Determinanty domácího násilí. Stres a zátěž nezletilých
Determinanty domácího násilí
Stres nezletilých
Jiří Sedlák
IV. Stres, zátěž
a domácí násilí
Co je to stres a zátěž ?
Stresem a zátěží je každý zásah, který porušuje rovnovážný stav organismu (J. Charvát 1969). Je to vztah mezi tím, co se od jedince požaduje, co se od něho očekává, co na něj z vnějšku doléhá a mezi tím, jak je pro daný požadavek vnitřně vybaven a motivován. Rozhodující pro hodnocení vlivu zátěže a stresu je tedy v každém případě subjektivní hodnocení konkrétní situace. Síla a závažnost stresu nemusí být závislá na síle podnětu. Je však plně závislá na jeho tzv. signálním významu nejen pro dospělého, ale i pro dítě (M. Machač, H. Machačová 1985). Stres vzniká z napětí nebo přepětí svalového, psychického nebo emocionálního (K. Wágner 1988).
Otázky stresu jsou zkoumány více než 80 roků odborníky nejrůznějších oborů. Je to velmi široká a značně složitá problematika Svědčí o tom nejen speciální časopis Journal of human stress (od roku 1975), další časopis Stress medicine (od roku 1987), ale i odborně zaměřená společnost (Stress and anxiety research society, od roku 1992).
Psychická zátěž a stres je vnitřní stav jedince, pro který je typické silné emocionální vzrušení, negativní prožívání, doprovázené napětím. Jde o různé psychické stavy, s nimi nerozlučně spjaté psychické a fyziologické reakce, vyvolané zátěžovými situacemi, o dlouze působící emoční tenze, o napětí, nejistotu, obavy, strachy, o nemožnost uspokojit potřeby či aktivně jednat (M. Bratská 1992, P. Kieholz a spol. 1981, A. Hladký 1978, K. Scheuch, G. Schreinicke 1983, 1986).
Poprvé byl použit pojem stres ve 14. století, později během druhé světové války (R.S. Lazarus 1993).
Otázka stresu a zátěže patří k jednomu z nejobtížnějších problémů současné psychologie, pedagogiky, fyziologie, a také endokrinologie. Velmi závažné jsou důsledky působení stresu na
zdravotní stav a činnost nejen člověka dospělého, ale zvláště dětí (V. Břicháček 1992). B. Lagerbäcková (1991) správně upozornil na to, že děti bývají také postihovány stresem nepřímo, a to tehdy, je-li napaden za jejich přítomnosti dospělý (matka nebo otec či sourozenec) a přímo, pokud jsou samy obětmi domácího násilí.Také účinky zátěže a stresu se zkoumají více než 80 roků.
Výzkumy prováděli fyziologové, patofyziologové, biochemici, také morfologové, endokrinologové, kliničtí pracovníci a kromě toho i pedagogové a psychologové. Přesto zůstává do dnešní doby neobjasněná hranice mezi normální zátěží a stresem každodenního života a mezi takovou stresovou zátěží, která je již hraniční nebo dokonce nadměrná až patologická (F. Kölbel, F. Vančura 1977).
O problematice zátěže, přetížení, stresu, únavy u dospělých jedinců existuje vyčerpávající systém poznatků, které vycházely z terénních i laboratorních výzkumů. Příspěvky se objevují ve čtvrtletníku "Work and stress", v odborných časopisech, sbornících i v denících. Čas od času jsou k dispozici monografie o zátěži a stresu.
Výsledkem působení stresu jsou velmi reálné fyzické a psychické příznaky jako bolesti hlavy, vyrážky, vředy, poruchy trávení, bolesti břicha, poruchy spánku aj. Násilnické prostředí si vybírá daň i na nemluvňatech a kojencích. Bohužel někteří dětští lékaři nemají zkušenosti s domácím násilím, takže i zře- telné příznaky bagatelizují (M. Bentacourtová 1997).
Psychická zátěž a stres z vývojového hlediska byla zkoumána do roku 1976 velmi zřídkakdy. Z 10.000 prací o stresu jí bylo věnováno pouze pět studií, tj.0,05% (R.Kostolanský,J.Senka 1983). Jen málokteré z prací o zátěži a stresu byly zaměřeny na otázky, jak stresové a zátěžové situace prožívají děti, jaké u nich mají následky. O tom, jak žhavé jsou otázky zátěže a stresu, případně
i únavy, svědčí rozsáhlé bibliografické přehledy odborné a populárně vědecké literatury. Např. k problematice stresu shromáždil Hans Selye do roku 1976 na 10.000 údajů. V letech 1980-1985 vyšlo dalších 7.000 publikací o stresu,zátěži a únavě. Zdálo by se, že jsou již všechny poznatky známé. Není tomu tak, i když bylo v posledních dvaceti letech vykonáno mnoho zcela
originálních experimentů,zvláště v oboru endokrinologie,hygieny, psychologie a pedagogiky. Přesto stále existuje velké množství oblastí, ve kterých nebyla aplikace informací o stresu a zátěži
realizována.
