Domácí násilí

 

V této kapitole se věnuji pojmu sociální podnikání, a navážu tak na předchozí problematiku sociální ekonomiky, neboť sociální podnikání z ní bezprostředně vychází. Tato kapitola pojednává sociální podnikání jako koncept a mimo samotné charakteristiky sociálního podnikání nahlíží i na jeho základní principy. Když se řekne sociální podnikání, mnoho z nás se nad touto kombinací zdánlivě protichůdných slov „sociální“ a „podnikání“ minimálně pozastaví. Co si pod tímto pojmem lze představit, a jaké jsou její další činnosti spojeny s realizací sociálního podnikání, je cílem této kapitoly. Na sociální podnikání se můžeme podívat ze dvou možných hledisek. V prvním z nich je sociální podnikání považováno za běžné podnikání v tržních podmínkách s důrazem na sociální cíle, v druhém můžeme ale vidět zcela nový typ aktivit podniků zahrnujících do svých programů nejen sociálně-ekonomické cíle, ale také demokratické a environmentální. 

 

Sociální vyloučení je typicky spojeno s materiální chudobou, kdy pro sociálně slabé je obtížně dostupný legální zdroj příjmů, což automaticky vytváří jejich závislost na sociálních dávkách a v extrémním případě jsou ohroženi ztrátou domova a střechy nad hlavou. „V současné době se nedaří zlepšit nezaměstnanost investováním ani hospodářským růstem. Jednou z možností snížení nezaměstnanosti je sociální podnikání, které je přímým nástrojem sociální ekonomiky.“ 16

 

 

 

Sociální podnikání nemá v České republice jednoznačné právní vymezení, proto pro její definici vycházím ze základní definice, která uvádí sociální podnikání jako:

 

 „Sociální podnikání je podnikání s primárně sociálními cíli, jehož hospodářský zisk je v prvé řadě znovu investován do podnikání za stejným účelem nebo do rozvoje místní komunity, spíše než aby se jednalo o podnikání vedené potřebou maximalizovat zisk pro zainteresované skupiny, osoby či vlastníky“17 Tato definice je nejčastěji používanou definicí, ale také je tato definice pojata velmi široce. 

Sociální podnikání reaguje na změny, které vznikly v důsledku ekonomických a sociálních problémů jako je například chudoba, a přispívá tak k ekonomickému, sociálnímu a kulturnímu povznesení regionů a skupin obyvatel trpících sociálním vyloučením. Do sociálního podnikání zahrnujeme v prvé řadě sociální začlenění znevýhodněných obyvatel pomocí vytváření nových pracovních míst a rozvíjením jejich pracovních návyků a dovednostem. „Dále sem můžeme zahrnout i jednotlivce ze znevýhodněných skupin, kteří se sami věnují podnikatelským činnostem a zároveň doplňkové činnosti nestátních neziskových organizací, jejichž činnost má obecně prospěšný charakter.“18

 

Podnikání jako takové je upraveno zákonem č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů v § 2, jedná se o soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost a účelem podnikání je dosažení zisku.19 Sociální podnikání můžeme také považovat podle obchodního zákoníku jako soustavnou činnost prováděnou podnikatelem nebo firmou, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Předností sociálního podnikání je však ve sledování sociálních cílů nad maximalizací zisku a jeho použití směřuje z části zpět do podniku. 

 

 

 

 

Sociální podnikání podléhá dle Ministerstva práce a sociálních věcí následujícím standardům. Standardy sociálního podnikání se stávají nedílnou součástí podnikatelského záměru sociálního podniku, jehož problematice se věnuji v další kapitole mé práce.  

 

Sociální podnikání řeší otázky zaměstnanosti, sociálního začleňování a místního rozvoje. Vzniká a rozvíjí se na tzv. konceptu trojího prospěchu ekonomického, sociálního a environmentálního.

