Domácí násilí

Zdroj: Rektořík. J. aj. Organizace neziskového sektoru, str. 16

 

V pravé dolní části trojúhelníku je umístěn trh neboli soukromý ziskový sektor (1. sektor), pro který je charakteristický, že funguje na bázi privátního soukromého sektoru. Organizace působící v tomto sektoru jsou financovány z příjmů z prodeje statku, ekonomika je zde tažena kapitálem a hlavním jejím hybatelem je získat zisk. 

V horní části trojúhelníků je umístěn neziskový veřejný sektor, neboli stát (2. sektor), vymezen také jako neziskový, formalizovaný, veřejný sektor. Pro tento sektor je charakteristické financování z veřejných financí a jeho řízení a spravování lze pouze skrze stát na principu nedobrovolné solidaritě prostřednictvím výběru daní a poplatků.

V levém rohu trojúhelníku sídlí komunity (4. sektor) neboli domácnosti, rodiny, přátelské, sousedské a další skupiny bez legislativního rámce. Sektor domácností se vyznačuje jako neformalizovaný, soukromý a neziskový. Jeho cílovou funkcí není touha po zisku, ale potřeba osob uživit se, která je založena na principu mezigenerační solidarity, tradice a morálky. Současný ekonomický stav z těchto principů však ustupuje. 

 

Uprostřed velkého trojúhelníků je vykreslen vnitřní trojúhelník jako sídlo nestátních neziskových organizací (3. sektor). Třetí sektor se nachází v prostoru mezi státem, trhem a jednotlivými skupinami občanů. Subjekty tohoto sektoru můžeme označit za neziskové, soukromé a formalizované. Ekonomika je zde „tažena prací” a hlavním hybatelem ekonomiky není dosažení zisku, ale potřeba lidí sdružovat se a zakládat různé organizace za účelem dosažení společného užitku. K organizacím tohoto sektoru řadíme družstva, asociace, vzájemné společnosti a nadace, které bývají nazývány též jako „čtyři pilíře” sociální ekonomiky.

 

 

Tyto čtyři pilíře sociální ekonomiky vyhodnocujeme také jako formy sociálního podnikání, do jehož základního členění připadají družstva, asociace, vzájemné společnosti a nadace. Tyto subjekty tohoto sektoru nabízejí služby, které veřejný sektor nedokáže v plné míře a kvalitě realizovat, anebo které nejsou pro soukromý ziskový sektor z hlediska ziskovosti dostatečně atraktivní. Jedná se především o služby nabízející pracovní uplatnění pro sociálně znevýhodněné skupiny občanů.13

 

 

Sociální ekonomika je zastřešujícím pojmem sociálního podnikání, a je nezbytné pro její přesnější pochopení uvést její principy, jelikož její charakteristika není zcela jasně vymezena, jak jsem uvedla v předchozích definicích. Těmito základními principy se řídí všechny organizace sociální ekonomiky, i přes její organizační rozdílnost. Hlavní principy sociální ekonomiky jsou především:[ocasek4]

1. Solidarita,

2. vytváření pracovních míst, pro kvalitnější život a nabízí vhodný rámec 

pro nové formy podniku a práce,

3. důležitá role v místním rozvoji a sociální soudružnosti,

4. sociální odpovědnost,

5. demokracie,

6. zlepšení stability ekonomických trhů,

7. priority a strategické cíle EU (soudružnost, plná zaměstnanost, boj proti chudobě a vyloučení ze společnosti.

Další charakteristické rysy sociální ekonomiky její tvůrci[ocasek5] považují: 

 

1. Spojení ekonomických aktivit a sociálních užitků,

2. samospráva a autonomie na státu (případně i na trhu),

3. privátní povaha (nestátní) povaha subjektů,

4. demokratické rozhodování na principu 1 člen-1 hlas,

5. účast na trhu s ne-pro-ziskovými cíly a neziskovými užitky, (částečná nebo plná redistribuce zisku),

6. vazba na zdroje a užitky na lokální a regionální úrovni.

 

Autorka Dohnalová, se na pojem sociální ekonomiku dívá jako na: „prostor, kde se vzájemně prolínají snahy o ekonomickou efektivitu a konkurenceschopnost s principy sociální odpovědnosti, soudržnosti a principy podpory regionálního rozvoje.“ 14Tuto definici lze rozšířit o oblast působení sociální ekonomiky podle autorky  Hunčové15, která zařazuje sociální ekonomiku do oblasti působení samosprávných, ne-pro-ziskových ekonomických subjektů soukromé povahy s demokratickými prvky rozhodování, tj. na oblast personálního sdružení osob, kteří se snaží o dosažení sociálních cílů prostřednictvím ekonomické činnosti s účastí na trhu. Takové aktivity nejen zajišťují vzájemně prospěšné a podpůrné cíle, pro které se členové sdružili, ale vytváří společenský konsensus a mají výrazné pozitivní sociální dopady do okolí, zejména na lokální a regionální úrovni.

 

 

 

Mimo sociálně-ekonomické filosofické úvahy, jejichž původ lze dosledovat až k antickým myslitelům, je koncept sociální filosofie v evropském kontextu patrný již od 19. století. Myšlenka sociální ekonomiky v moderním pojetí se u nás formuje v době zcela nedávné, a to zhruba v průběhu posledních dvou dekád[ocasek6]. Navazuje však na hmatatelné zkušenosti s činností v této oblasti, která byla u nás přerušena s druhou světovou válkou a např. ve Spojeném království je reprezentována činností družstva v anglické Rochdale, které vzniklo již v roce 1944. 

V evropském prostoru můžeme za formální začátek rozvoje v této oblasti považovat vydání Charty sociální ekonomiky v osmdesátých letech dvacátého století a související národní aktivity. Mezi nimi zaujímají význačné místo především zakotvení pojmu sociální ekonomika do francouzské legislativy v roce 1981 a uznání speciálního statusu sociálních družstev italským parlamentem o deset let později

Východiska k myšlenkovému ukotvení sociální ekonomiky lze v našem prostředí hledat v pracích Aloise Rašína a dalších představitelů politického a ekonomického myšlení období první republiky (Syrovátková 2010).

 

 

Dílčí závěr:  Sociální ekonomiku považuji za …..

8 Sociální kapitál je souhrn pozitivních vazeb a vztahů  a kontaktů mezi jednotlivci ve společnosti, komunitě, soudržnost.

9 Hunčová, M. Knihovnička projeku. 7.díl. Sociální ekonomika v Evropě a ve světě. Bruntál: Vlastenecký poutník, 2008.

10 Sociální ekonimoka v evropském kontextu, Akademické nakladatelství CERM v Brně, 2006, ISBN80-7204-428-1, str.13.

11 Hunčová, M. Ekonomický rozměr občanské společnosti. Ústí nad  Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2008. Schéma je upraveno autorkou Hunčovou podle Haláska a Pestoffa.

12 Sociální podnikání 2010

 

13 Sociální podnikání 2010, syrovátková str 19-20

14 Dohnalová 2006

15 Hunčová, 2007