory, které působí na vznik i na průběh a také na následky fyzických trestů. Nerozlišují např. místo činu (ve škole, v rodině, na veřejnosti). Neberou v úvahu intenzitu činu, délku trvání (např. opakování, délku odezvy v psychické a fyzické oblasti). V diskusi o fyzických trestech se ozývají hlasy, které zavrhují zvláště v období dospívání nejen pohlavky, ale i jiné tělesné tresty. Považují je za ponižující stejně jako opakované výčitky a příkazy. V uvedeném věku je účinnější použít větu: „dělej jak myslíš“ a dospívajícímu důvěřovat. K návrhu se vyjadřovali pedagogové, psychologové, žáci i právníci (H.Klímová 2008,P. Neugebauer 2008, J. Sedlák, R. Kohoutek 2008).
Soudcovská unie doporučila, aby se místo zákazu fyzického násilí na dětech více používaly v rodinách možnosti, které nabízí současná pedagogika. Prosociální výchovný styl zajišťuje v předškolním věku hlavně neverbální komunikace, k níž patří zrakový kontakt, úsměv, pohlazení, obětí.
Někteří autoři (např. H. Klímová 2008) považují agresi za vrozenou a za nástroj sebezáchovy. Pudová síla agrese podle jejího názoru tkví ve společenském nevědomí a jako pudová síla motivuje nejrůznější projevy lidí. Síla, která jedince nutí (motivuje) k její praktické aplikaci, tkví v jejich neuspokojené pudové potřebě, k jejímu prosazení, neboť podle ní jde o frustraci jejich agresivního pudu. V diskusi se vyskytl kuriózní návrh, aby děti nedostávali výprask na zadek častěji než jednou za měsíc. Krajní názor vyslovil Jaromír Jirsa (2008). Tvrdil, že by stát do rodin zasahovat neměl. Rodina je pro něho soukromé společenství. I kdyby stát korigoval rodinné vztahy, opravdovému týrání by prý stejně nemohl zabránit. Podle něho uzákonění pohlavku nesníží fyzické napadání dětí ze strany dospělých. Proto by stát neměl nepřirozeně zasahovat do rodinného života. Vyřešit pomocí více paragrafů fyzické napadání dětí nebo domácí násilí je prý iluzorní. Proto je třeba zvážit, do jaké míry by se stát měl v rodinných věcech angažoval a jakým způsobem zasahovat.Názor je to zvláštní. Je v příkrém v rozporu s Vládním výborem pro práva dítěte Rady Evropy, který se zasazuje o úplný zákaz tělesných trestů. Protiřečí i Úmluvě o právech dětí, která je součástí našeho zákonodárství. Tělesné tresty na dětech jsou rizikem pro bezpečný vývoj jejich osobnosti. Podle ní by mělo být trestným činem i výchovné ublížení, které by se týkalo dítěte do jednoho roku jeho věku. Petr Šmolka (2008) jako rodinný poradce upozornil na to, že by se mohl navrhovaný zákon snadno zneužívat.
K odhalování týraných dětí by mohla přispět větší důslednost při lékařských prohlídkách nezletilých dětí. Problematika DN a především tělesných zranění se registruje na specializovaných lékařských pracovištích (např. na chirurgii, interně, psychiatrii, na očním apod.). Uvedená pracoviště dodržují tzv. ohlašovací povinnost, což jiná pracoviště(např. útvary pro sociálně právní ochranu dětí a mládeže nebo učitelé či sousedé často nečiní. Případy DN se po prvé již před 14 lety registrovaly nejen na lékařských pracovištích , ale i v některých poradnách před 14 lety (srov.: např. Jiří Dunovský 1996).
Výchova dětí bez tělesných trestů je možná. Nejen dětí do 11 roků, ale i děti v období dospívání. Legalizovat násilí na dětech není podle D. Stehlíkové (2008) správné. Také by nebylo správné nahrazovat fyzické tresty týráním psychickým, protože by to zanechalo velké škody. Rodiče se pomocí použití tělesných trestů odreagovávají. V ČR je podle odhadu týráno až 40.000 dětí ročně. Policie z nich stačí odhalit jenom velmi malou část. V roce 2007 policie vyšetřovala 1.205 případů týrání dětí. Mezi tělesným trestem a týráním je velmi těsná hranice. Výchovný pohlavek lze podle ní použít tehdy, když už neexistuje jiné východisko. Společnost by se měla zajímat o výchovu rodičů. Při hodnocení výchovných fyzických trestů v rodině je třeba citlivě rozlišovat, zda je trest domácím násilím nebo nikoliv, pokud šlo jen o ojedinělý výchovný prostředek.