Patří k nim i příčiny vzniku, důsledky působení stresu a zátěže u nezletilých.Problemetika je složitá a mnohotvárná,neboť jde o multifaktoriálně podmíněné jevy, které mají závažnou
praktickou stránku (G. Geréb 1978).
Zátěž a stres je nedílnou součástí života každého člověka. S běžným stresem a zátěží se dokáže člověk úspěšně vyrovnat. V současné době však vzrůstá nejen počet, ale i vážnost situací, které stresují dospělé i děti. Mnozí z nich je bohužel nedokáží překonat a dochází pak u nich k různým poruchám a poškození jejich organismu. C. Widomová (2000) zjistila, že ještě čtyři roky po násilí na dítěti, tyto děti nesly následky poškození psychiky. Dětské trauma má dlouhodobý účinek. Na obtíže s vyrovnáváním se s násilím u dětí poukazují Z. Matějček a M. Pokorná (1998), V. Schreiber a spol.(1985), G.Schreiberová a U. van Bergen (1997).
V. Determinanty domácího násilí
Hlavní příčina domácího násilí je v nekvalitním otci či v nekvalitní matce. Rodič, který prožívá problémy, týkající se jeho osobnosti se vybíjí na dítěti. Důsledky týrání závisí na věku dítěte, protože vliv týrání se projevuje různě v různém období, v němž je vystaveno týrání nebo nepříznivým životním okolnostem. Uvedená fakta si neuvědomují ani soudci ani sociální pracovníci eni lékaři
A. Nepřítomnost rodiče
Nepřítomnost jednoho z rodičů, často i jen krátkodobá, vyvolává stresovou reakci, a to tím zřetelnější, čím je dítě mladší. Malé dítě reaguje citlivě na situaci, kdy je např. umístěno v nemocnici. Pokud se dítě cítí bez přítomnosti otce u matky bezpečně, je v její společnosti spokojené, pak je lhostejné, zda s ním matka zachází zhovívavě nebo nikoli.Avšak, pokud není dítě v otcově přítomnosti spokojené, když matka přítomna není, pak nastává jiná situace. Zde velmi záleží na tom, zda se otec chová agresivně, zda užívá vulgárních slov, zda dítě trestá psychicky nebo tělesně. Dítě pak spokojené není a vzniká u něho stres (P. Leachová 1998).
B. Profese rodičů
Průzkumy ukázaly, že původci násilí se vyskytují u dělníků, středně i vysokoškolsky vzdělaných rodičů. Trestné činy pedagogů jsou sporadické, ale existují. Závislost mezi domácím násilím a mezi profesí nebyla prokázána.
C. Handicapované dítě
Narození handicapovaného je pro většinu rodin dítěte zcela nečekané. Nastane-li však tato situace, komplikuje to pro rodinu vyhlídky do budoucna. Matka i otec jsou nešťastní, zoufalí, také podléhají smutku, pocitům beznaděje a viny. Někteří odmítají takového jedince a nepřijmou ho vůbec. Taková situace bývá mnohdy počátkem pro dlouhou cestu, kterou musí nyní celá rodina zvládnout. V každém případě vstoupila do jejich života nezvyklá skutečnost, s níž jsou spojené dalekosáhlé změny, které najednou vytvářejí hlubokou krizi v sebehodnocení a v sebevědomí matky či otce nebo obou. Rovněž vzájemné vztahy rodičů bývají vystavovány těžkým zkouškám, jež mohou vyústit až do rozchodu manželů, většinou vedou ke vzniku hádek a v ojedinělých případech k týrání nechtěného dítěte.
Také zdraví sourozenci jsou domácí atmosférou doma značnězatěžováni a stresováni, neboť postižený sourozenec, ať již kojenec či větší dítě vyžaduje mnoho času a potřeby ostatních dětí jsou víceméně zanedbávány. Jeho bratři nebo sestry mohou být též zapojováni do nepřiměřených úkolů spojených s péčí o defektní dítě. To vede k předčasnému vyzrávání, které neodpovídá ani jejich věku ani jejich schopnostem a možnostem. Odhalení nesnází jedince a jejich správné hodnocení tvoří základní předpoklad účinného speciálně výchovného působení je nezbytné zkoumat, jak rodiče s dítětem zacházejí, zda nedochází k domácímu násilí a to na základě psychologického, případně psychiatrického vyšetření dítěte. Je třeba přitom brát v úvahu
odchylky od reakcí jiných dětí v běžných konkrétních nebo i mimořádných situacích, aby bylo možno postihnout skutečnost, a to i specifičnosti dítěte v sociálních vztazích. Základním úkolem odborníků je včasnost pedagogické diagnózy, tzn. Odhalení nesnází daného jedince vzhledem k možnému domácímu násilí. Pojem domácího násilí je složitý a slouží pro adekvátní stanovení
odchylných projevů od normy, a to ve spojitosti s působením faktorů domácího násilí různé závažnosti. Je to tím obtížnější, čím je příznak méně zřetelný. Závažnější projevy tělesného násilí lze odhalit zpravidla snadněji. Zdeněk Matějček (1987, 1988), u dětí zaznamenal stav napětí, úzkosti, nejistoty a z toho vyplývající obranné reakce. Při zjištění podezřelých symptomů je zapotřebí sledovat pozorně a dlouhodobě ty děti, které vykázaly nápadné opoždění a výrazné nedostatky. V těchto případech je rovněž nutno diagnostikovat rodinné prostředí, kvalitu výchovného působení dospělých na dítě.
