Jdi na obsah Jdi na menu
 


Osobnostní faktory domácího násilí (část 3.)

24. 3. 2011

 

6. HODNOCENÍ ČINU

 

Konkrétní činy násilníků

     Manžel první ohrožené osoby (pořadové číslo 12) rozbil zrcadlovou skříň, kopal v opilosti do věcí, strkal do ženy nebo ji přirážel k nábytku, podrážel jí nohy, házel po ní botou.

 

     Partner další ohrožené osoby (pořadové číslo 14) přicházel domů opilý. Rozbil dítěti kočárek na panenku. Musela zasahovat policie. Během styku s dcerou házel násilník kostkami po ženě. Byl chronickým alkoholikem. Míval abstinenční příznaky, jako např. třes rukou, pocení, vyskytovaly se u něho projevy pohybového nelidu, pobíhal z místa na místo. V bytě měl porůznu rozmístěné skleničky na alkohol i s alkoholem. Po vypití dávky se uklidnil. 

 

     Oběť (pořadové číslo 17) násilník bil rukou, pěstmi, způsobil jí zlomeninu ruky, strkal do ní, a to v průběhu devíti let. Tahal ji za vlasy, zcizil jí oblečení.

 

     Zkoumané osobě (pořadové číslo 19) kontroloval její osobní věci, které i ničil, vyhazoval mimo byt a prodával. Jednou se ji posil i znásilnit.

 

     Do svého muže (pořadové číslo 22) jeho manželka strkala, třásla s ním. Agresora ho občas povalila na pohovku. Natrhla mu sako, ohrožovala ho nožem tak, že mu nůž přiložila na krk, škrtila ho, vyvrátila mu palec u ruky. Zkoumaná osoba kopla svého muže do rozkroku, polila ho becherovkou a opakovaně ho fackovala.

 

     Týrání oběti (pořadové číslo 25) trvalo 13 roků. Násilník zneužíval svou fyzickou převahu tak, že oběť bil rukou či dlaní, házel po oběti věcmi, bil ji různými předměty, poléval ji špinavou i horkou tekutinou (kávou, gulášem apod.) její šatstvo nacpal do pytlů a vyhodil z bytu na dvůr. Vypínal v bytě energetické zdroje, jako např. vodu, plyn, elektřinu, znemožňoval přístup k telefonu.

 

     Násilník prodával osobní věci oběti (pořadové číslo 26), vyhazoval je z místnosti. Vyvolával žárlivé scény před dítětem i před známými. Prodal její mobil, šperky, elektroniku, auto, nepřispíval na domácnost.

 

     Jedna z dalších zkoumaných ohrožených osob (viz. pořadové číslo 27) dlouhodobě (3 roky) trpěla bitím rukou, fackováním, strkáním, vyhrožováním smrtí, vyhazováním z pokoje, vytrháváním vlasů, klečením na oběti a šlapáním po těle oběti, ohrožoval ji nožem, pokusil se ji podřezat, vyhrožoval zabitím, hozením oběti na zeď, dušením  oběti polštářem. Zcizoval oběti peníze, prodával i ničil  věci její osobní potřeby, vyměňoval zámek u dveří společného bytu. Žárlivé scény byly zesilovány konzumací alkoholu či drog násilníkem a byly tak hlučné, že je slyšeli i sousedé. Někdy se děly popsané násilnosti jednou, jindy i několikrát během měsíce po dobu několika roků.

 

     Zkoumané oběti (pořadové číslo 19) pohmoždil záda, žebra, způsobil oděrky. Pomlouval ji na sociálním oddělení a na policii.

 

     U pokusné osoby (pořadové číslo 27) došlo k poranění hlavy hozenými kostkami a kameny.

 

Fyzické násilné činy

     Bití (předmětem, rukou, ohrožování (nožem, nebo jiným předmětem), násilné třesení obětí a jiné.

 

Psychické násilné činy

     Pachatelé DN svoji oběť často ponižují a pokořují. Vyvolávají v ní pocit viny, méněcennosti a strachu. Často partnerce tvrdí, že je blázen, že špatně dopadne apod. Násilník se těmito prostředky snaží získat moc nad partnerkou. Sebevědomí a sebejistota obětí klesá na minimum. Násilník je plný nenávisti a na odiv staví svou sílu. Výčitky svědomí nemá žádné. Takový vztah trvá dlouhou dobu, často více roků. Když se ženy rozhodnou odejít, musí to udělat rychle. Pokud navštíví poradnu, dozví se, že existují krizová centra, odborníci jí poradí, jak připravit plán odchodu od agresora. Násilník se potom snaží všemi prostředky získat svou oběť nazpět. Chybí má náhle teplé jídlo, vyprané prádlo a další každodenní služby. Pokud oběť uvěří v jeho sliby, kolotoč násilností se po krátké době rozběhne znovu. Většinou se to naštěstí nepodaří.  Do psychického týrání se řadí nadávky, výhrůžky, zastrašování, podezírání, výslechy, příkazy, žárlivé scény, rušení spánku, vyptávání do noci, stálé kontroly druhého, výčitky všeho možného a nemožného, ponižující zákazy, že ten druhý nesmí ani vkročit do některých místností, že se nesmí setkat s nejbližšími příbuznými apod. To jsou formy násilí psychického rázu. K nejčastěji vyskytujícím formám patří ponižování, zesměšňování, opovrhování, cílené vyvolávání strachu, odmítání, citové vydírání, srovnávání s jinými úspěšnějšími lidmi, požadavky nereálných úkolů, nepřiměřené izolování od jiných osob. žité výčitky, pokořující ponižování, výhrůžky, stálý křik,

 

Sociální násilné činy

     Bránění oběti jít na nákup, křik před dětmi, zákaz styku s rodinnými příslušníky, oběť nesmí dětem připravovat svačinu, opuštění domácnosti, vyhození oběti z bytu, odpojení telefonu, výměna zámku u dveří a další činy.