Intenzita a délka trvání mívá následky, navíc pokud rány zasahovaly citlivá místa (hlava, krk, břicho) nezletilého i dospělého. Nejčastěji se příznaky projevují ve fyzické a psychické oblasti.Je to např. zvýšený srdeční tep, rychlé mělké dýchání, sucho v ústech, pocení, třes, trávící potíže, plačtivost, bolesti hlavy, poruchy soustředění, paměti, spánku, podrážděnost, náladovost, tělesná ochablost. Bohužel unikají pozornosti, důkazy je obtížné shromáždit. Důkazní břemeno je na rodiči. Týrán bývá rodič za přítomnosti dítěte, nebo dítě samo. U dětí od 13 roků je užívání tělesných trestů a zákazů „zbytečné.“ Jde o křehké období a takové tresty už nefungují. Nevyvolávají totiž respekt, ale strach
Podle nově navrhovaného zákona by bylo trestné: 1. bití na nejcitlivějších místech těla jako je např. hlava, břicho. 2. nadměrná síla facky, 3. použití pásku nebo vařečky, kdy výprask zanechá stopy na těle dítěte, 4. zesměšňování a ponižování dítěte. Doporučeny jsou jiné typy trestů jako je např. zákaz oblíbené činnosti, televize, SKYPE, internetové hry, domácího vězení apod.
Konkrétné postup pro oběť DN poradili dva naši autoři (T. Novák a B. Průchová 2005), Oběť by si mohla osvojit tento postup: Když začne rozvodové řízení, partner se např. rozhodne použít proti partnerce fyzickou sílu a napadne ji. Oběť by měla použít právní formu obrany. Jak to má udělat ? Obrátí se na oddělení policie, kde vypoví o napadení. Došlo-li u ní k poranění, měla by předtím navštívit lékaře chirurga, vyžádat si od něho zprávu a tu policii předložit. Chce-li být úspěšná, je třeba takových zpráv shromáždit několik, a to z různých období, aniž o tom bude informovat násilníka. Pokud došlo k vyhrožování třeba v kombinaci s lehkým fyzickým zraněním, opět navštíví svého obvodního lékaře popíše mu, co se stalo a vyžádá si zprávu. Když bude napadání jen psychického charakteru, pak je vhodné obrátit se na lékaře psychiatra a opět vyžádat zprávu. Zprávy by měla uložit buď u příbuzného nebo bezpečně (ne ve svém bytě), aby je násilník neobjevil. Když oběti způsobí vážnější poranění, je nejvhodnější hospitalizace. Poněvadž se napadání opakovalo, případně gradovalo, měla by oběť, pokud to neudělal předtím některý lékař, podat písemný návrh, v němž by mělo být napsáno, že vzniklo podezření z páchání trestného činu násilí proti jednotlivci a pokud u násilí byly přítomné děti, pak násilí proti skupině. Násilník může být potrestán za přestupek (§ 49, 1,a,b,c zákona č. 200/1999 Sb. o přestupcích nebo za trestný čin (§ 221, 222,224 zákona č. 140/1991 Sb. tr..z., případně podle § 215a tr.z.). Může také být na omezenou dobu vykázán ze společného bydliště podle § 135/2006 Sb. O vykázání rozhoduje policie (srov.: T.Novák, B. Průšová 2005).
Výzkumné šetření
Odborníci z Dětského krizového centra (DKC) zpracovali na téma týrání a zneužívání dětí publikaci, v níž shrnuli případy 3000 klientů, kterými se středisko zabývalo 12 let. Fyzické týrání představuje podle nich i bolestivé, příliš časté a vzhledem k prohřešku příliš tvrdé tělesné tresty. ¨Za týrání považovali ty případy, kdy se neadekvátní trestání stávalo převažujícím výchovným prostředkem či kde bylo násilí užito sice ojediněle, ale s nadměrnou brutalitou.