D. Životospráva
Rodiče jsou často příčinou nesprávné životosprávy dítěte, neboť ráno odejdou brzy do práce a dítě nesnídá, konzumuje první jídlo až v poledne v družině nebo odpoledne doma. Takový režim jídla je po čase příčinou nejrůznějších nejen zdravotních, ale i psychických potíží dítěte.
E. Absence dozoru
Shon a spěch je typický pro dnešní podnikatele a manažery. Na dítě působí stresově. V těchto rodinách bývá dítě většinou ponecháváno bez dozoru celé hodiny i dny. Souvisí obvykle se zanedbáváním výchovy, neboť rodiče se s dítětem neučí, nekontrolují ho, stále spěchají a odměřují dobu, po kterou se zabývají dítětem. Potřeby dítěte, zvláště kulturní, citové apod. nejsou dostatečně uspokojovány. Nezájem rodičů je tzv. pasivním druhem psychického násilí.
F. Nedostatek financí
Finanční problémy rodiny nejsou dnes zanedbatelné. Každá desátá rodina má nižší měsíční příjem než 8.000,-Kč. Zhruba čtvrtina našich domácností pobírá měsíčně méně než 15.000,-Kč. U téměř poloviny domácností se měsíční příjmy pohybují kolem 20.000,-Kč (J. Keller 2001). Nedostatek peněz v rodině vždy vyvolává neshody, konflikty a hádky rodičů za přítomnosti dětí. Pokud dítě vyžaduje koupit např. dražší hračku nebo pamlsek a z finančních důvodů mu jej nemohou rodiče koupit,vzniká u dítěte stresová reakce.
G. Silné podněty
Neočekávané silné fyzické nebo psychické podněty působí na dítě jako stresory. Týká se to např. velmi hlasité hudby, hádavéh způsobu komunikace mezi rodiči, krutých nebo neobvyklých tělesných či psychických trestů apod. Tělesné tresty se dříve považovaly za účinný a běžný prospědek rodinné výchovy. Současné pedagogické vědy právěm tělesné tresty zavrhují. Avšak v rodinách se velmi často setkáváme s tím, že rodiče bijí dítě po zadku rukou nebo vařečkou, pohlavkují je nebo je fackují za trojku nebo čtyřku ve škole, vyskytují se i případy, kdy dítě musí za trest klečet hodinu i více. Silným stresem je pro dítě i případ, kdy se rodiče před ním pobijí. Dítě např. v poradně vypoví, že taťka mamku napadal, házel po ní botama, vyléval na ni kyble vody, bil ji botama po hlavě. V některých případech jde o přesouvání agrese z partnerky na dítě, když např. matka z domácnosti odejde a otec dostane dítě do výchovy.
Silné psychické nátlaky jsou daleko frekventovanější než si veřejnost uvědomuje. Skrytá intenzivní psychická agrese se nazývá mobing. Projevy takové agrese mohou být různé. Otec nebo matka dítěti stále jen poroučí, zuří a dělá kravál, vyhrožuje, diktuje, kritizuje, vyhazuje z bytu. Rodiče na sebe křičí před dítětem. Křik se hodnotí jako typ slovní agrese. Jde o nadbytečné stresy,kdy se křičí pro každou maličkost. Svědčí to o nezdravém charakteri rodinné výchovy (T. Novák 1996, L. Monatová 2000).