 

Ekonomické násilné činy

     Z normy vybočující kontrola nebo odnímání finančních prostředků oběti. Kontrola majetku oběti, odcizení peněz, prodání věcí oběti, zcizení alimentů.

 

 

 

Sexuální násilné činy

     Kuplířství, masturbace před obětí, nabídka sledování pornografie, nucení k nepříjemným sexuálním praktikám, pokus o znásilnění, znásilnění.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

7. HODNOCENÍ DUSLEDKU

 

     Následky domácího týrání (fyzického a psychického) se u ohrožených osob projevují v podobě způsobených úrazů domácím násilníkem, nebo formou psychických poruch. Novela trestního zákona § 215 a vypočítává příznaky u obětí.

 

Fyzické týrání - důsledky

     Následky ve fyzické oblasti bývají např.: celková nevolnost, hučení v uších, migréna, potíže s usínáním, noční probouzení, zvýšený neklid, modřiny, občasný průjem, bolesti břicha, třes rukou, tik ve tváři, kousání nehtů,  závratě, častý pláč, potíže s usínáním, časté buzení během noci a jiné.

 

Psychické týrání - důsledky

     Následků v psychické oblasti uvádí odborníci řadu, jsou to např. emocionální labilita, pesimismus, depresivní nálady, bezradnost, ztráta sebevědomí, obviňování sama sebe, bezmocnost, zvýšená zranitelnost, poruchy paměti, poruchy pozornosti, strach, úzkost, děsivé sny, nejistota, negativní postoje k mužům,  myšlenky na sebevraždu a  další.

 

Následky v sociální oblasti

     Umístění do Domova pro matky s dětmi v tísni, tendence utéci s dítětem k matce, žádost rodinným příslušníkům o pomoc, svěřování se přátelům, útěk z bytu, volání o pomoc, rozšiřování nepravd na sociálním oddělení, lživé výpovědi na policii, bránění v užíván místností, provádění výslechů oběti (kde byla, co dělala, s kým mluvila), využívání dětí k vydírání, uzamčení oběti v bytě, zabraňování připravovat jídlo dítěti, přestěhování oběti do kuchyně a jiné další.

 

 

Stockholmský syndrom

     Stockholmský syndrom byl poprvé pojmenován v roce 1982, a to na základě případu z roku 1973. Čtyři Švédové při bankovním přepadení drželi 6 dní rukojmí v zajetí. Přestože zajatci si to sami nedovedli vysvětlit, projevovali k únoscům neobvyklé přátelství, identifikovali se s nimi, stranili jim, hájili je. Svědčili u soudu v jejich prospěch. Pořádali sbírky na zaplacení jejich právního zástupce. To lze vysvětlit nově vzniklým emocionálním vztahem vzájemnou závislostí mezi zajatcem a únoscem. Vzniká tehdy, když někdo záměrně ohrožuje něčí život, ale nezabije ho. Úleva, která pramení z odstranění pohrůžky smrti, vyvolává silný pocit vděčnosti i strachu zároveň. To znemožňuje zajatci projevit negativní emoce vůči násilníkovi. Uvedená vazba přetrvává, i když je oběť mimo dosah násilníka. Stockholmský syndrom má čtyři podmínky:

-         pachatel vyhrožuje oběti zabitím,

-         život oběti je závislý na rozhodnutí násilníka

-         jednostranné hodnocení situace určuje násilník, oběť izoluje,

-         pachatel  projevuje oběti určitý stupeň laskavosti.

Teorie Stockholmského syndromu se stala součástí syndromu týrané oběti, kdy ohrožená osoba projevuje „psí oddanost“ vůči agresorovi (srov.: Marvánová – Vargová 2008).

 

Syndrom týrané ženy (Battered Woman Syndrom)

     Syndrom týrané ženy je charakterizován jako soubor zneužívání v podobě psychických a behaviorálních reakcí oběti. Typickými projevy jsou:

-         pocit bezmoci a zmatku, sebeobviňování,

-         dlouhodobá emocionální frustrace,

-         nízké sebevědomí, zvýšená zranitelnost,

-         úzkost, deprese, poruchy spánku, které vedou ke vzniku neurotických projevů, 

-         sebevražedné tendence,

-         blokace sil potřebných ke změně,

-         minimalizace, popírání ospravedlňování násilí,

-         strach z agresora a zároveň silná závislost na něm,

-         neschopnost normálních reakcí, nápadná vstřícnost a ochota vyhovět,

-         psychosomatická onemocnění jako např. migrény, žaludeční vředy, nechutenství (srov.: Ženy bez násilí 2008).                                                                                                          

 

     V odborné literatuře se dnes objevují další pojmy, synonymně s BWS (Battered Woman Syndrom) též výraz „battered person syndrom“ (syndrom týrané osoby) nebo „battered spoust syndrom“ (syndrom týraného partnera). Syndrom je spojen s opakovaným traumatizujícím násilím, kterého se dopouští životní partner či blízká osoba.

 

     BWS však není automatickým následkem jakéhokoliv domácího násilí. Nemusí se nutně projevit u každé jeho oběti. Podle definice BWS vzniká tehdy, když se cyklus:

- 1. fáze narůstání násilí („tension building phase“)

- 2. fáze násilí („“violent phase“)

- 3. fáze líbánky („honeymoon phase“)

zopakuje alespoň dvakrát. Vznik syndromu je spojen s dlouhodobým chronickým násilím, především s intimním psychickým týráním Efekty vážného týrání na jedince jsou různé (L. Čírtková 2008).

