Sociální ekonomika je vyjádřena zejména skrze pojmy: občanská ekonomika, ne-pro-zisková ekonomika operující na rozhraní tržního a netržního sektoru, považována také jako třetí sektor, jak jej definují autoři předchozích definic. Autorka Hunčová označuje sociální ekonomiku jako sociotvornou. tj. ekonomiku s pozitivními efekty na sociální soudružnost a sociální kapitál8. I když se sociální ekonomika pohybuje na trhu, je to ale ekonomika tažená prací, na rozdíl od ziskově orientované ekonomiky tažené kapitálem. 9
Jako na koncept třetího sektoru nahlíží též autorka Syrovátková a popisuje jej následujícím způsobem „Třetí sektor označuje veřejný prostor, ve kterém se nacházejí subjekty oddělené od státu a od trhu, a jejichž činnost nespočívá zejména v dosahování zisku. Ve třetím sektoru lidé dobrovolně zakládají organizace, které ve svých činnostech propojují ekonomické a sociální záměry. Mají významnou úlohu v místních podmínkách, neboť bezprostředně reagují na konkrétní problémy a na potřeby občanů. Ekonomické změny, ale i růst sociálních problémů vyžaduje nová řešení a instituce. Třetí sektor na rozdíl od sektoru státního a sektoru tržního, představuje nejrozmanitější formy činností, které většinou mohou fungovat nezávisle na státu a jeho mocenských orgánech.“10
Pro objasnění tohoto konceptu využijí dle Hunčové Pestoffův model sociálně ekonomického prostoru, nazývaným podle autora Trojúhelníkem sociálního mixu (Welfare Mix). Třetí sektor (sektor neziskových organizací) je zobrazen trojúhelníkem v prostoru uprostřed kruhu, ve zbývajících částech (vnějších rozích) je občanský samosprávní sektor, kde se nacházejí subjekty „sektorového mixu“.11 Pestoff v tomto modelu dělí národní hospodářství do jednotlivých sektorů:
1. podle kritéria financování na sektor ziskový a neziskový,
2. podle kritéria vlastnictví na sektor soukromý a veřejný a
3. podle míry formalizace na sektor formální a neformální. 12
Schéma č. 1[ocasek2]: Model socio-ekonomického prostoru jako trojúhelník sociálního mixu [ocasek3](Welfare Mix Triangle) podle švédského ekonoma Victora A. Pestoffa:
Zdroj: Rektořík. J. aj. Organizace neziskového sektoru, str. 16
V pravé dolní části trojúhelníku je umístěn trh neboli soukromý ziskový sektor (1. sektor), pro který je charakteristický, že funguje na bázi privátního soukromého sektoru. Organizace působící v tomto sektoru jsou financovány z příjmů z prodeje statku, ekonomika je zde tažena kapitálem a hlavním jejím hybatelem je získat zisk.
V horní části trojúhelníků je umístěn neziskový veřejný sektor, neboli stát (2. sektor), vymezen také jako neziskový, formalizovaný, veřejný sektor. Pro tento sektor je charakteristické financování z veřejných financí a jeho řízení a spravování lze pouze skrze stát na principu nedobrovolné solidaritě prostřednictvím výběru daní a poplatků.
V levém rohu trojúhelníku sídlí komunity (4. sektor) neboli domácnosti, rodiny, přátelské, sousedské a další skupiny bez legislativního rámce. Sektor domácností se vyznačuje jako neformalizovaný, soukromý a neziskový. Jeho cílovou funkcí není touha po zisku, ale potřeba osob uživit se, která je založena na principu mezigenerační solidarity, tradice a morálky. Současný ekonomický stav z těchto principů však ustupuje.
Uprostřed velkého trojúhelníků je vykreslen vnitřní trojúhelník jako sídlo nestátních neziskových organizací (3. sektor). Třetí sektor se nachází v prostoru mezi státem, trhem a jednotlivými skupinami občanů. Subjekty tohoto sektoru můžeme označit za neziskové, soukromé a formalizované. Ekonomika je zde „tažena prací” a hlavním hybatelem ekonomiky není dosažení zisku, ale potřeba lidí sdružovat se a zakládat různé organizace za účelem dosažení společného užitku. K organizacím tohoto sektoru řadíme družstva, asociace, vzájemné společnosti a nadace, které bývají nazývány též jako „čtyři pilíře” sociální ekonomiky.
1.3.1 Čtyři pilíře sociální ekonomiky
Tyto čtyři pilíře sociální ekonomiky vyhodnocujeme také jako formy sociálního podnikání, do jehož základního členění připadají družstva, asociace, vzájemné společnosti a nadace. Tyto subjekty tohoto sektoru nabízejí služby, které veřejný sektor nedokáže v plné míře a kvalitě realizovat, anebo které nejsou pro soukromý ziskový sektor z hlediska ziskovosti dostatečně atraktivní. Jedná se především o služby nabízející pracovní uplatnění pro sociálně znevýhodněné skupiny občanů.13
1.4 Principy sociální ekonomiky:
Sociální ekonomika je zastřešujícím pojmem sociálního podnikání, a je nezbytné pro její přesnější pochopení uvést její principy, jelikož její charakteristika není zcela jasně vymezena, jak jsem uvedla v předchozích definicích. Těmito základními principy se řídí všechny organizace sociální ekonomiky, i přes její organizační rozdílnost. Hlavní principy sociální ekonomiky jsou především:[ocasek4]
1. Solidarita,
2. vytváření pracovních míst, pro kvalitnější život a nabízí vhodný rámec
pro nové formy podniku a práce,
3. důležitá role v místním rozvoji a sociální soudružnosti,
4. sociální odpovědnost,
5. demokracie,
6. zlepšení stability ekonomických trhů,
7. priority a strategické cíle EU (soudružnost, plná zaměstnanost, boj proti chudobě a vyloučení ze společnosti.
Další charakteristické rysy sociální ekonomiky její tvůrci[ocasek5] považují:
1. Spojení ekonomických aktivit a sociálních užitků,
2. samospráva a autonomie na státu (případně i na trhu),
3. privátní povaha (nestátní) povaha subjektů,
4. demokratické rozhodování na principu 1 člen-1 hlas,
5. účast na trhu s ne-pro-ziskovými cíly a neziskovými užitky, (částečná nebo plná redistribuce zisku),
6. vazba na zdroje a užitky na lokální a regionální úrovni.
Autorka Dohnalová, se na pojem sociální ekonomiku dívá jako na: „prostor, kde se vzájemně prolínají snahy o ekonomickou efektivitu a konkurenceschopnost s principy sociální odpovědnosti, soudržnosti a principy podpory regionálního rozvoje.“ 14Tuto definici lze rozšířit o oblast působení sociální ekonomiky podle autorky Hunčové15, která zařazuje sociální ekonomiku do oblasti působení samosprávných, ne-pro-ziskových ekonomických subjektů soukromé povahy s demokratickými prvky rozhodování, tj. na oblast personálního sdružení osob, kteří se snaží o dosažení sociálních cílů prostřednictvím ekonomické činnosti s účastí na trhu. Takové aktivity nejen zajišťují vzájemně prospěšné a podpůrné cíle, pro které se členové sdružili, ale vytváří společenský konsensus a mají výrazné pozitivní sociální dopady do okolí, zejména na lokální a regionální úrovni.
1.5 Historický rámec sociální ekonomiky
Mimo sociálně-ekonomické filosofické úvahy, jejichž původ lze dosledovat až k antickým myslitelům, je koncept sociální filosofie v evropském kontextu patrný již od 19. století. Myšlenka sociální ekonomiky v moderním pojetí se u nás formuje v době zcela nedávné, a to zhruba v průběhu posledních dvou dekád[ocasek6]. Navazuje však na hmatatelné zkušenosti s činností v této oblasti, která byla u nás přerušena s druhou světovou válkou a např. ve Spojeném království je reprezentována činností družstva v anglické Rochdale, které vzniklo již v roce 1944.
V evropském prostoru můžeme za formální začátek rozvoje v této oblasti považovat vydání Charty sociální ekonomiky v osmdesátých letech dvacátého století a související národní aktivity. Mezi nimi zaujímají význačné místo především zakotvení pojmu sociální ekonomika do francouzské legislativy v roce 1981 a uznání speciálního statusu sociálních družstev italským parlamentem o deset let později
Východiska k myšlenkovému ukotvení sociální ekonomiky lze v našem prostředí hledat v pracích Aloise Rašína a dalších představitelů politického a ekonomického myšlení období první republiky (Syrovátková 2010).
Dílčí závěr: Sociální ekonomiku považuji za …..
8 Sociální kapitál je souhrn pozitivních vazeb a vztahů a kontaktů mezi jednotlivci ve společnosti, komunitě, soudržnost.
9 Hunčová, M. Knihovnička projeku. 7.díl. Sociální ekonomika v Evropě a ve světě. Bruntál: Vlastenecký poutník, 2008.
10 Sociální ekonimoka v evropském kontextu, Akademické nakladatelství CERM v Brně, 2006, ISBN80-7204-428-1, str.13.
11 Hunčová, M. Ekonomický rozměr občanské společnosti. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2008. Schéma je upraveno autorkou Hunčovou podle Haláska a Pestoffa.
12 Sociální podnikání 2010
13 Sociální podnikání 2010, syrovátková str 19-20
14 Dohnalová 2006
15 Hunčová, 2007
thesis database fcsgsaxzvofbldToorpBtjshibec
(AbdgBlodo, 24. 4. 2021 3:05)