H. Nevhodný styl výchovy
Nevhodný styl výchovy považují pedagogové za chronicky zátěžový. Upozorňují na to, že se odráží v aktuálním životě dítěte (V. Břicháček, O. Mikšík 1982). Jde o jednostranný tzv. vojenský, nařizovací a trestající, direktivní styl výchovy. Otec přijde k dítěti jako k vojákovi, vysype mu na zem školní tašku nebo mu vyhází jeho věci ze skříně na podlahu několikrát za týden nebo mu zavede sešit úkolů a každý den kontroluje a trestá nesplněné úkoly. To nelze hodnotit jako výchovné akce. Jde o projev silné agrese vůči dítěti psychického rázu (M. Pospíšil 1996). U dítěte vznikne stres i tehdy, když otec nebo matka zabaví z trestu jeho oblíbené hračky, knížky, kazety, oblečení (P. Leachová 1998). Mnohý rodič reaguje na různé stresové podmínky agresivitou vlivem hyperfunkce noradrenalinu /NA/ a dopaminu /DA/. Systém NA má ergotropní funkci, tj. je aktivačním systémem, který mobilizuje rezervy organismu. Také DA systém vyvolává hyperaktivitu organismu, která se projevuje častou agresivitou. Avšak jakýkoli typ agresivního chování, ať už jde o typ fyzického nebo psychického násilí, působí na dítě jako stresová situace (B. Jakoubek 1978).
CH. Špatné vztahy mezi rodiči
Rodiče se mnohdy snaží zachovat rodinu, jen aby děti Rodiče se mnohdy snaží zachovat rodinu, jen aby děti netrpěly jejich rozchodem. Jde o jeden z četných nesprávných mý tů: je prý lépe snášet v rodině peklo, jen aby zůstala rodina zachována. Děti jsou peklem těžce neurotizovány a poznamenány ve svém budoucím vývoji, neboť až dospějí a založí vlastní rodinu, b budou řešit problémy podobným způsobem jako předtím jejich rodiče. Zoufalá snaha udržet rodinu je za takové situace vysoce problematická. Sousedi se tváří, že nic nevidí a nic neslyší. Pokud je rodina poznamenána stálým vyčítáním, ponižová ním, zesměšňováním a poklud to dítě léta vidí a slyší, že je jeden z rodičů stále podrážděný, vzteklý a druhý rodič je pořád nešťastný, není to pro vývoj dítěte dobré (T. Novák 2001).
Obavy dítěte ze zhoršených vztahů mezi rodiči vyvolávají u citlivějších dětí stres. Záleží na vztazích, které panují mezi jednotlivými členy a na správném výchovném působení na dítko. Je
to nadmíru závažná etapa, která přispívá k vrůstání dítěte do společnosti, což se projeví především v dalších obdobích jeho života. Ročně ztrácí kontakt s otcem nebo matkou na 30.000 dětí kvůli rozvodu a vlivem nedobrých vztahů rozcházejících se partnerů. (E. Bakalář 2001).
Každý rok je odhadem 3-10 milionů dětí svědkem domácího násilí. Když se rodiče hádají, děti mohou být zraněny předměty, kterými po sobě rodiče házejí. Jsou popsány případy, kdy matka držela v náručí malinké dítě, když ji napadl její rozzuřený opilý muž. Děti jsou přítomny v 41-50 % domácností, ve kterých policie zasahuje proti domácímu násilí. Někdy je dítě ve vedlejší místnosti, ale po hádce vidí peřiny polité gulášem, oblečení polité octem, stěnu politou kávou. Děti vystraší, když slyší každý den křik rodičů a obviňování matky, že není dobrou matkou (M. Betancourtová 1997).
I. Sociální izolování dítěte
Někteří rodiče izolují své děti od kamarádů za trest, případně jsou někdy v pozadí národnostní nebo rasové předsudky. Sociální izolace dítěte je vždy velmi škodlivá a vyvolává u něho velmi silnou stresovou reakci, která může zpomalit nebo zabrzdit psychický vývoj dítěte na určitou dobu. Taková izolace je také omezováním jeho práv. Kvalifikuje se jako agresivní typ manipulace s dítětem. Stává se,že jeden rodič po rozvodu omezuje styk dítěte s druhým rodičem nebo s nejbližšími příbuznými, např. s prarodiči, strýci a tetami (J. Kunová 2000, L. Bartoš 1998, K.Schuhmacherová, M.Pospíšil 1996, M. Betancourtová 1997).
Snaha, vyloučit druhého rodiče ze styku s dítětem zabere mnoho času a energie. Účelnější je zařídit, aby podmínky styku s druhým rodičem byly volným pokračováním rodinného vztahu. Rodi- čovské vztahy k dítěti je třeba zachovat. Je možno dohodnout, aby druhýá rodič měl dítě vcelku delší dobu, např. týden o vánocích, týden o pololetí, i dvakrát po 14 dnů během školního roku. Pro dítě je krajně nepříznívá situace, kdy je pro jednoho z rodičů rozvod příležitostí konflikt udržovat nebo prohlubovat a snahou činnost sopciálního oddělení by měla směřovat k tomu, aby taková situace vůbec nenastala (Z. Matějček, Z. Dytrych 1996).
Je důležité, aby dítě mělo dostatek volnosti, ale také stanovené hranice, v nichž se může pohybovat.