 

Násilí ekonomické

     Oběť si schovává před násilníkem peníze..

 

Násilí sexuální

     Oběť nemá zájem o sex..

 

 

 

 

8. PROGRAM POMOCI A PODPORY OBĚTEM DN

 

 

Rozhodování

     U obětí DN platí jeden ze základních principů: hned na začátku se musí oběť jednoznačně rozhodnout, zda má své tíživé problémy řešit. Může se ovšem rozhodnout neřešit je a  dál trpět chování domácího agresora. Pokud se rozhodne nejednat a aktivně se nepostavit proti násilnému partnerovi, ať ji k tomu vedou jakékoliv důvody, není možno jí účinně pomoci. Jestliže se rozhodně klást odpor partnerovi, zajistit si svoje základní práva, pomoc od různých institucí nebo od soukromých osob, je to možné, i když má dost  úskalí, které je nutno překonávat . Některé faktory jsou totiž pro oběť brzdou nebo jí dokonce mohou zamezit v tom, aby pokračovala v obraně, i když se rozhodla jednat. Které překážky to jsou? Jsou to její návyky, kterým se říká stereotypy, včetně zafixovaných návyků při komunikaci s partnerem, dále je její motivace hlavním faktorem, protože může umožnit potřebnou změnu sociálních návyků. Je tedy jen na oběti, aby se rozhodla, zda se bude bránit nebo ne. Drtivá většina obětí DN o svých zažívaných traumatech nehovoří, skrývá je, zatajuje, na policii je nehlásí. Jen deset procent tak učiní, i když to pro ně není snadné. Brzdou je jejich strach z násilníka, nedůvěra profesionálů, závislost na agresorovi, absence vhodného bydlení po odchodu od partnera, ekonomická závislost a další důvody. Naše zákony jsou k agresorům vstřícné, kdežto k obětem domácího násilí nikoliv. V posledních letech se situace začíná pomalu měnit. Změny jsou však pomalé a nedostatečné. Zvláště praktické uplatňování zákonů vykazuje celou řadu chyb. Např. obviněnému v případě trestního stíhání může být přidělen právník ex-offo. Oběti nikoliv. U soudů v ČR platí stále presumpce neviny. Dokud není domácí agresor obviněný, do té doby presumpce neviny platí a není možno ho považovat za zodpovědného za jeho činy. Podporou pro oběti DN je ústavní Listina základních práv a svobod. Ta opravňuje oběť k tomu, aby se domáhala svých práv. Listina je závazná pro státní orgány, pro soudy, pro občany v celém rozsahu. Mezi nimi i práv ekonomických, sociálních a kulturních. Uvedených práv se však oběti DN domáhají s obtížemi. Většinou o nich moc nevědí. Neznají ani záludnosti průběhu řešení problémů. Dělají chyby a často prohrávají. Oběti by se měly seznámit s jejich právy, s přestupkovým a trestním zákonem.

 

Přestupkový zákon

     Tento zákon chrání občanské soužití tak, že za úmyslné narušení občanského soužití např. vyhrožováním, újmou na zdraví, ubližováním, schválnostmi nebo jiným hrubým způsobem jednání uděluje pokutu do 3.000 korun. Chybí konttola oběti i pachatele přestupku včetně navazující péče. Doposud se tento zákon v praxi důsledně neuplatňuje. Někteří soudci uctívají „právo silné osoby“. Nebezpečné pronásledování, i bez újmy na zdraví,  nebo bez škody na majetku se hodnotí jako přestupek. Pokud by se někdo dopustil předtím obdobného přestupku, mělo by se to stát trestným činem. Jaká je praxe?

 

Zmocněnec

     Oběť domácího násilí má právo vybrat si svého právního zástupce, který ji bude zastupovat při soudním jednání. Kromě toho může kteroukoliv osobu (psychologa, sociologa, učitele, přítele, souseda apod.) určit písemně jako svého pověřence. Pověřenec může oběť doprovázet na sociální oddělení, na policii, do krizového centra, do školy, do poradny apod. pověřenec během jednání naslouchá, může si dělat poznámky. Pokud uzná za vhodné vstoupit svou připomínkou nebo doplňující otázkou, či informací do jednání, musí požádat o svolení. Zápis z jednání spolupodepisuje.

 

 

 

 

Trestní zákon § 215 a

     Jak probíhá šetření a jaký je průběh řešení problému domácího násilí? Šetření zahajuje policie po ohlášení z páchání trestného činu násilí. Vychází z pokynů, které poskytuje § 215 a.

 

Zákon o vykázání násilníka

     Je v kompetenci policie násilníka z bytu vykázat na dobu deseti dnů, pokud násilí vykazuje hlavní znaky domácího násilí. Tento zákon určuje, že násilník může být na základě rozhodnutí policie na omezenou dobu vykázán ze společného bydliště § 135/2006 Sb..

 

Důkazní materiál

     Během probíhající konzultace s odborníky by se měla oběť dozvědět, které důkazy jsou hodnověrné a jakým způsobem je může trpělivě shromažďovat. Měla by být upozorněna na to, že shromažďování důkazů vždycky trvá delší dobu. Mezi důkazy patří v prvé řadě písemné zprávy od lékařů, od psychologů, psychiatrů apod. Korespondenci s násilníkem by měla oběť uchovávat, a to včetně korespondence pomocí mobilu. Zapisovat nejen obsah telefonních hovorů s agresorem, ale zapsat i datum a hodinu, nejn obsah nebo doslovné znění.