Avšak případy ojedinělého týrání nepatří pod kategorii DN. Kolik bylo z toho případů DN, uvedená studie neuvádí. Centrum se za 12 let staralo o 273 dětí, které byly vystaveny fyzickému týrání. U sexuálního zneužívání tvořily většinu obětí dívky, u tělesných trestů byl podíl chlapců a děvčat vyrovnaný. Čtvrtině týraných dětí nebylo ještě šest let, bezmála polovina nedosáhla devíti roků. Pachatelem v 93 % případů byli rodiče nebo další dospělí v rodině. Příčinou byla často citová nevyrovnanost týrajícího rodiče. Roli hrál například stres, zklamání, vyčerpání, nezaměstnanost, onemocnění, konflikty, velmi často i alkohol. K fyzickému týrání vede agresora často i zažitý stereotyp, protože byl sám takto vychováván stejným způsobem.
V Kanadě na univerzitě v Montrealu zkoumali stopy špatného zacházení v části mozku, zvaném hipocampus (výsledky byly publikovány v časopisu Plos one a v časopisu New scientist. V hipocampu se ukládají do paměti informace. Týraní jedinci měli utlumené geny v neuronech hipocampu. Měli jej výrazně a průkazně zmenšený. Silný stres podle Szyfa (2008) měnil i aktivitu genů v mozku. Změny v mozku, způsobené stresem, bylo možno znormalizovat podáváním některých léků. Příčinné souvislosti vědci dále zkoumají. Předpokládají, že by se mohly změny nalézt i ve vzorcích krve (srov.: J. Petr 2008).
Zkušenosti některých praktiků (např. T. Novák 2006, 2007) potvrzují poznatek, že i „pouhý,“ středně intenzivní a zvlášť velmi intenzivní pohlavek je ranou do hlavy či do krku. Navíc každý pohlavek pochází od mnohonásobně těžšího a silnějšího agresora a dítě se neumí krýt před pohlavkem. K závažným faktům patří, že jsou v hlavě velmi důležité orgány, které mohou být i slabším opakovaným, silným a opakovaným středně silným pohlavkováním ohroženy. Většina násilníků namítá, se jde o velmi účinný, tzv. výchovný prostředek. Rodičům by se prý proto zakázalo používat tento výchovný prostředek. Takže když ho zatím mohou beztrestně používat, děti prý jsou potom poslušnější. Uvedení vychovatelé a dokonce i někteří odborníci jsou přesvědčení o tom, že u nezletilých pomocí takových fyzických trestů vyrůstají harmonické a pro život ve společnosti lépe připravené osobnosti.
T. Novák (2006) výstižně namítá, že jde jen o přesvědčení, nikoli o fakta. Tvrzení žádný z výzkumů nepotvrdil. Nikdo z odborníků totiž neprokázal. že tělesné trestaní dětí vede k vývoji harmoničtějších osobností než k optimálnímu vývoji dětí, které nebyly fyzicky trestány. Naopak výzkumy prokázaly, že v anamnéze zločinců včetně domácích násilníků se nadměrně často vyskytuje údaj, že byli ve svém dětství nadměrně tělesně trestáni.
Pokud jde o ránu pěstí, k tomu se nikdo z diskutujících v masmédiích nevyjádřil. Náš názor je, že by měly být rány pěstí do horní části těla (břicho, záda, ledviny, játra) striktně zákonem zakázány a tvrdě trestány. H. Klímová (2008) považuje u fyzické agrese za nutné činit rozdíl mezi bitím a plácnutím a vyloučit kruté týrání a ponižování dítěte. Kromě toho by mělo mazlení převažovat nad plácáním Dále autorka uznává spolu s jinými autory, že jsou rozrušené hranice mezi projevem hrubé síly a plácnutím.
Ukázka kazuistik
Příklad 1. Kamarádky přivedly k lékaři zbité dítě (2,5) a popsaly jakým krutým způsobem otec dítě bil. Lékař zařídil hospitalizaci dítěte a splnil ohlašovací povinnost tím, že případ ohlásil sociálnímu oddělení a policii. Tak se to dozvěděly sociální pracovnice, které už dříve navrhly odebrat rodině dvě děti (15 a 0,8) i řešily zbití dcery (17). V minulosti byl soudem stanoven soudní dohled kvůli špatným hygienickým podmínkám, nedostatky potravin a chybějící spolupráce se školou. To však nemohlo ještě být podkladem pro nařízení ústavní výchovy. Poměry v rodině byly složité a jejich řešení pomalé (sr.: J. Gabzdyl 2008).