Je posílena role vnitřních a vnějších vztahů sociálního podniku, kde vnitřní vztahy podniku směřují k maximálnímu zapojení členů do rozhodování a k samosprávě. Vnější vztahy posilují sociální kapitál a místní společenstva. 

 

Finanční vztahy a hospodaření sociálního podniku jsou podřízeny obecně prospěšnému cíli uvedenému ve stanovách. Hospodaření sociálního podniku směřuje k dlouhodobé ekonomické stabilitě a udržitelnosti. Případný zisk z účasti na trhu je používán přednostně pro rozvoj sociálního podniku, anebo pro naplnění jeho obecně prospěšných cílů. Sociální podnik nese ekonomická rizika (např. prostřednictvím podílu členů na majetku, financování a rozhodování).

Sociální podnik uspokojuje přednostně místní potřeby a využívá místní zdroje. Podporuje smysl pro společenskou odpovědnost na místní úrovni. (MPSV)[ocasek7]

 

 

 

 

Novodobá podoba stávajícího systému sociálních služeb, je dána především reformou sociálního systému. V oblast sociálních služeb vznikly významné změny teprve nedávno, a to přijetím nového zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2007. Spolu s dalšími právními předpisy (zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi) došlo k výrazné změně v systému sociální pomoci v ČR. Jejich koncepce je směřována k zabezpečení ochrany základních práv lidí, kteří se dostali často bez vlastního přičinění do nepříznivé životní situace, kterou mnohdy z důvodu svého handicapu nejsou schopny samy vyřešit.

 

 

Subjekty sociálního podnikání přinášejí nové alternativní přístupy a postupy, pokrývají mezery v nabídce služeb a působí v oblasti, kde běžné komerční podniky selhávají z důvodu nedostatečného dosažení zisku. Sociální podnikání nabízí jednu z možných cest při řešení sociální problematiky (sociálního vyloučení), a ekonomické problematiky (nezaměstnanosti) ve společnosti, otázky životního prostředí a v neposlední řadě pomáhá omezovat závislost potřebných na sociálních dávkách. 

 

 

 

 

Základní jednotkou naplňující ideu sociální ekonomiky je sociální podnik. Sociální podnik je organizace, která dává příležitost všem svým zaměstnancům na smysluplnou práci, při které je zároveň zohledňována jejich omezení či postižení. Sociální podnik také usiluje o uplatnění svých produktů jako takových a o ziskovost. Sociální podnik je plně konkurenceschopný běžným komerčním firmám i přesto, že zaměstnává sociálně znevýhodněné osoby. Oproti tomu stojí chráněné pracovní místo, které usiluje pouze o zařazení postiženého člověka do procesu práce bez ohledu na výstup a zisk, který člověk vyprodukuje. S tímto modelem je sociální podnik často mylně zaměňován. 

Sociální podnik se snaží na trhu fungovat jako „normální“ podnik. V rámci tržního prostředí bojuje prostřednictvím standardních komerčních prostředků (kvalita výrobků, nabídka, cena atd.). Plnění dalších cílů jako jsou ekologická hlediska, zvyšování zaměstnanosti, integrace znevýhodněných apod. může být například jednou z podmínek zadání veřejné zakázky, které mohou sociální podniky získat, rovněž může být i prostředkem získání daňových úlev apod.

 

 

 „Sociální podnik je podnik, který má primárně sociální cíle a jehož zisky jsou převážně reinvestovány do podniku nebo do komunity, místo aby se řídily požadavkem maximalizovat zisk ve prospěch akcionáře a vlastníků.“ 20 Těmito sociálními cíly jsou vytváření pracovních příležitostí, vzdělávání nebo poskytování místních služeb, založených na etických hodnotách, jako například zvyšování kvalifikace místních komunit. Výsledkem těchto cílů je „sociální prospěch“ nebo přínos pro společnost. Sociální podniky pomáhají svým vznikem řešit naléhavé sociálně-ekonomické či environmentální problémy, jako jsou např. vzrůstající nezaměstnanost, ochrana zdraví, imigrace, chudoba, či jen nedostatek bytů pro mladé rodiny nebo zachování životního prostředí.  

 

 

Subjekty sociálního podnikání (formy sociálních podniků) přinášejí alternativní přístupy a postupy, pokrývají mezery v nabídce služeb, působí v oblastech, kde komerční firmy selhávají z důvodu nedostatečné míry zisku. Nabízejí sociální služby nebo výrobky za nízkou cenu, nebo zcela zdarma. Jejich převažující úloha je v sociální a zdravotní péči a kulturní a vzdělávací programy.

„Sociálním podnikem v českých podnikatelských podmínkách může být osoba, která samostatně výdělečně činná, nebo družstvo, občanské sdružení, obecně prospěšná společnost, ale také společnost s ručením omezeným která v zásadě vykonává aktivity směřujícími k veřejnému prospěchu.“21

Družstva: na družstvo je pohlíženo jako na podnikatelský subjekt, který vzniká podle Obchodního zákoníku.22 Právnickou osobu s neuzavřeným počtem členů založenou za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních či jiných potřeb svých členů. Členy mohou být fyzické i právnické osoby, každý člen se musí na činnosti družstva podílet majetkově – základním vkladem. Mezi charakteristické znaky patří dobrovolnost členství, rovnost všech členů, závazek k aktivitě v družstvu, solidární podílení se na výsledcích činnosti družstva a to jak na výsledcích pozitivních, tak na hrazení případných ztrát.

 

Občanská sdružení - občanská sdružení se nezakládají proto, aby dosahovali zisku. Důvodem pro získávání finančních vlastními komerčními aktivitami je zajištění prostředků na vlastní projekty a poslání. Jejich výdělečná činnost sice není zakázána, ale nesmí však být hlavním cílem, ale pouze prostředkem k dosažení jeho cíle.23 Občanské sdružení je často využíváno jako právní zakotvení obecně prospěšných činností a neziskových organizací.

 

Obecně prospěšné společnosti - jsou zakládány ve smyslu zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. „Obecně prospěšná společnost poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby a její zisk nesmí být použit ve prospěch zakladatelů nebo zaměstnanců, ale je zpět vložen do těch činností, pro které byla společnost založena. Působí zejména tam, kde se soukromým firmám nevyplatí podnikat: v oblasti kultury, sportu, volného času, vzdělávání, zdravotnictví, v sociálních službách, v oblasti ekologie, komunitního rozvoje i občanskoprávní osvěty;“ 24

 

Nadace a nadační fondy - jejich činnost je zaměřena zejména na dosahování obecně prospěšných cílů: „rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic, rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu.“ 25 

 

Z hlediska našich právních forem můžeme za sociální podniky také považovat církevní právnické osoby, jako podniky poskytují humanitární a charitní služby.

 

 

 

Jak jsem již uvedla, Česká republika nemá pevně vymezené právní formy sociálního podnikání, do této oblasti mohou spadat různé typy organizací, přesto ale všechny organizace sociálního podniku se shodují na stejných principech. Dodržování těchto principů by teoreticky mělo být do jisté míry součástí fungování běžných komerčních firem (především pokud se týká principu sociální zodpovědnosti a ohledu na sociální soudržnost v místě působení.) U sociálního podnikání představuje naplňování těchto principů primární důvod samotné existence podniku. Zde uvádím výčet některých principů, které jsou projevy sociálního podniku podle publikace Manuál pro přežití sociálního podnikatele:

 

* Sociálně- společenský nebo obecně prospěšný cíl, který má sloužit podnikání,

* přítomnost obchodních, ekonomických a finančních rizik, která provázejí podnikání,

* vícezdrojové financování, umožňující vedle dostatečného podílu vlastních tržeb využívat i dalších veřejných a soukromých zdrojů,

* stojí na sociálních a podnikatelských cílů a motivů,

* úzké sepjetí a vliv na místní a regionální rozvoj, životní prostředí (udržitelný život v krajině),

* využití netradičních možností a kombinací podnikatelských vizí a nápadů,

* vysoká inovativnost a přizpůsobivost měnícím se podmínkám podniku (Svaz českých a moravských výrobních družstev. 26

 

Od klasické byznys sféry se sociální podnik liší zejména vnímáním zisků a jeho použitím. Peníze jsou v sociálním podnikání chápány jako prostředkem sociálního poslání. Sociální podnik se vyznačuje jako „ne-pro-zisk“, což neznamená, že sociální podnik neusiluje o dosažení zisku, ale o to, že zisk není prioritou. Případný zisk, který podnik vyprodukuje, následně opět použije k rozvoji aktivit podniku, a pro potřeby místní komunity. 

 

 

Nejen vznik a rozvoj sociálního podniku, ale také jeho udržitelnost je podporována v rámci dotačních a grantových titulů, které ve stručnosti uvádím v následujícím seznamu:

 

* Evropská unie prostřednictvím MPSV ČR v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (OPLZZ) a Integrovaného operačního programu.

* Granty poskytovanými soukromými donátory či nadacemi.

* Dotace poskytovanými krajskými úřady či obcemi.

* Dotace v rámci aktivní politiky zaměstnanosti, např. dotace na podporu chráněných dílen a chráněných pracovních míst, částečnou úhradou provozních nákladů v rámci pracovní rehabilitace. 27

Na podporu rozvoje sociálního podnikání mohou sociální podniky využívat podporu sponzorů, které mohou být jak finanční, tak naturální ve formě například dobrovolnické práce. 

 

 

Společenská odpovědnost firem je dobrovolný závazek firem chovat se v rámci svého fungování odpovědně k prostředí i společnosti. Společensky odpovědné firmy staví na první místo plnění legislativních požadavků a poté nad jejich rámec dobrovolně uplatňují odpovědné chování. Jednoduše řečeno je to kontinuální závazek podniku chovat se eticky a přispívat k ekonomicky udržitelnému růstu a zároveň se zasazovat o zlepšování kvality života zaměstnanců a jejich rodin, stejně tak jako lokální komunity a společnosti jako celku.  Výsledkem je pozitivní vliv na společnost a zároveň prospěch a konkurenční výhoda pro firmu.

Společenská odpovědnost firem je trendem, který apeluje na změnu orientace firem z krátkodobých cílů na dlouhodobé, z maximálního zisku na optimální. Tyto firmy se chovají tak, aby zohledňovaly svého vnitřního i vnějšího okolí, aby přispívaly k celkovému zlepšování stavu společnosti v rámci, i nad rámec svého komerčního působení. 

 

Fenomén sociálně odpovědného chování se opírá o aktivity:

 

* v ekonomické oblasti – jako např. vypracovávání a využívání etického kodexu podnikatelského chování firmy, uplatňování principů řízení (corporate governance), odmítání korupce, korektní vztahy k zákazníkům, dodavatelům, investorům apod.,

* v sociální oblasti – jako např. dodržování pracovních standardů, nabídka kvalitní podnikové sociální politiky (zaměstnanecké benefity), investice do slaďování rodinného a pracovního života zaměstnanců, podpora místních aktivit (například dětí v základních školách, podpora pořádání sportovních či kulturních pořadů, pomoc handicapovaným či seniorům apod.), 

* v environmentální oblasti – jako např. dodržování ekologické firemní politiky, ochrana přírodních zdrojů apod.

Toto vyžaduje posun pohledu sociálních firem na vlastní společenskou roli z úrovně „profit only“, tedy pouze zisk, na úroveň širšího kontextu tří Pé: People, Planet, Profit, Tedy nejprve lidé, pak planeta, pak až zisk.28

 

Dílčí závěr:  Sociální podnikání není jen výsadou neziskových organizací, ale mohou to být konkurence schopné a velmi úspěšné podnikatelské subjekty.