 

Lékař

     Došlo-li u oběti k fyzickému poranění, měla by oběť dřív, než navštíví policejní služebnu, ještě předtím navštívit obvodního lékaře, případně i chirurga. U lékaře přesně popsat děj agrese i následky ve fyzické oblasti i v psychice. Znamená to ukázat zranění, požádat o ošetření, uvést všechny psychické příznaky. Je třeba vyžádat si od nich písemné zprávy a ty policii předložit. Chce-li být oběť úspěšná, je třeba takových zpráv shromáždit několik, a to z různých období, aniž o tom bude informovat násilníka. Pokud došlo k vyhrožování, třeba v kombinaci s lehkým fyzickým zraněním, opět by měla navštívit obvodního lékaře, při psychických obtížích psychiatra, popsat mu, co se stalo a vyžádat si písemnou zprávu. Když násilník způsobí oběti vážnější poranění, je nejvhodnější hospitalizace v nemocnici. Pokud trvá déle, než sedm dnů, podpoří to významným způsobem její důkazní materiál.

 

Poradna

     V poradně jsou odborníci, většinou psycholog a právník, od nichž může oběť očekávat psychickou podporu i právní rady pro další jednání. Oběť by měla být upozorněna na to, že její partner je velmi zdatný manipulátor a jak by mohla čelit jeho manipulacím na úřadech. Kromě rad jí odborníci uklidní a případně pomohou, doprovodí ji v případě potřeby na úřad apod..

 

Právní poradna

     Právní zástupce by měl oběti vysvětlí, že naše právo nezná pojem mentální manipulace. Manipulaci může podlehnout kdokoli a neí to trestné, ani to nelze uplatnit jako polehčující okolnost pro násilníka, ani jako argument pro oběť. Právník zastupuje obě´t u soudu, může doprovodit i na sociální oddělení na základě domluvy s ní. Vypracovává jí podání k soudu, navrhuje různá opatření, např. návrh na předběžné opatření apod. u soudu ji obhajuje, radí, mluví na základě písemného pověření.

 

Útvar sociálně právní ochrany dětí  a mládeže

     Manipulativní techniky používá násilník přednostně na sociálním oddělení, protože ví, že zprávy tohoto oddělení mají značnou váhu při rozhodování soudu. Sociální pracovníci se s obtížemi orientují v manipulacích agresorů. Neznalost sociálních pracovníků o domácím násilí i o způsobech manipulace ze strany násilníků je omluvitelná, protože v této oblasti nebyli poučeni ani školeni a ani to není v popisu jejich práce. Avšak  oběť může vyžadovat nejen na sociálním oddělení, ale všude, a to před, při a po jednání, zápisy z jednání. Má právo požadovat ihned upřesnění zápisu během jednání. Před podpisem zprávy by si oběť měla pozorně přečíst text. Může připsat k zápisu, než jej podepíše, že své připomínky dodá písemně, pokud nesouhlasí s některou pasáží v zápisu. Písemně má právo namítat, mít věcné připomínky k jednání, k zápisu, pořizovat vlastní záznam o jednání. Má právo také dodávat do spisu zprávy od odborníků.

 

Policie

     V případě, když začne rozvodové řízení, partner např. použije proti partnerce fyzickou sílu a napadne ji. Oběť by měla použít právní formu obrany. Jak to má udělat? Obrátí se na oddělení policie, kde vypoví o napadení. Podání může mít formu ústní nebo písemnou. Kdy by měla obě´t podat oznámení policii, že má podezření z páchání tr. činu partnerem? Až tehdy, když shromáždila dostatek hodnověrných důkazů o násilnostech partnera. Které okolnosti tomu mohou napomáhat? Když se napadání oběti opakuje, případně  graduje, měla by oběť, pokud to neudělal předtím některý z lékařů, sama podat písemný návrh policii. V němž by měla napsat, že vzniklo podezření z páchání trestného činu násilí proti jednotlivci a pokud byly násilí přítomné děti, pak i násilí proti skupině. Podání oběti může zprostředkovat její právní zástupce. Při výslechu oběť policii předá důkazy o týrání.  Násilník může být potrestán buďto jen za přestupek podle § 49 1, a, b, c, - zákona číslo 200/1999 Sb. O přestupcích. Nebo může být soudně stíhán za trestný čin podle § 221, 222, 224 zákona čís. 140/1991 Sb. tr. z. případně podle § 215 a tr. z. Záleží na tom, které důkazy oběť dodá, jak jsou závažné z hlediska společenské nebezpečnosti. Po podání návrhu policii se rozběhne šetření. To zahrnuje pozvánku, aby agresor podal vysvětlení. Oběť může očekávat, že partner všechno zapře  a naopak obviní ji. Policie jeho výpověď zaznamená. Po skončení šetření předá oddělení policie spis s doklady a přílohami státnímu zástupci, který rozhodne, zda jde o čin, který lze charakterizovat jako trestný, případně podle kterého paragrafu je třeba postupovat. V kladném případě je spis předán k dalšímu jednání soudu.

 

 

 

Soudní znalec

     Agresor je informován o tom, že zpráva soudního znalce může podstatným způsobem ovlivnit závěry soudního řízení. Z toho důvodu své manipulace promýšlí. Znalci přisuzují velkou váhu tvrzením manipulativního násilníka, který své výroky nedokládá žádnými důkazy. Manipulátor je přesvědčivý, je výřečný, sebevědomý, na rozdíl od oběti.Může se stát, a také se to stává, že se posudky několika znalců od sebe diametrálně liší. Soud zvolí a pověří soudního znalce. Protistrana zadá posudek jinému znalci. U soudu může dojít ke střetu znalců, kteří si navzájem použité metody kritizují a metody protistrany odmítají. V jiných oborech podobné případy řeší jinak. Např. když se lékaři neshodnou na diagnóze pacienta, svolávají konzilium, které určí diagnózu choroby s maximální jistotou. V právních vědách ani v psychologických vědách žádné konzilium odborníků neexistuje. Znalec málokdy připustí, že vycházel hlavně z informací od posuzovaného, a že neověřoval jejich pravdivost. Nepřizná, že jsou jeho závěry založené na jeho subjektivním úsudku a nejsou podložené objektivním zkoumáním.

 

Spisovna soudu

     Oběť i její právní zástupce, případně i pověřenec mají právo nahlížet do spisu, vypisovat z něho pasáže, či si pořizovat záznamy nebo dát xeroxovat vybrané strany za poplatek, dodávat do spisu vlastní hodnocení, zprávy z poradny apod. Může dodávat do spisu vlastní i od jiných odborníků vyžádaná hodnocení. Obě´t většinou nevyužívá možnosti nahlížet do spisu, aby byla včas a přesně informovaná o průběhu soudního řízení. Na rozdíl od oběti, agresor takové možnosti často využívá.

 

Chování oběti během soudního řízení

     Oběť si může přinést na jednání soudu několik prázdných papírů a ještě před zahájením požádat předsedu senátu o opis zápisu. Má právo vyžadovat zápis z jednání, případně prostřednictvím svého advokáta požadovat ihned upřesnění zápisu během jednání, připsat k zápisu, že své připomínky dodá písemně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Závěr

 

 

     Příznaky, které se manifestují u obětí DN po násilných činech domácího agresora, jsou různého typu a kromě toho jsou pozornému pozorovateli a pečlivému a poučenému diagnostikovi často patrné v psychické oblasti, ale některé se promítají i do oblasti tělesné. Hodnocení psychických poruch nedělá potíže. Avšak přesné posuzování příznaků psychických forem u domácího násilí soudním znalci i poradenskými psychology naráží na potíže. Novela v § 215 a vypočítává příznaky u obětí. Mnohé z nich vznikají projekcí fyzických útrap. Diagnostikují se s obtížemi, protože neexistují normy, které by pomohly hodnotit frekvenci výskytu potíží a také délku manifestace příznaků. Oběti domácího násilí je neumějí popsat a mnohé z nich skrývají.

     Psychickému násilí se dosud nepřikládá dostatečný význam. Většinou nepředstavuje přímou hrozbu. Proto nejsou některé projevy psychického týrání považovány za domácí násilí (dále jen DN) a jsou společensky  často tolerovány. Zatím se nechápe a také vesměs nehodnotí, že psychické týrání je horší, než fyzické. Psychická forma DN se v rodinách vyskytuje daleko častěji, než se domnívá veřejnost a než tu a tam prezentují průzkumy různých agentur. Může zůstat dlouho bez povšimnutí. Týká se to nejen kauzy Kuřim, ale v podstatě všech případů, které byly řešeny a s nimiž se seznámila odborná i laická veřejnost, neboť většina zjištěných domácích násilností trvá několik roků. Ještě víc je těch neřešených a neodhalených. Jedním z důvodů je to, že např. sousedé, když zahlédnou něco podivného, se tváří, že nic neviděli a nezaslechli. Psychické příznaky podceňují a nechávají i odborníky lhostejnými. Teprve ty nedrastičtější vyplavou na povrch.

     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Seznam literatury:

 

  • Bartoš, L.: Osobní sdělení. Brno 1989.
  • Bentacourtová,  Marian: Jak zajistit bezpečí pro děti. Zpravodaj BKB 1999, č. 3, s. 18-26.
  • Bednář, Jiří: Za pokus o vraždu manžela podmínka. Právo 17, 2007, č. … s. 7, 3.5.07.
  • BKB pomáhá obětem trestných činů. Praha.
  • Buskotte, Andrea: Z pekla ven – žena v domácím násilí. Brno, Computer Press  2008.
  • Cloninger, C.R.(1994): Temperament and personality. Current Opinion in Neurobiology, 4, s. 266 – 273. (převzato z knihy Praško, Ján a kol.: Poruchy osobnosti. Praha, Portál 2008.)
  • Conwayová, Helen, L.: Domácí násilí – příručka pro současné i potencionální oběti. Praha, Albatros  2007.
  • Conwayová, Helen L, Domácí násilí (Domestic Violence), Praha, Albatros 2007.
  • Černocký, Karel: Psychologický slovník. Hranice, Těšík 1946, 2. vydání.
  • Čírtková, Ludmila: Domácí násilí, násilí na mužích a seniorech. Praha 2006 (UK č. 18).
  • Čírtková, Ludmila: Domácí násilí. Přístup k řešení problému ve vybraných evropských zemích. Studie. Praha 2002. (UK)
  • Čírtková, Ludmila: I děti by měly dostat podporu po zákroku policie. Osoby ohrožené domácím násilím (včetně dětí).typologie, priority intervence. Zpravodaj BKB 16, 2007, č. 3, s. 6-11.
  • Čírtková, Ludmila: Policejní psychologie. Plzeň, Aleš Čeněk 2006.
  • Čírtková, Ludmila: Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Příručka pro pomáhající profese. Praha 2007 (UK č. 168).
  • Čírtková, Ludmila, Macháčková, Radka, Vitoušová, Markéta: Domácí násilí – přístup k řešení problému ve vybraných evropských zemích. Praha, Bílý kruh bezpečí 200.
  • Čírtková,Ludmila, Vitoušová, Petra: Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. Příručka pro pomáhající profese. Praha, Grada 2007, 191 s., 199,-Kč.
  • Čírtková, Ludmila: Konference na téma predikce a prevence násilí. Zpravodaj BKB 17, 2008, č. 1, s. 4-5.
  • čtk, svo: Ochranu dětí v ČR je třeba soustředit do adopčních center. HaNo 16, 2006, č.  235, s. 4, 9.10.06.
  • Domácí násilí: kam se obrátit. Praha, Koordona 2005.
  • Domácí násilí. První lékařská a právní pomoc. Praha, proFem
  • Dufková, Ivana,  Zlámal, Jiří: Domácí násilí se zaměřením na problematiku obětí. Praha, Střední policejní škola  ministerstva vnitra 2004.
  • duch: „Do roka a do dne manžel zemře,“ řekla v den svatby. MFD 19, 2008, č. 66,s. C 1, 18.3.08.
  • Dunovský, Jiří: Dítě a poruchy rodiny. Praha, Avicenum 1987.
  • Dunovský, Jiří: Péče o dítě zasažené syndromem CAN. Sociální pediatrie 1996, č. 1.
  • Dunovský, Jiří: Péče o sexuálně zneužívané děti. Sociální politika 1999, č. 12.
  • Dunovský, Jiří: Sociální a právní problematika v dětském lékařství. Praha, Avicenum 1979.
  • Dunovský, Jiří, Dytrych, Zdeněk, Matějček, Zdeněk: Týrané, zneužívané a  zanedbávané dítě.Praha, Grada 1995.
  • Dunovský, Jiří: Syndrom týraného dítěte v pilotáží studii pro monitoring v ČR. Sociální politika XXX, č. l.
  • Edelsberger, L. a spol.: Defektologický slovník. Praha, SPN 2000, 3. vyd.
  • Ehrhardová, Ute, Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé kam chtějí, Praha, Motto 2001,
  • Fromm, Erich: Anatomie lidské destruktivity. Můžeme ovlivnit její podstatu a následky ? Praha 1997 (UK č. 5).
  • Gjuričová, Šárka, Kocourková, Jana, Koutek, Jiří: Podoby násilí v rodině. Praha, Vyšehrad  2000.
  • Guensberger, R.: Komplexné ovládanie anxióznych stavov. 21. psychofarmakologická konf. Jeseník 9.-13.1. 1979. Suplement ANS 1979, č. 1-2, s. 70.
  • Hartl, Pavel, , Hartlová, Helena:  Psychologický slovník, Praha, Portál  2000, 2004.
  • Herman, L. J. 2001,: Trauma a uzdraveni. Násile a jeho následky – od týrania v súkromí po politický teror, Bratislava: Aspekt. (převzato z knihy Vargová – Marvánová, Branislava, Pokorná, Dana, Toufarová, Marie: Partnerské násilí. Praha, Linde 2008).
  • Hirigoyen, Marie-France, Psychické násilí v rodině a v zaměstnání. Praha, Academia 1998, 2002..
  • Hrdlička, …
  • Hughes, J.N., Robinson, M.S., Moore, L.A.: Obrázkovo modelové situácie. In: Košč, L.: Osobnosť ako somato–psycho–spirituálne jednota: teória a pokusy o jej modelovanie. In: Košč, L., Stríženec, M.(ed.): Kresťanstvo a psychológia. Trnava, SSV 2003, str.33 – 67.
  • Jacobson, N.,  Gottman, J. 1998. When men batter women  - new insights into ending abusive relationships. New York, SIMON and SCHUSTER. (převzato z knihy Vargová – Marvánová, Branislava, Pokorná, Dana, Toufarová, Marie: Partnerské násilí. Praha, Linde 2008).
  • Janský, Karel, Sedlák, Jiří: Ekonomické formy domácího násilí In: . Sociálne procesy a osobnosť, XI. medzinárodná vedecká konferencia Osobnosť a procesy zvládania. Stará Lesná 15.-17.9.2008. Kniha abstraktov, s. 25.
  • Jagošová, Dagmar: Střevní neuróza. HaNo 10.6.06, s. II.