Příklad 2. V Zbraslavi muž (39) týral několik měsíců manželku i syny. Když nepil alkohol, byl to vzorný otec i manžel. Když vypil několik sklenek, např. rozbil talíř a střepem pořezal ženu na krku, nutil ji sedět v koutě do té doby než vykrvácí, šel do sklepa pro sekyru se slovy, že ji rozseká. Po vykázání z domu se vrátil k násilnostem. Byl odsouzen, krajský soud trest odnětí svobody potvrdil. Znovu bude přezkoumáno jeho násilné chování vůči synům (sr.: pko 2008).
Příklad 3. Žena (25) přivazovala za krk psím obojkem a řemínkem své dvě děti (3 a 6) k postýlce. Na těle měly děti modřiny. Její druh-cizinec se na výchově obou jeho dětí nepodílel (srov.: R. Plavecký 2008).
Příklad 4. Matka svou dceru bila gumovou hadicí, dráty, trápila ji hladem, musela spát na kusu hadru na zemi. U děvčete vznikly poruchy imunity a poruchy jater. Byly zjištěny podlitiny na celém těle, zvláštní chování, které záleželo v tom, že se děvče stále drželo ruky učitelky. Chování děvčete vybočovalo z normy např. tím, že kvůli hladu jedla i zbytky po ostatních dětech. Týrání ohlásila učitelka z mateřské školy, kterou nezletilá navštěvovala v povinném předškolním ročníku.
Příklad 5. Na psychologa a sociální pracovnici se ve Spondei před časem obrátila týraná žena (Lucie Turková), která odešla od manžela a pobývala v azylovém domě kvůli domácímu násilí. Manžel ji přivazoval k ústřednímu topení a nutil malého syna, aby jí přejížděl po hrdle nožem. Týral ji před očima syna. Vláčel ji za vlasy, kopal do ní, na zdi měl pověšený nůž, kterým jí vyhrožoval. Bil ji i na veřejnosti. Její malý syn u psychologa vypověděl, že tatínek jí dělal škaredé věci, které se dělat nemají. Psycholog vypověděl, že toho dítě moc nenamluvilo, protože vědělo, že o tom nesmí mluvit. Když se ho na něco zeptal, odešel do čekárny za maminku pro povolení. Po rozvodu se exmanžel s dítětem setkával. Když se od něho vrátil k matce, měl noční děsy, pomočoval se a nemohl spát (srov.: J.Chmelíček 2008). Popis případu dosvědčuje, jaké jsou konkrétní formy strachu a jejich projekce do psychiky a do tělesné stánky dítěte, které bylo svědkem týrání své matky.
Příklad 6. Domácí násilí se vyznačuje i kuriózními případy, kdy násilník použil kromě brutálního fyzického násilí i násilí sexuální. Muž (41) svou manželku delší dobu krutě týral. Nožem jí např. způsobil řezné rány na obličeji a na pažích. Když se pevně rozhodla, že od něho odejde, z výtahu ji vyvlékl, doma ji zamkl, Začal ji nožem skalpovat tak, že ji uchopil za vlasy. Na čele způsobil řez nožem. Strojkem jí z větší části oholil jí hlavu. Pak ji nutil k orálnímu sexu. Žena v nestřežením okamžiku prchla a zavolala policii.
Příklad 7. Svou ženu jsem nikdy nebil. Asi tato slova mohla zaznít během výslechů z úst Roberta Neffa Nováka, který je obviněn z vraždy dcery známého publicisty a spisovatele Ondřeje Neffa Ireny. Podle zdroje Práva blízkého vyšetřování totiž Novák popírá, že by své ženě někdy předtím ublížil.
Shrnutí. Ve škole i v domácnosti je třeba potrestat nezletilého tehdy, když překračuje společenské normy. Někdy je to nutné udělat rychle, aby se obnovila autorita. Řešení by to mohlo být jednoduché a účelné. Avšak používání tělesných trestů je ve škole dnes zakázáno, i když by byla facka sice krajním, ale účinným řešením. V rodině to zakázané není.
