Domácí násilí stále rafinovanější
DOMÁCÍ NÁSILÍ STÁLE RAFINOVANĚJŠÍ
Jiří Sedlák
K ochraně ohroženého dítěte existují u nás i v zahraničí organizace. Také byly schváleny deklarace zaměřené na prospěch dítěte. Děti trpí nejrůznějšími škodlivými podněty z vnějšího prostředí, především sociálního charakteru. Většina institucí je však zaměřena na osvětu, na poradenskou činnost nebo má charitativní charakter.
Diagnóza poruch je určena psychologickým poradnám nebo psychiatrickým ambulancím. Otázka stresu a zátěže ve spojitosti s příznaky důsledků domácího násilí patří k jednomu z nejobtížnějších problémů současné psychologie, pedagogiky, fyziologie, a také endokrinologie.
Velmi závažné jsou důsledky působení stresu na zdravotní stav a činnost nejen člověka dospělého, ale zvláště dětí (V. Břicháček 1992). B. Lagerbäcková (1991) správně upozornila na to, že děti bývají také postihovány stresem nepřímo,a to zvláště tehdy, je-li napaden za jejich přítomnosti dospělý (např. matka nebo otec či sourozenec) a přímo, pokud jsou samy oběťmi domácího násilí.
S jistou nadsázkou můžeme říci, že v našich rodinách vládne kult násilí. Samozřejmě že ne ve všech. Existují i tzv. "vzorné rodiny", ve kterých převažuje rozumový styl řešení problémů.
Před pěti lety se v odborných a poradenských institucích začaly u nás sledovat a analyzovat příčiny i důsledky domácího násilí a závěry jsou jasné. Výskyt domácího násilí na ženách a na dětech podle údajů různých institucí a některých výzkumů (např. Bílý kruh bezpečí (1999-2000), Nadace Naše dítě (2001), Televize(2001) aj. kolísá ve velmi širokém rozmezí 0,01%-92,4%.Takovýto rozptyl údajů svědčí o různých metodických přístupech a o nejednotných způsobech interpretace.
Různé formy domácího násilí,především násilí psychického, jsou předmětem pozornosti celé řady státních i nestátních organizací, avšak jejich řešení je obvykle omezováno pouze na psychoterapeutické postupy. Posoudit frekvenci výskytu nejen domácího násilí na ženách, ale hlavně na dětech je obtížné a dosud se dělo nesystematicky a většinou pomocí hrubého odhadu. Proto jsou údaje často rozporné nebo se od sebe značně liší. Přispěla k tomu i skutečnost, že je u nás teprve od roku 1990 zavedena evidence CAN (syndrom týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte) v rámci výkaz o dispenzární péči.
Odhalené případy tvoří ovšem pouze nepatrnou část. Svědčí o tom údaje z krizového centra Nadace Naše dítě z roku 1998, kdy bylo zachyceno 28,7% případů syndromu CAN. Podle průzkumu v roce 1997 zná u nás tělesné tresty v rodinách 92,4%dotázaných. Z toho 39,7% se týká dětí, které byly trestány až na hranici trestného činu.
Naše zákony umožňují bohužel potrestat jen ty nejkřiklavější případy týrání dětí a z toho téměř vždy jen nejdrastičtější případy tělesného nebo sexuálního týrání.Případy psychického týrání jsou řídkou výjimkou.
Děti často přihlížejí domácímu násilí, které je páchané na jejich matkách. V televizním vysílání v květnu 2001 bylo uvedeno, že 52% domácího násilí svědčí o vysokém výskytu agrese v rodinách, neboť jde o promyšlený teror. U dětí byly zjištěny duševní poruchy ve 12,6%, poruchy chování ve 4,9% a kromě toho školní problémy v souvislosti s domácím násilím ve 2,8% případů.Na 10.000 dětí školního věku připadalo v roce 1980 až 2,5%, (tj.250 dětí) na různé poruchy chování. V současné době je např. v Anglii podle časopisu Lancet z 19. 5. 2000, domácí násilí daleko častější a vyskytuje se ve více než 30% rodin. Zahrnuje hlavně bití dětí i násilí páchané na ženách.
Odbornými pedagogy a psychology je domácí násilí považováno za velmi závažný společenský problém. Je to složitý společenský jev, který má mnoho podob a připouští proto různá hodnocení. Většina státních orgánů včetně orgánů činných v trestním řízení hodnotí v současné době u nás domácí násilí jako soukromou záležitost a pokud nedojde k vážnému poškození zdraví,aktivně nezasahuje.
Psychické formy domácího násilí se sice formálně odsuzují, ale málokterý je soudně projednáván a často se nedostane ani před přestupkovou komisi. Prokazuje se totiž velmi obtížně, protože většinou chybí přímí svědci a orgány je posuzují jako tvrzení proti tvrzení. Setkáváme se také s malým zájmem až nezájmem prakticky řešit důsledky domácího násilí u dětských lékařů, sociálních pracovníků, u členů přestupkových komisí i u soudců. Jen občas se objeví v denním tisku kratičká zprávička, jako např. 16.6.2001, že se v olomouckém kraji vyskytly během týdne dva případy psychického a fyzického týrání pětiletého dítěte.
Existují příznaky, podle kterých může pedagog či psycholog, případně dětský psychiatr poznat, zdali je nebo bylo dítě týráno. Avšak málokterý učitel a jen výjimečně sociální pracovník je zná a věnuje jim pozornost, aby před nimi ochránil dítě.
Prokázala se velmi úzká spojitost mezi příznaky domácího násilí a příznaky poruch ze zátěže a stresu. Psychická zátěž a stres je vnitřní stav jedince,pro který je typické silné emocionální vzrušení, negativní prožívání, doprovázené napětím.Jde o různé psychické stavy, s nimi nerozlučně spjaté psychické fyziologické reakce, vyvolané zátěžovými situacemi, jde o dlouze působící emoční tenze, o napětí, nejistotu,obavy,strachy,o nemožnost uspokojit potřeby či aktivně jednat (M.Bratská 1992,P. Kieholz a spol. 1981, A. Hladký 1978, K. Scheuch, G.Schreinicke 1983, 1986).
U trestaných dětí se nejčastěji vyskytují poruchy chování,školní problémy, některé duševní poruchy, výjimečně sebevražedné tendence. Mohou se projevit pouze některé stresové reakce, a to v různých kombinacích. Některé z nich mají přechodný charakter,jiné vyvolávají trvalejší změny v psychice dítěte. Dítě, které bylo vystaveno rodinnému stresu, vykazuje některé typické druhy reakcí, poruch nebo onemocnění. Projeví se navenek pouze tehdy,když není dítě schopné se stresem se vyrovnat. (L.C. Terr 1991). Potíže tzv. psychosomatického charakteru se mohou objevit i po delším období.
7. Sedlák, J.: Domácí násilí stále rafinovanější. Universitas, revue Masarykovy univerzity v Brně 34, 2002, č. 4, s.9-14.
Komentáře
Přehled komentářů
pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus pokus
Pokusný komentář
(Karel Novák, 11. 9. 2010 18:04)