  • Jařab, Jan, Zima,Vlastimil: Problém, není  v  pravidlech,  ale v  jejich  naplňování. Zpravodaj  BKB 13, 2003, č. 2, s. 14-16.
  • Kampaň Metro. Citový chlad. Nadávky a vyhrůžky. Nezájem a nevšímavost. Zanedbávání. Desatero rodičů. Praha, Linka bezpečí, nadace Naše dítě. Praha 2001.
  • Kavermann, B.: Zusammenhang von häuslichen Gewalt gegen Töchter und Söhne. Ergebnisse  neuer deutscher Untersuchungen . In: Hoffmann, J., Wondrak,I.(red.):   Häusliche  Gewalt und Tötung des Intimpartners. Frankfurt 2006.
  • Kohoutek, Rudolf: Manipulace násilníků. XXVI. Psychologické dny „Já &my a oni.“ Olomouc, ČMPS, Katedra psychologie  Filozofické fakulty UP v Olomouci, Slovenská psychologická společnost při SAV 2008, s. 59.
  • Kotek, Petr: Pomoc obětem je drahá, varují Rakušané. Legislativu k domácímu násilí máme, čekají nás velké investice.  Právo 17, 2007, č.   s.   ???
  • Koukolík, František, Drtilová, Jana: Vzpoura deprivantů Nestvůry, nástroje, obrana. Praha, Galén, 2. vydání, 326 s.
  • Kovářová, Radka: Vražda Ireny Neffové: manžel popírá domácí násilí. Právo 18, 2008, č. 68, s. 7, 20.3.08.
  • Křivohlavý, Jaro: Jak přežít vztek, zlost a agresi. Praha 2004.
  • Kubálková, Pavla: Oběti zločinů budou mít víc práv. LN 2.7.2008, s. 4.
  • Kulíšková, Kateřina: K problematice obětí trestných činů a k výsledkům  výzkumu obětí v ČR. Praha 1999. Sborník (UK).
  • Kunová, Jana: Osobnost obětí domácího násilí. In:  Sociálne procesy a osobnos.  XI. medzinárodná vedecká konferencia „Osobnosť a procesy zvládania.“ Stará Lesná 15.-17. 9. 2008. Kniha abstraktov, s.34..
  • Kunová, Jana, Janský,   Karel, Sedlák, Jiří:Osobnost obětí domácího násilí. Stará Lesná, Vysoké Tatry 2008.
  • Kunová, Jana, Sedlák, Jiří:  Typy řešení problémů oběťmi domácího násilí. Psychologické dny Olomouc  2008.
  • Lagerbäck, B.: Vitims of crime and their reaction. Stockholm 1991. Oběti zločinu a jejich reakce. Praha, BKB 1995.
  •  Machač, M., Machačová, H.: Stručná charakteristika pojmu psychický stres.TPTV 33, 1985, s. 414.
  •  Martinková, Milada: Zkušenosti obyvatel ČR s některými delikty. Praha, Institut pro kriminologii a sociální prevenci 2007.
  • Martinková, Milada, Macháčková, Radka: Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí.  Praha, Kufr 2001.
  • Marvánová-Vargová, Branislava, Pokorná, Dana,  Toufarová, Marie: Partnerské násilí.  Praha LINDE 2008.
  • Michalicová, Gerta: Klamavé prosazování syndromu zavrženého rodiče. In: . Sociálne procesy a osobnosť, XI. medzinárodná vedecká konferencia Osobnosť a procesy zvládania. Stará Lesná 15.-17.9.2008. Kniha abstraktov, s. 40.
  • Michalicová, Gerta, Sedlák, Jiří Skryté motivy domácích agresorů. Psychologické dny   2008.
  • Mikl-Horke, Getraude: Oekonomische Ungleichheit und politische Disziplinierung. Anmerkungen zu Folgen des neoliberalen Kapitalismus.Internationale Zeitschrift für Sozialpsychologie  und Gruppendynamik im Wirtschaft und Gesellschaft 30,2005, Hft 111/2, s.12-26.
  • Monson,  C. M., Linghinrichsen-Rohling, J. 1998, Marital Violence Batterer Typologie, in Aggression and Violent Behavior, Vol. 3, No. 4, s. 369 – 389, University of Nebraska. (převzato z knihy Vargová – Marvánová, Branislava, Pokorná, Dana, Toufarová, Marie: Partnerské násilí. Praha, Linde 2008.).
  • Mošnerová - Hurychová, Eva: Řekla jsem ne tyranovi, Praha, Euromedia 2007.  
  • Náhradní rodinná péče.Informační servis XVII. Brno, MMB Odbor  sociální péče 2007.
  • Násilí na ženách. NROS, Praha, Nadace  rozvoje a občanské společnosti. Ekologický právní servis.
  •        Novák,Tomáš: Asertivně na stres. Praha, Grada 2007.
  •        Novák, Tomáš: Jak bojovat se stresem. Praha, Grada 2007.
  • Novák, Tomáš: Takový bezvadný chlap, jen žít se s ním nedá.  Praha, Grada 2005.
  • Novák, Tomáš, Průšová, Bohumila: Předrozvodové a rozvodové poradenství. Praha, Grada 2005, 2007.
  • Novelizace  trestního zákona  § 215a. Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě  2004.
  • Oběť domácího násilí. Praha, Ženy bez násilí 2008.
  • Pemberton, Anton: Železné  zákony v praxi  Opakovaná viktimizace. Zpravodaj BKB 12, 2003,. č.4, s. 3-6
  • Pomoc osobám ohroženým domácím násilím ve statutárním městě Brně. Brno, Odbor zdraví MMB 2006, 2007.
  • Poněšický, Jan: Agrese, násilí a psychologie moci. Praha, Triton 2005.
  • Pospíšil, Miroslav: Řešení konfliktů a stresů, manipulace v komunikaci. Plzeň, nákladem vlastním 2007.
  • Praško, Ján.: Asertivita v partnerství. Praha, Grada 2008.
  • Praško, Ján a kol.: Poruchy osobnosti, Praha, Portál 2003.
  • -: Pomoc osobám ohroženým domácím násilím ve statutárním městě Brně. Brno,Odbor zdraví MMB 2007.
  • Průcha, J. a spol.: Pedagogický slovník. Praha, Portálů 1998, 2. vyd.
  • Rogge, J.U.: Dětské strachy a úzkost. Praha, Portál 1999.