Někteří autoři upozorňují na to, že neexistuje zřetelná hranice mezi přijatelným a nepřijatelným chováním učitele či rodiče.. Učitel i rodič ukazuje fackou, že má fyzickou dominanci. Facku ovšem obvykle dává fyzicky silnější fyzicky slabšímu. Facky by ovšem měla mít dobrý důvod a odpovídající technické provedení. Facka bývá běžně považována za krajní výchovný prostředek.
Závěr
Poněvadž jsou u nás tresty za násilí velmi nízké, je třeba týrání zabránit nebo ho omezit. Úloha státu záleží v nastavení určitých mantinelů. Dojde-li k týrání dítěte, jsou-li porušována jeho práva, měl by stát tvrdě zasáhnout. Účinné řešení je věcí tradice a stereotypů. Pro slabé, ale dlouhodobě působící fyzické násilí na dětech i na dospělých, s výjimkou velmi těžkého a středně těžkého poškození nejsou pro psychology na rozdíl od lékařů vypracovány normy, které by bylo možno uplatňovat při hodnocení
Literatura
Albrecht, Petr, Veselá, Jiřina: Sektář týral ženy 20 let. Muž si vytvořil z pětice seniorek otrokyně. Prohlásil se za vůdce sekty. LN 28.5.2008, s. 1 a 4.
Dunovský, Jiří : Syndrom týraného dítěte v ČR. SP 1996.
Frydecká, Lucie: Rodiče, pozor ! Facka je týrání. Většina rodičů nesouhlasí se zákazem fyzických trestů. Kampaň má přesvědčit, ať aspoň nebijí děti po hlavě. MFD 19, 2008, č. 173, s. A 1 a A 3, 25.7.08.
Gabzdyl, Josef: Muž měl týrat svých šest dětí. Na kruté zacházení s dvaapůlletým chlapečkem upozornil lékař. Právo 18, 2008, č. 163, s. 3, 14.7.08.
Hartl, Pavel, Hartlová, Helena: Psychologický slovník. Praha, Portál 2005.
Horáček, Václav, Janouškovec, Václav, ČTK: Ponižování žáků může stát učitele místo. HaNo 18, 2008, č. 179, s. 14, 1.8.08.
Chmelíček, Jan: Hodný Turek zas dostal nálepku násilníka. Právo 18, 2008, č. 177, s. 5, 30.7.08.
Jirsa, Jaromír: Soud v roli Heroda. MFD 17, 2008, č. 113, s. A 6, 16.5.08.. 08
Klímová, H.: Agrese. LN 7.6.2008, s. 24.08
Nejezchlebová, Lenka: Uhodit dítě ? MFD 19, 2008, č. 92, s. A 3, 18.4.08.
Neugebauer, Pavel: Pediatři nesouhlasí. LN 13.6.2008, s. 11.
Novák,.Tomáš: Jak přežít krizi v manželství. Praha, Grada 2006.
Novák, Tomáš: Jak bojovat se stresem. Praha,Grada 2007.
Novák, Tomáš, Průchová, Bohunila: Předrozvodové a rozvodové poradenství. Praha, Grada 2007.
Novotný, Oto: I u dětí mají být práva a povinnosti nerozlučné. LN 2.6.2008, s. 1 a 10.
Petr, Jaroslav: Utýraný, zpomalený mozek. LN 14.5.2008, s. 17.
pko: Děti bil a manželku chtěl rozřezat. Právo 18, 2008,. č. 189, s. 13, 13.8.08.
Plavecký, Radek: Matka z Berouna obviněna z týrání dětí.Právo 18, 2008, č. 159, s. 1, 9.7.08.
Poněšický, Jan: Agrese, násilí a psychologie moci.Praha, Triton 2005.
Sedlák, Jiří, Kohoutek, Rudolf: Oběti domácího násilí – mýty a bariéry III. Universitas 40, 2008, č. 3, s. 17-21.
Stehlíková, Džamila: Nechci trestat za pohlavky, ale bojovat s týráním dětí. iDnes.cz 26.4.2008.
Šmolka, Petr, Pacek, Daniel: Manželská poradna aneb Tam kde vlastní síly nestačí. Praha, Grada 2006.
Švédová, Pavla, Pokorný, Jakub: Dítě muselo mít obojek. Soud odebral rodičům z Berouna syna a dceru. Své děti zřejmě brutálně týrali. MFD 19, 2008, č. 158, s. A 4, 8.7.08.
Úmluva o právech dětí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář