Determinanty domácího násilí. Příznaky III.
Determinanty domácího násilí
Příznaky III.
Jiří Sedlák
8. Symptomy syndromu posttraumatického stresu
Šok se symptomy posttraumatické stresové poruchy odborníci považují za specifickou formu úzkosti po traumatizující stresové události. Vyvolávají jej i vzpomínky na určitou událost nebo na sen s obsahem určitého stresu, jež narušuje koncentraci pozornosti. Tato porucha může vzniknout bezprostředně po události nebo i s časovým zpožděním po jisté i dost dlouhé době (R. Midgley 1998). U hrubších podob psychického nebo fyzického domácího násilí vzniká stresová porucha později, dodatečně. Je velmi zajímavé, že přitom nejen oběť, ale i pachatel sám rozsah i stupeň násilí minimalizují. Pokud se při psychologickém vyšetření od sebe odlišuje verze oběti a pachatele, je třeba je posuzovat tak, že pravda je vždycky ještě horší než závažnější líčení násilí (BKB 1999).
Syndrom posttraumatického stresu se jako důkaz neuznává, i když je pro poruchy psychiky dítěte velmi závažný.
Anxieta (reakce na hrozbu) zhoršuje výkon, zvláště v zátěžových podmínkách, a to nejen tehdy, když je trvalým znakemosobnosti, nýbrž dokonce i tehdy, když se vyskytuje jen v určitých situacích (Daniel, J., Skovayová, L. 1987).
Nikdo nemá čas, aby dítě pohladil, přivinul je k sobě a pěkně k němu promlouval. Dítě začne potlačovat své city a není
pak schopné lásky, stává se neurotickým a vzniká z něho citový invalida.
O těžké psychické deprivaci v předškolním věku v důsledku špatného zacházení, trestání až týrání napovídá, jak dítě nakládá s panenkami, medvídky, jímž utrhává končetiny, vytrhává vlasy, tluče s nimi atd. Dochází pak buď k nejistotě, strachu až k apatii nebo naopak k agresivitě, k poruchám spánku, ale může se též opožďovat ve svém celkovém vývoji. Jde často o dítě, které ztrácí přirozenou důvěru k prostředí, v němž žije, může se změnit až v dítě s poruchami osobnosti.
I. Poruchy sociálních vztahů
Při socializaci dítěte jde o jeho postupné začleňování do společnosti prostřednictvím nápodoby, identifikace a také pomocí přijetí jejích základních etických a právních norem a jejich aplikace ve vlastním jednání. Komunikace je pak základním zprostředkujícím faktorem socializace. Formování sociálních
vazeb zahrnuje velmi významný okruh, neboť se podílí na optimálním rozvoji dítěte útlého věku. Zahrnuje citové a volní procesy, stupeň sociálního kontaktu dítěte, který se uplatňuje spolu s intelektem na jeho začleňování nejen do rodiny, ale i do společnosti.
Prosociální výchovný styl zajišťuje v předškolním věku hlavně neverbální komunikace, k níž patří zrakový kontakt, úsměv, pohlazení, obětí (K. Guziová 1998).
Jestliže se projevuje u dítěte nenávist k rodičům, jde o poruchu sociálních vztahů.
1.Útěky z domova
Strach z potrestání nebývá u dítěte motivem k větší pilnosti. U některých dětí může být přechodně tak velký, že utečou z domova nebo se pokusí o sebevraždu. Útěky bývají výsledkem způsobu výchovy, který rodiče praktikovali u dítěte po celý předchozí rok. Známky jsou sice důležité, ale důležitější je duševní zdraví dítěte (D. Nováková 2001).
Útěky z domova mívají nejrůznější příčiny. Může to být strach z trestu, obava z křiku rodiče. V případě útěku je třeba věnovat dítěti více pozornosti (M. Pospíšil 1999).
Útěkovost bývá někdy spojena s toulavostí, záškoláctvím, po rozvodu s útěky k druhému rodiči. Bývá příznakem poruchy vztahu k učení, ke škole, k učitelům nebo spolužákům, souvisí často se školními neúspěchy, které vyvolávají stres, frustraci i neurotické potíže. Není-li včas podchyceno, stává se dítě členem skupiny s asociálními až antisociálními projevy a může vyústit až v závislost na alkoholu nebo drogách a v delikvenci.
To se stává nejčastěji ve věku kolem 12. až 15. roku. Ve zvláštních případech může skončit i pokusem o sebevraždu (L. Monatová 1984)
2. Vznik neurotických příznaků
Neurotické příznaky u dítěte jsou znakem vývojové poruchy v citové oblasti. Dítě v tom případě přestává ovládat své citové reakce (C.R. Rogers 1995).