  • Ruisel, I.: 1988.
  • Rychetský, Jan:Postavila se teroru manžela a teď je šťastná. Právo27.10.2007,s.7.
  • Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR 1994.
  • Sedlák, J.: Domácí  násilí   stále  rafinovanější.  Universitas,  revue Masarykovy univerzity v Brně 34, 2002, č. 4, s.9-14.
  • Sedlák, J.: Mýty a bariéry o obětech domácího násilí. Universitas 2008
  • Sedlák, Jiří, Nové mýty o domácím násilí –I. Universitas  40, č. 3, s. 18 – 21.
  • Sedlák, Jiří: Otázky sociálního učení. Brno, UJEP 1984, 360 s. Spisy FF UJEP č. 257.
  • Sedlák, Jiří:  Posuzování následků domácího násilí.XXI. Psychologické dny. "Svět  žen a  svět  mužů.  Polarita a  vzájemné obohacování." Olomouc 9.- 11.9.2004. Sborník.
  • Sedlák, Jiří: Pracovní únava. Praha, Academia 1981.
  • Sedlák, Jiří: Stresové reakce nezletilých obětí domácího násilí. In: . Sociálne procesy a osobnosť, XI. medzinárodná vedecká konferencia Osobnosť a procesy zvládania. Stará Lesná 15.-17.9.2008. Kniha abstraktov, s. 50..
  • Sedlák , Jiří:  Stresy,   asertivita   a   sexuální  zneužívání  zdravotně postižených. Praha, SdZP v ČR 2002, s. 13-19. Sborník.
  • Sedlák, Jiří: Styk s násilným rodičem. Universitas  39, 
  • Sedlák, Jiří, Typy činů násilníků.
  • Sedlák, Jiří: Zátěže a stresy při domácím násilí. Psychologické dny 2002. "Kořeny a zakořenění." Rodina jako zdroj zakořenění. Olomouc, Psychologický ústav AVČR a ČMPS, katedra psychologie FF UP v Olomouci 2003, s. 102-108. Sborník.
  • Sedlák, J., Kohoutek, R.: Oběti domácího násilí – mýty a bariéry III. Universitas 40, 2008, č. 3, s. 17-21.
  • Sedlák, Jiří, Kohoutek Rudolf: Styk oběti domácího násilí s agresivním rodičem. In: . Sociálne procesy a osobnosť, XI. medzinárodná vedecká konferencia Osobnosť a procesy zvládania. Stará Lesná 15.-17.9.2008. Kniha abstraktov, s. 51.
  • Sedlák, J., Kohoutek, R., Březina, M.:Nové mýty o domácím násilí.  Univerzitas 39, 2007, č. 1, s.18-21.    .
  • Sedlák, J., Kredátus, J.: Bariéry při pomáhání obětem domácího násilí. Psychologické dny Trenčín 2007.
  • Sedlák, Jiří, Kunová, Jana: Typy řešení problémů oběťmi domácího násilí. In: . Sociálne procesy a osobnosť, XI. medzinárodná vedecká konferencia Osobnosť a procesy zvládania. Stará Lesná 15.-17.9.2008. Kniha abstraktov, s. 51.
  • Sedlák, Jiří, Michalicová, Gerta: Psychické formy domácího násilí. Psychologické dny 2008: Já, my, oni. Olomouc 4.-6.9.2008. Sborník. cmp@ecn.cz, http://www.psychologickedny.info
  • Sedlák, Jiří, Musilová, Margit, Máderová, Lucie: Skryté formy nekvalitního fungovania rodín. Prešov 2006. Zborník prískevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou.
  • Strnadová, Tereza: Únosy dětí, strašák soudu v Brně. Všechny mezinárodní únosy má řešit Městský soud v Brně. Ten není připraven. MFD 19, 2008, č. 143, s. C 1 a C 2, 19.6.08.
  • Svobodová, Soňa: Problematika nárůstu domácího násilí v současné české společnosti.   
  • Brno, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta  2001. Diplomová práce.
  • Šámal, Pavel: Novela trestního zákona. Kvalifikovaný výklad k ­ 215a. Zpravodaj BKB 13, 2004, č. 1, s. 32- 34.
  • Štos, Jakub: Za objednání vraždy dostala žena deset let. Zabití muže zadala u agenta policie. MFD 16, 2005, č. 16, s. C 4, 20.1.05.
  •        Terr, L.C.: Childhood traumas. AmJPsychiatry 148,   1991, s. 1.
  • Trestní zákon č. 140/1961 Sb.
  • Vargová-Marvánová, Branislava, Pokorná, Dana, Toufarová, Marie:  Partnerské násilí, Praha, Linde  2008.
  • Váša, Pavel, Trávníček, František: Slovník jazyka českého. Praha, Borový 10941, 2. vydání.
  • Vavroňová, Marie, Prokopová, Zdeňka: Přežila jsem – výpovědi týraných žen. Praha.
  • Velikovská, Kamila: Svobodná, i když za mřížemi.  Praha, XY nakladatelství 2007.      
  • Vitoušová, Petra: Pomoc obětem a svědkům trestných činů. Praha, Grada 2007.
  • Voňková, Jiřina, Netík, Karel: Péče o pachatele partnerského násilí: screening, osobnost, terapie. Závěrečná zpráva z řešení úkolu zadaného Ministerstvem zdravitnictví ČR. Praha 2005.
  • Voňková, Jiřina: Vaše právo! Právní pomoc ženám, obětem domácího násilí. Praha, proFem 2006.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

násilí

(Gabriela, 28. 4. 2012 19:36)

Z toho všeho vyplívá, že se vlastně nepohnu z místa pokud nebudu mít dostatek lékařských zpráv. To že mlátí děti a občas plácne mě s tím nic neudělám, protože než dorzím k doktorovi, tak facka s tváře zmizí, tak jsem v začarovaném kruhu. A ty facky jsou jen prkotina oproti tomu jak dělá naschvály a vyhrožuje atd. ale to se vlastně nepočítá. Takže si můžu maximálně pomoct sama. A jakým způsobem? Asi vyhrát v loterii a odstěhovat se za hranice. Jiné řešení asi není, tak aby si nebral dceru na vikendy. Nebo snad ano?