4. Vznik apatie
Varovným projevem týraného a zanedbávanéhop dítěte je též nápadná a neobvyklá únava až apatie (H. Halfarová 1998).
Apatie se u dětí manifestuje jako vymizení či nedostatky citových reakcí (C.R. Rogers 1995).
5. Vznik deprese
U dítěte může vzniknout po psychickém nebo fyzickém dlouho- dobém týrání depresivní syndrom. Jeho typický obraz postihuje psychiku i tělesné funkce dítěte. Je to neodůvodněná smutná nálada až foufalství se sebevražednými myšlenkami, ranní pesimum s mírným zlepšením stavu ve večerních hodinách a bezdůvodný, které jiní nechápou. Dítě nemá z ničeho radost, ztratí zájem o své povinnosti a záliby, citově otupí, ztratí sebevědomí, ve všem se podceňuje. Ztratí schopnost cokoli ovlivnit vlastní vůlí a nevidí pro sebe žádnou naději.
Někdy nese svůj smutek lhostejně, občas se u něho objeví velká úzkost, jež někdy vyústí v agresi k okolí nebo k sobě samému. K fyzickým příznakům patří ztráta chuti k jídlu, hubnutí, ztráta zájmu o vlastní vzhled, zařívací potíže a vyhasnutí sexuální apetence (A. Vondrová 2001).
6. Vznik závislosti na alkoholu
Při brzkém začátku užívání alkoholu v dětství se hovoří o tzv. juvenilním etylismu. Je charakterizován rychlým rozvojem závislosti, avšak velmi často spontánně ustává. Aktivuje se kolem 13. roku a mívá stále kratší intervaly v užívání alkoholu (J. Heller, O. Pecinovská a spol. 1996).
C. Widomová (2000) poukazuje na zřetelnější tendenci k užívání alkoholu u týraných děvčat.
7. Vznik závislosti na drogách
Nemá-li dítě dostatečné sociální zázemí, snadno se dostane do sítě obchodníků s drogami, neboť užívání drog je sociální jev (MFD 21.7.1994).
Vstupní práh pro užívání syntetických drog je již věk 12 roků. Podle ankety užilo některý z produktů konopí či hašiše v posledních měsících 18 % středoškoláků. V okrese Brno-venkov je to prý až 42 % (J.Jelínek, V.Vanžura 2001, O. Bohmová, V.Žalud 200l).
V roce 1999 přibylo v ČR 4.000 dětí, které se staly závislými na droze.
15-19 letí uživatelé drog patří nejčastěji k problémovým osobám. V této věkové skupině převažují absolventi základní školy, nevyučení,(J. Jelínek 2000)
Podle zdravotníků patří marihuana v ČR k nejoblíbenějším návykovým látkám mezi mládeží. Závislost se u ní vytváří pomaleji než u pervitinu nebo u heroinu. Mladí lidé sahají po cigaretě marihuany obvykle ve chvíli, kdy se ocitnou ve vážné životní situaci nebo si krátí dlouhou chvíli s přáteli (ČTK, zr, Ivana Havlénová 2001).
Droga mění biologické poměry v mozku natolik, že člověk není schopen přestat ji užívat. Vliv nemá ani vysoký intelekt. Vlivem drogy se mění biologie mozku dříve než dojde k závislosti, tj. k psychické poruše (O. Vinař 2000).
Ve Znojemském okrese kouří nejen marihuanu, ale i pervitin, LSD, extázi i opium, čichají těkavé látky, především toluen, již i 13 leté děti (V. Uhrová 2000). Asi o 200% stoupl v roce 1994 oproti roku 1989 počet narkomanů mezi 12.-16. roky (MFD 21.7.1994).
U adolescentů - kuřáků, pokud kombinují kouření s užíváním např. marihuany, může dojít k poruše nálad, ke vzniku úzkostných stavů a příznaků schizofrenie a také pocitů pronásledování (ČTK, zr, I. Havlénová 2001).
8. Vznik gamblerství
Závislost na hracích automatech a na počítačových hrách může vzniknout u dětí v období předpuberty až adolescence. Závislost se vyvíjí postupně a má několik stadií vývoje. Na začátku figuruje výherní stadium, následuje prohrávací etapa, o ní se vyskytuje stadium zoufalství, posledním stadiem je etapa beznaděje.
K negativním subjektivním následkům patří konflikty s rodiči, zanedbávání povinností a špatné školní výsledky.
9. Sebevražedné tendence
Kolem puberty, ale mnohdy i mnohem dříve vzniká u predisponovaných jedinců riziko sebevraždy.
V roce 1993 v CR spáchalo ze zoufalství a z přesvědčení, že jim nikdo nepomůže, dokonanou sebevraždu 12 dětí, které byly mladší než 15 roků a 79 se o ni pokusilo.